Bylo to během bouřlivé debaty na téma, zda zakázat hospodským, aby nabízeli takovou službu, o niž mají jejich zákazníci zájem, a místo toho hospody nutit, aby nabízely službu jinou. Ano, šlo o zákaz kouření v restauracích a putykách. Kromě jedné jeho mondénní kolegyně na vysokých podpatcích a s nápadnou rtěnkou kolem úst byl hlavní tváří tehdejšího boje za omezení svobody podnikání právě tenhle muž.
V případě, že by se nepodařilo déle sehnat více peněz, činnost Eportalu bude ukončena. Je jen na Vás, zda se web opět více rozjede, nebo pomalu ukončí svou činnost.
Nuže, co mě v tomto návrhu zaujalo nejvíce?
Systém povinné solidarity (fuj!) v krizových situacích se má realizovat dvěma prostředky. Buď tím, že si země rozdělí běžence rovnou, nebo tím, že se postarají o návrat nějakých odmítnutých žadatelů k nim domů. Tomu druhému se říká “return sponsorship”.
Jsme hrozně hákliví, když si na nás otevřou ústa Čínani a Rusové. Ale když von der Lejnová otevřeně hovoří o tom, že nám Brusel nařídí přijetí uprchlíků a nemáme na vybranou, je ticho po pěšině.
Kde jsou hrdinové Hřib, Kolář, Novotnej, Vystrčil a další, kteří obvykle tak udatně hájí Českou republiku před těmi, kdo na nás dělají bu bu bu?
Nic z toho nikdo nevíme. Evropská komise ani naše vlády a sdělovací prostředky nám žádné detaily nesdělují, nikdo se na nic neptá. Příležitost dělá zloděje, zpanikařená veřejnost evropských zemí tahá logicky za velmi krátký konec, příležitost jí téměř neomezeně pustit žilou je obrovská. Naši i evropští politici by měli ve vlastním zájmu okamžitě dát karty na stůl.
Ve svém televizním rozhovoru jsem ke své původní odpovědi dodával, že celý dnešní chaos interpretuji jako dlouho připravované pokračování, rozvíjení a tragické vyústění tzv. „kulturní“ revoluce, která byla v USA a v části západní Evropy (primárně ve Francii a Německu) zahájena již v 60. letech minulého století. (O tom velmi přesvědčivě v tomto sborníku píše Ivo Strejček). Vypadá to tak, že tato revoluce právě dnes „dozrává“ a že přináší své vysoce „jedovaté“ plody. Já je jako jedovaté a zhoubné vidím.
Libanon totiž představuje příklad uskutečněného ideálu multikulturní společnosti, kterému dnes propadla moderní levicová západní inteligence. Není zemí jednoho arabsky mluvícího národa, ale jeho příslušníci se na prvním místě považují za příslušníky nábožensky definovaných menšin – křesťany, šíity a sunnity. Tomu odpovídá i tamní politický systém, který vznikl při získání nezávislosti.
Našim spoluobčanům jsme dostatečně jasně a hlasitě neřekli, že nedílnou součástí tzv. „vítací kultury“ je odmítání kultury a civilizace naší. Někteří z nás před tímto nebezpečím mnohokráte varovali. Varovali jsme dostatečně hlasitě? Jasně a pochopitelně? Byli jsme přesvědčiví? Využili jsme všechny možnosti? Nebyli jsme i trochu líní? Nebo byly jakékoli naše šance v éře politické korektnosti beznadějně malé? Byla naše bezmoc opravdu tak velká?
Takže měsíc poté, co byl ustanoven vládním zmocněncem pro zdravotnictví, jenž má doporučovat vládě k podpoře vybrané projekty si rozjede živnost na výrobu zdravotnických pomůcek? Pravda jedná se pouze o živnost, nikoliv reálnou činnost. Nicméně u natolik nedůvěryhodného člověka poznamenaného dřívějšími kšefty (coby ředitel nemocnice s firmou Biovemed své dcery, doposud nedostal prověrku od Nejvyššího bezpečnostního úřadu na stupeň důvěrné, která je podle mnohých - já nejsem odborník - prakticky banální záležitostí...) je to na pováženou.
Také prostřednictvím pana Stanjury a pana Fialy. Tyhlety dva extremisty v ODS – Vystrčila a Novotného – není potřeba vytrhovat z kontextu. Spíš jde o to, že se celá ODS posunula. Dnes se předhání v tom, komu ještě přidat peníze. Komu ještě dát další verzi ošetřovného, rouškovného nebo jak se to všechno jmenuje.