Upřímně řečeno, na to upálení dvou lidí na Václaváků se dívám podobně jako na kousek Jana Palacha. A je mi vlastně jedno, že o nich média moc neinformují. Zároveň je mi ale jasné, za jakých okolností by těch dvou případů byly plné noviny.
Ohledně nebezpečí islamizace Evropy se objevilo mnoho knih. Kniha Petra Hampla Prolomení hradeb je jednou z těch zdařilých sociologických úvah snažící se postihnout současné paradigma výměny etnik v Evropě.
Značka Gillette, která nabízí svým zákazníkům vše, co souvisí s holením, by asi nikdy neupoutala mou pozornost, neb vousy mi jaksi neraší, kdyby nezveřejnila velmi zvláštní reklamní klip.
EU uvalila cla na dovoz elektrokol z Číny. Evropský svaz opět „chrání“ spotřebitele před „příliš“ levným zbožím a snižuje tak lidem jejich životní úroveň.
Co je tvoje, to je moje. A co je moje, do toho ti nic není. Tuhle průpovídku známe každý už od dětství. Zesměšňuje všechny, co si dělají nárok na to, co je ostatních, ale své si urputně drží.
Včera jsme si připomněli smrt studenta Jana Palacha, který se upálil na protest proti sovětské okupaci. Je opravdovým hrdinou? Nemyslím si...
Pokud po vás chce účetní razítko na paragonu ze supermarketu či benzínové pumpy, vyměňte ji. Zákon o účetnictví a o DPH pravděpodobně nečetla.
Levicoví aktivisté, kteří už léta neprávem obývají Kliniku na Žižkově, zcela pochopitelně svoji neomaleností znechucují širokou veřejnost. Zároveň se zde ukazuje, jaký dvojí metr stát uplatňuje při uplatňování své moci.
Při kulatém výročí sebeupálení Jana Palacha, 50 let po tomto činu, je nutné si položit otázku, zda čin zaslouží obdiv nebo dokonce adoraci anebo zda lze Palachův čin hodnotit objektivněji a s odstupem.
A další, ne milióny, desítky milionů z veřejných peněz berou, pánové Svěrákové, Hřebejkové a jiní každý rok. Ti náhodou neprotestují, že to jsou peníze i od daňových poplatníků, kteří se raději podívají na film od Zdeňka Trošky.