Podpořte nás v boji proti propagandě mediálního a politického mainstreamu!
Budeme vám vděční za pravidelné příspěvky v jakékoli výši. Můžete se spolehnout, že ani jedna koruna z darované sumy nepřijde nazmar. Předem děkujeme. Společně zvítězíme!
Číslo účtu: 2700168305 / 2010, Fio banka a.s., Variabilní symbol: 002
Ze zahraničí: IBAN: CZ2320100000002700168305, BIC/SWIFT: FIOBCZPPXXX
Internetem od včerejška koluje krátké video z televizního vystoupení hlavní tváře britské kampaně za brexit Borise Johnsona na BBC. Potenciální budoucí šéf konzervativců a premiér Velké Británie vyzval k odchodu země z Evropské unie a prohlásil, že pokud k němu dojde, stane se zítřejší den dnem nezávislosti Velké Británie.
BREXIT je na spadnutí. Asi většinu z nás překvapilo, že s blížícím se datem referenda o vystoupení Británie z EU sílí tábor příznivců opuštění EU, ne naopak, jak to v podobných otázkách většinou bývá.
Bývalý poradce tehdejšího francouzského prezidenta Françoise Mitterranda a jeden z vlivných architektů evropské integrace v posledních třiceti letech Hubert Védrine tvrdí, že by měla Evropská unie přibrzdit ve svých integračních snahách. Jinak prý bude odpor Evropanů vůči této instituci i nadále narůstat.
Richard Sulík dokázal, že pravicové liberální myšlenky se mohou prosadit i dnes, kdy stát a jeho všeobjímající dirigismus už prostoupil až do morku kosti většiny občanů.
Historie se opakuje. Autoritářské režimy jsou založeny na tom, že paranoidně obviňují ze svých vlastních selhání vnějšího či vnitřního nepřítele. Komunisté vždy ukazovali prstem na americké imperialisty a nacisté zase na bolševiky a Židy, kteří údajně vrazili ctnostným Němcům "dýku do zad". Čím více se blíží daný totalitní systém ke svému konci, tím více kope kolem sebe. Nejinak je tomu i v případě Evropské unie.
Neschopnost Evropské unie je důkazem, že současný stav a způsob evropské integrace je neudržitelný a selhal. Nepodařilo se vytvořit jednotnou politickou unii. Stále jasněji se také ukazuje, že současná EU neodpovídá zájmům členských států tváří v tvář realitě 21. století.
Před nějakým časem jsem na sociální síti komentoval záležitost překročení Schengenské hranice mimo hraniční přechod, snahu bránit této aktivitě a postihů za tuto aktivitu, nebo návrhů nových postihů za tuto aktivitu.
„Pokud euro padne, zhroutí se i Unie,“ prohlásila kdysi německá kancléřka (Bundestag, 19. 5. 2010) a ze stejného důvodu se rozhodla na spiklenecky tajném zasedání ekonomické rady eurozóny v létě 2012 nenechat Řecko padnout.
Jo, to bývaly zlaté časy. Evroestablismentu stačilo označit národně orientovanou konkurenci z neonacismu, či rasismu a poslušná média pak tak dlouho masírovala voliče, že národní strany neměly (až na pár výjimek) u voličů šanci.
V roce 1982 byl Juncker jmenován státním tajemníkem pro práci a sociální zabezpečení ve vládě premiéra Pierra Wernera. Dva roky nato se stal členem parlamentu i vlády. Ujal se funkce ministra práce a náměstka ministra financí pro rozpočet.