Americký radar je pro nás smrtelně nebezpečný
Autor: Karel Kříž | Publikováno: 27.02.2007 | Rubrika: Polemika
Ilustrace
Umístění ve středu Evropy navíc také naznačuje, že spíš než obrana před neexistujícími raketami a neexistujícími atomovými bombami amerických nepřátel z Iránu jde o preventivní opatření proti Rusku a Číně, případně proti Indii. Pokud by byli Iránci opravdu tak nepředstavitelně pošetilí a chtěli zaútočit na Spojené státy, mohou tak efektivně učinit prostřednictvím většího sportovního letadla, anebo turistické plachetnice.

Není tomu zase tak dávno, co český prezident Václav Havel žádal zrušení Severoatlantické aliance. Přítel několika amerických prezidentů pak sice svůj názor vcelku rychle revidoval, nicméně, jeho nepraktické a ideologizující vizionářství jej často dostává do nepříjemných situací. Normálně uvažující lidé totiž těžko mohou pochopit o co mu jde a kam vlastně jeho mozek směřuje.

 V případě amerického radaru na českém území Václav Havel, jako svůj hlavní argument v jeho prospěch, uvedl, že pokud bychom jej odmítli, vzniká otázka co vlastně v tomto světě chceme. On si vůbec neklade otázku je-li to pro český národ dobře, jaká potenciální nebezpečí to přináší, a jsou-li tato nebezpečí dostatečně vyvážena nějakými pozitivy. On jednoduše radar chce a pokud jej Česko nepřijme, bude to asi reziduum bolševismu v nás, či co, protože americkému spojenci přece musíme vyhovět.

Já jako reziduum bolševismu vnímám ono soustředěné hučení z (bohužel) konzervativní strany politického spektra. Jakoby opravdu o smyslu radaru nebylo možné polemizovat, anebo bylo, ovšem s automatickou nálepkou komunisty, antiamerikanisty, či rusofila.

Američané se na nás v prvém plánu nedívají jako na přátele a spojence, nýbrž pragmaticky uvažují k čemu nás mohou potřebovat a využít. Pokud z nějakého důvodu (který je dobrý pro ně) obhajují vízovou povinnost pro české občany, činí tak klidně na základě těch nejhloupějších argumentů, které dnes lze v demokratické politice vůbec slyšet. Pokud, s americkým státem zcela provázaný, výrobce letadel Boeing cítí možnost „podojit“ český stát, klidně si prolobuje nesmyslný projekt L-159, prostřednictvím svých motorů a avioniky z tohoto projektu vytahá českým daňovým poplatníkům z kapes 70 % celkové ceny 72 těchto letadel (tedy přes dvacet miliard) a na odchodnou si ještě zkonzumuje devítimiliardovou státní záruku. Bez mrknutí oka.

Pokud nyní kývneme na radarovou základnu, budou se Američané v intimitě svých Bílých domů a Pentagonů smát až se budou za břicho popadat. Protože:

  1. Česká republika nikdy sama o sobě nemůže být cílem raketového jaderného útoku. My sami žádné raketové, ani jaderné, zbraně nemáme. Nikoho neohrožujeme a nedělejme si v této souvislosti o sobě ani přehnané představy. Opravdu nejsme tak důležití, aby stometrový pankrácký „panelák“ byl terčem číhosi teroristického útoku.
  2. Pokud radar svolíme postavit, bude pro každého potenciálního útočníka na USA nejprve důležité právě tuto předsunutou radarovou základnu vyřadit z činnosti. Tedy ne rakety (v Polsku?), nýbrž právě „náš“ radar bude cílem prvního, a třeba i leteckého jaderného útoku. Pokud se totiž radar podaří oslepit, pak americké rakety budou (ať už jejich sila vzniknou kdekoli) k ničemu. Nebude jak je zamířit.

 

O tom, co se stane s raketou, která bude sestřelena jako nepřátelský jaderný nosič – tedy zdali atomová bomba vybuchne tři sta kilometrů nad střední Evropou, a přímo nad našimi hlavami, je pak už nadbytečné uvažovat.

Já naprosto podporuji třeba výstavbu americké letecké základny, například v Hradci Králové, nebo přemístění americké tankové divize do vojenského prostoru Libavá. Přineslo by to zmíněným regionům velké peníze, mnoho pracovních příležitostí, a České republice zvýšenou míru bezpečí, před tradičními historickými nájezdníky, tedy před Rusy a Němci. Jenže takové základny u nás nejspíš nebudou, neboť je za důležité pro sebe zřejmě nepovažují právě Američané.

Česká republika není globální hráč a případný atomový útok na naše nevelké, ale hustě obydlené, území by ohrozil samu fyzickou podstatu národa. Takové zařízení, jakým je diskutovaný radar, má být umístěno na liduprázdném území (koneckonců Američané jej také nepostavili u New Yorku, nýbrž na Aljašce). Umístění ve středu Evropy navíc také naznačuje, že spíš než obrana před neexistujícími raketami a neexistujícími atomovými bombami amerických nepřátel z Iránu jde o preventivní opatření proti Rusku a Číně, případně proti Indii. Pokud by byli Iránci opravdu tak nepředstavitelně pošetilí a chtěli zaútočit na Spojené státy, mohou tak efektivně učinit prostřednictvím většího sportovního letadla, anebo turistické plachetnice.

Pokud tedy klíčoví čeští politici dopustí výstavbu amerického radaru na našem území, půjde o největší politický nonsens za posledních dvacet let. Ba co víc, půjde o zásadní hloupost, která z Česka učiní cíl prvního jaderného útoku, který kdy na Zemi bude (pokud bude) proveden. Ani Němcům se nepodařilo český národ vystěhovat do Patagonie. Václavu Havlovi se to – v důsledku všech důsledků – podařit může.

Prosím, zvažme ještě jednou v klidu své národní zájmy a nabídněme Američanům to co naší bezpečnost posílí, nikoli to, co z nás nutně učiní atomové terče prvního řádu.

Vyšlo v časopise 51pro

www.51pro.cz