Zatím se děje přesný opak. Lidé jsou zavalování balastními daty a interpretacemi, terminologických chaosem a zjevným amatérismem a libovůlí. V daleko méně závažnějších oborech by takový terminologický diletantismus v médiích trpěn nebyl, zde však ano.
Byl začátek února roku 1996. Pohřeb prezidentovy manželky Olgy Havlové. Davy lidí čekaly v dlouhé frontě přes celou Malou Stranu, aby mohly postát u rakve. Jeden katolický kněz (ten, co vypadá i mluví jako černokněžník) pak napsal do Lidových novin nadšený článek, že restauratéři a stánkaři, kteří nosili zmrzlým kondolentům zdarma horký čaj, byli vedeni asi úplně jinou neviditelnou rukou než neviditelnou rukou trhu.
Narazil jsem v novinách na rozhovor pana Sobotky. Nečetl jsem ho celý, jen upoutávku na první straně, ve kterém je z rozhovoru vypíchnuto, že Sobotka po vítězství Miloše Zemana v prezidentských volbách očekává jeho další Opoziční smlouvu s Václavem Klausem.
Jsem proti ostrakizaci menšinových názorů a pokusům zcela je vytlačit z veřejného prostoru, šikanovat je, zakazovat a trestat. Jsem proti monopolizaci veřejného prostoru ve prospěch teroru politické korektnosti.
Jen stěží můžete získat oblibu médií, když kritizujete jejich neobjektivitu, bulvárnost, nekompetentnost, nesolidnosot a především bájivou lhavost. Jen horko těžko dostanete prostor prezentovat své názory, pokud veřejně odsuzujete socialistické směrování Evropské unie, zničující důsledky politické korektnosti, negativní účinky dotací a zhoubný vliv multikulturalismu.