Žijeme v roce 2007
Autor: Tomáš Haas | Publikováno: 25.01.2007 | Rubrika: Politika
Ilustrace
Nemáme "sociální stát", pane profesore. A už dávno nemáme socialismus, i když nám jej politická strana, které jste právě členem, chce vrátit. Máme demokracii, a tím je dán charakter státu. Máme určitá sociální práva, a máme je pro ochranu občanů, nikoliv pro posílení státní moci, nikoliv proto, aby se jim programové požadavky politických stran musely podřizovat.

Ve svém vystoupení v poslanecké sněmovně 19. ledna 2007 pan poslanec profesor Zdeněk Jičínský řekl o programovém prohlášení Topolánkovy vlády: „To, co vypadá jako zásadní politické stanovisko, lze ovšem velmi důvodně problematizovat, kritizovat a popřít, protože my jsme podle ústavy a Listiny základních práv a svobod parlamentní republikou, demokratickým právním státem, který má ale sociální obsah. Listina základních práv a svobod dává našemu demokratickému státu sociální charakter. V tomto směru tyto základní ústavní kategorie jsou vyšší než programové požadavky politických stran a stojí nad nimi. Politické požadavky parlamentních stran se musí uplatňovat v rámci demokratického právního státu, jak jej formuluje nejenom ústava, ale Listina základních práv a svobod“. Já jsem dosud četl Listinu základních práv a svobod jako na listinu, která zaručuje určitá práva občanům a omezující státní moc. Trochu zbytečně, práva občana i omezení státní moci by měla být obsažena v ústavě, pokud nejsou, pak je ústava špatná a měla by se změnit, ne doplňovat dalšími a dalšími deklaracemi a listinami. Nicméně Listinu máme, a je platným ústavním zákonem. Listina dává občanům jistá definovaná práva, mimo jiné i některá práva sociálního charakteru, tak jak je upravuje zákon.

Zdeněk Jičínský s takovým výkladem nesouhlasí.

Podle něj máme sociální stát (stát sociálního charakteru), socialismus je nám předepsán ústavou (sice tak trochu zadními dvířky, přes Listinu, nicméně zcela pevně) a politické programové požadavky všech politických stran se musí tomuto „faktu“ podřídit.

Mám pocit, pane profesore, že žijete v jiné době, a že jste si ty ústavy poněkud popletl. Není divu, když jste podepsán na tolika z nich. Formulace o socialistickém státu a povinnosti politických stran podřídit se ideologii socialismu a programovým požadavkům jedné politické strany, podřídit se vedoucí úloze KSČ, to bylo, pane profesore, v jiné ústavě, kterou jste nám nadělil. To už je ale dávno, a ta vaše tehdejší ústava už naštěstí neplatí.

Dokonce i když se omezím jen na tu Listinu práv, nalézám v ní toto:

Článek 2

(1) Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání.

Článek 3

(1) Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.

Článek 16

(4) Výkon těchto práv může být omezen zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých.

Článek 22

Zákonná úprava všech politických práv a svobod a její výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti.


A TO, PANE PROFESORE, PLATÍ DNES.

Nemáme "sociální stát", pane profesore. A už dávno nemáme socialismus, i když nám jej politická strana, které jste právě členem, chce vrátit. Máme demokracii, a tím je dán charakter státu. Máme určitá sociální práva, a máme je pro ochranu občanů, nikoliv pro posílení státní moci, nikoliv proto, aby se jim programové požadavky politických stran musely podřizovat.

Nejsou o nic více určující pro charakter státu, než například právo na svobodu náboženského vyznání, které je nám dáno touže Listinou a Ústavou. Sociální práva obsažená v listině nedávají našemu demokratickému státu „sociální charakter“, stejně jako náboženská práva v této listině nedávají našemu státu charakter „ateistický“, nebo, nedej Bože, „náboženský“. A zákony, které naše ústavní práva upravují, nesmí politickou soutěž a svobodu politického smýšlení omezovat, nebo vymezovat „sociálním charakterem státu“.

Výkon těchto práv může být omezen jen zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých.

Aspirace vtisknout našemu státu „sociální charakter“ je programový požadavek Vaší politické strany a jejich přirozených spojenců na levici. To je zcela legitimní, pokud se tak děje podle pravidel daných Ústavou a zákony. Nesmíte se ale, pane profesore, snažit povýšit váš politický program na Ústavou daný a pro ostatní demokratické politické strany povinný program. To už legitimní není. A i kdyby se to povedlo, nefunguje to. Nepovedlo se to ani tenkrát, pamatujete?

Pochybuji, že Váš výklad je nezbytný pro ochranu pořádku, práv, svobod druhých a už vůbec ne mravnosti.

Autor je poradcem prezidenta republiky převzato z www.fragmenty.cz