Srdcaři v ODS ještě nevymřeli: "Stal jsem se členem, když bylo ODS nejhůře. Není tady lepší strana než my. Ať si říkáte, co chcete"
Autor: Jaroslav Janouch | Publikováno: 21.10.2016 | Rubrika: Politika
Ilustrace
Už jsem dlouho nenapsal žádný článek, což ale není důvod k sepsání tohoto textu. Důvod k sepsání tohoto velmi krátkého článku je jiný - je to moje potřeba. Jako člen ODS dlouho sleduji, jak je tato strana dehonestována ze všech stran. Zleva, že je moc pravicová, zprava, že to žádná pravice není.

Už jsem dlouho nenapsal žádný článek, což ale není důvod k sepsání tohoto textu. Důvod k sepsání tohoto velmi krátkého článku je jiný - je to moje potřeba. Jako člen ODS dlouho sleduji, jak je tato strana dehonestována ze všech stran.
 
Zleva, že je moc pravicová, zprava, že to žádná pravice není. Použijeme-li jinou osu, z jedné strany se na nás pokřikuje, že jsme prý příliš pro EUnijní, ale taky můžeme slyšet, že Evropskou unii jen haníme a nic pozitivního o ní neříkáme. Taky kmotři, mafiáni, vrazi, vyděrači, pojídači malých dětiček a vůbec všeho zla původci.
 
Řekněme si to ale tak, jak to je: Kdo nic nedělá, nic nezkazí. ODS tu dělá spoustu práce už dlouho na všech úrovních od starostů v malých vesničkách až po vedení vlády v zemi. A logicky jsme toho mnoho pokazili - rovněž na všech úrovních. Ale mnohem víc jsme dokázali a já prostě nepřestanu pro hloupé chyby vidět celek. Občanská demokratická strana byla ta, která velmi úspěšně prokázala schopnost provést transformaci země z komunistického systému na svobodný. Byla to ODS, kdo u nás rozšířil myšlenku klasické parlamentní demokracie, kdy ale každá uklízečka na záchodcích musí být brána vážně, protože má svůj hlasovací lístek. To je totiž to pojetí demokracie, jaké razíme my, úcta ke každému. Ne všichni to tak tehdy chtěli. ODS to urputně prosazovala a nakonec naštěstí prosadila. I když ta bitva vyhraná zdaleka není.
 
Není mou ambicí přesvědčit v tomto textu kohokoliv, kdo je přesvědčený, že ODS je zlo, o opaku. Přesvědčené nepřesvědčuji, nemá to většinou smysl. Jen se ohrazuji proti tomu, aby byla tato strana vykreslována jako málem největší pohroma našich dějin. Je nás víc, než čtrnáct tisíc. Jsme součástí demokratické síly a máme za to jenom dobrý pocit. Ukažte mi jediné vesnické sdružení rybářů, myslivců, nebo hasičů, kterých je nějakých deset patnáct, jak se na něčem shodnou. Jak vlezou do hospody a tam jsou všichni v souladu. To bych byl zvědav.
 
My se často nedohodneme na různých věcech, ale dohodneme se snadno na tom, že jsme svobodomyslní lidé, kteří tvoří svobodomyslnou politickou stranu. Stranu, která není mnoha lidem po chuti, ale s tím se nedá nic dělat. Máme své mouchy. Ze slova "já" se pro mne osobně stalo slovo "my" v roce 2012, kdy jsem do ODS vstoupil. Řídil jsem se naprosto opačnou logikou než ti, kteří z ní vystupovali a lámali nad ní hůl. Já jsem věděl, že pravice je v hrozné krizi a proto se podle mě každý pravičák měl začít zapojovat a přiložit ruku k dílu. Tak jsem to udělal. Od té doby jsem i já ODS.
 
Ať si každý myslí co chce, ale pro mě je ODS dneska jedinou možnou politickou silou, která je schopná hájit svobodu jednotlivce, člověka před státem, Českou republiku před jinými. Blije na mě kvůli tomu kde kdo, ale zeptejme se vážně: Je tu někdo lepší? Není.