Podpořte nás v boji proti propagandě mediálního a politického mainstreamu!
Budeme vám vděční za pravidelné příspěvky v jakékoli výši. Můžete se spolehnout, že ani jedna koruna z darované sumy nepřijde nazmar. Předem děkujeme. Společně zvítězíme!
Číslo účtu: 2700168305 / 2010, Fio banka a.s., Variabilní symbol: 002
Ze zahraničí: IBAN: CZ2320100000002700168305, BIC/SWIFT: FIOBCZPPXXX
Za duben přišlo 1300 korun, což asi sami vidíte, že na provoz dostačovat nemůže. I z tohoto důvodu je částečně utlumována činnost webu. Za květen zatím příšlo 250 Kč…
V případě, že by se nepodařilo déle sehnat více peněz, činnost Eportalu bude ukončena. Je jen na Vás, zda se web opět více rozjede, nebo pomalu ukončí svou činnost.
„Jsme znepokojeni i tím, kolik dezinformací šíří i samotní Evropané. Někteří z nich to dělají kvůli zisku, další jsou jen užitečnými idioty,“ prohlásila nedávno česká eurokomisařka Věra Jourová, která má na starosti „Plán na ochranu evropské demokracie před hybridními hrozbami“. Její obavy jsou oprávněné.
Pokud by někdo přesto považoval dané grafy za argument pro přijetí eura, vřele mu doporučuji přidat ještě graf polský. Průměrný růst Polska v letech 2009 až 2018 totiž činí 3,5 %, zatímco slovenský jen 2,3 %. Takže dovedeno do absurdna, mohli bychom říct: Česko platící korunou roste dlouhodobě pomaleji než Slovensko platící eurem, a to zase pomaleji než Polsko platící zlotým. Je-li tohle pro někoho argument ve prospěch eura proti koruně, měli bychom patrně přijmout zlotý, ne? Přesně k takové – zjevně přihlouplé - úvaze totiž „argument“ postavený na porovnání dvou grafů vede.
V polovině 90. let jsem toho moc nečetl. Spíše jsem psal, ale hlavně se pokoušel zajistit úspěch naší radikální politické a ekonomické transformace. Musel jsem zužitkovávat své předchozí čtení, svůj naakumulovaný „human capital“. Přesto ve svých zápiscích z tehdejší doby leccos zajímavého nacházím.
Epidemiolog, který si udělal jméno v době koronavirové. Napojený na farmaceutický průmysl a nadnárodní struktury. Nejprve uznáván, později méně. Protiřečící si vyjádření, nekamarádství s rozumem, mantrou "vakcína". Proč asi?
Skupina politických aktivistů kolem bývalého předsedy ČSSD, premiéra a eurokomisaře Vladimíra Špidly 4. května 2020 zveřejnila v médiích tzv. otevřený dopis s názvem „Bez solidarity není imunity“[1]. Formuluje v něm jedenáct požadavků, které zdůvodňuje slovy, že „právě teď je čas obrátit se na vládu a parlament s jasnými požadavky vyplývajícími z toho, co už nám pandemie ukázala“.
Skoro bych řekla, že to je výstižný popis většiny současných evropských politiků. V posledních třiceti letech neustále budovali lepší zítřky, zachraňovali ty a ony, poskytovali sociální granty a programy - a dopadlo to jako vždy. Místo toho, aby střední třída rostla, podle dat Eurostatu se zmenšuje. Přibývá chudých i extra bohatých, ale střed mizí. Rozdíly ve společnosti se prohlubují.
Takže jsme tedy s Ruskem na ostří nože. Fajn. Dokázali jsme to. Jsme chlapáci. (Byť si myslím, že všichni tihle chlapáci by byli před rokem 1989 příkladnými soudruhy, kteří by lezli Moskvě do zadnice 24 hodin denně) Ale co dál? Tím se nějakým způsobem pomstíme za těch 40 let komunismu? Nebo snad za srpen 1968?
Nejjednodušší by bylo, kdyby se celá „slavná Evropská unie“ pod tíhou vlastní neschopnosti zhroutila jako domeček z karet. To je ovšem jen zbožné přání. Je totiž téměř jisté, že bruselští soudruzi využijí pokrizové období, budou tvrdit, že bez nich to z krize nepůjde a začne ještě větší utahování šroubů.
Ale vraťme se k aktuálnímu rozhodování naší vlády. V závěru článku Budou falešné zprávy z doby koronavirové součástí našeho života? jsem nedávno (1. dubna) mj. napsal, že „…je nejdůležitější najít rozumný poměr mezi zdravotními restrikcemi a zachováním funkční ekonomiky, neboť výrazné upřednostnění jednoho, může znamenat katastrofu druhého.“
A jak se ukazuje, nalezení tohoto poměru je asi největším problémem současnosti – politickým problémem - vlád postižených zemí.
10505 článků (1051 stránek)