Nejde ale jen o zadlužení. Celý plán je výzvou k opuštění ekonomické racionality, je krokem znamenajícím rezignaci na uplatňování jakýchkoli rozumných ekonomických kritérií. Má být prostředkem k nové fázi centralizace EU, k financování velmi sporných záměrů a v neposlední řadě k posílení politické unie. Takové obrovské finanční přesuny budou dalším krokem k vytvoření evropského superstátu. Plán operuje s obrovskými částkami, ale nepřináší žádné dodatečné finanční zdroje. Jde jen o přesuny našich peněz, ne o obdobu Marshallova plánu, který přinášel peníze „zvenčí".
Za duben přišlo 1300 korun, což asi sami vidíte, že na provoz dostačovat nemůže. I z tohoto důvodu je částečně utlumována činnost webu. Za květen zatím příšlo 250 Kč…
V případě, že by se nepodařilo déle sehnat více peněz, činnost Eportalu bude ukončena. Je jen na Vás, zda se web opět více rozjede, nebo pomalu ukončí svou činnost.
„Jsme znepokojeni i tím, kolik dezinformací šíří i samotní Evropané. Někteří z nich to dělají kvůli zisku, další jsou jen užitečnými idioty,“ prohlásila nedávno česká eurokomisařka Věra Jourová, která má na starosti „Plán na ochranu evropské demokracie před hybridními hrozbami“. Její obavy jsou oprávněné.
V polovině 90. let jsem toho moc nečetl. Spíše jsem psal, ale hlavně se pokoušel zajistit úspěch naší radikální politické a ekonomické transformace. Musel jsem zužitkovávat své předchozí čtení, svůj naakumulovaný „human capital“. Přesto ve svých zápiscích z tehdejší doby leccos zajímavého nacházím.
Epidemiolog, který si udělal jméno v době koronavirové. Napojený na farmaceutický průmysl a nadnárodní struktury. Nejprve uznáván, později méně. Protiřečící si vyjádření, nekamarádství s rozumem, mantrou "vakcína". Proč asi?
Takže jsme tedy s Ruskem na ostří nože. Fajn. Dokázali jsme to. Jsme chlapáci. (Byť si myslím, že všichni tihle chlapáci by byli před rokem 1989 příkladnými soudruhy, kteří by lezli Moskvě do zadnice 24 hodin denně) Ale co dál? Tím se nějakým způsobem pomstíme za těch 40 let komunismu? Nebo snad za srpen 1968?
Nejjednodušší by bylo, kdyby se celá „slavná Evropská unie“ pod tíhou vlastní neschopnosti zhroutila jako domeček z karet. To je ovšem jen zbožné přání. Je totiž téměř jisté, že bruselští soudruzi využijí pokrizové období, budou tvrdit, že bez nich to z krize nepůjde a začne ještě větší utahování šroubů.
Ale vraťme se k aktuálnímu rozhodování naší vlády. V závěru článku Budou falešné zprávy z doby koronavirové součástí našeho života? jsem nedávno (1. dubna) mj. napsal, že „…je nejdůležitější najít rozumný poměr mezi zdravotními restrikcemi a zachováním funkční ekonomiky, neboť výrazné upřednostnění jednoho, může znamenat katastrofu druhého.“
A jak se ukazuje, nalezení tohoto poměru je asi největším problémem současnosti – politickým problémem - vlád postižených zemí.
Nedopusťme dnes zesilující přepisování historie. Souboj o sochu maršála Koněva v pražských Dejvicích je toho téměř symbolickou ukázkou. Stejným směrem míří souboje o památník v Lidicích. Stejné je vytrhávání z kontextu a zaměňování příčiny a následku při interpretaci poválečného odsunu Němců, který začíná být některými našimi údajnými pokrokáři považován snad za větší tragédii než celá válka.
Přepisování dějin a jejich překrucování jenom kvete, rozdíl je pouze ve znaménku. Osvoboditeli se stali výlučně Američané a na ruské osvoboditele se k velkému výročí statečně plive zbouráním pomníku jejich vojevůdce. Bezostyšně nám lžou, že jsme se osvobodili sami, a když tak s pomocí sovětských zrádců v německých uniformách - vlasovců. Jim v dnešní době náleží pomníky.