Žena centrální bankéřkou? Zapomeňte!
Autor: Dominika Krejčí | Publikováno: 02.09.2004 | Rubrika: Ekonomika
Ilustrace
Některé bývalé centrální bankéřky míní, že pokud banka funguje na principu „pánského klubu“, omezuje to nejen postup žen do vyšších sfér elitního světa centrálního bankovnictví, ale dokonce to může narušit kredibilitu centrální banky.

Evropská centrální banka by se v pomyslném žebříčku cedulových bank zemí skupiny G7 řazených dle počtu žen v bankovní radě umístila na spodní příčce. Vyplývá to ze zprávy agentury Reuters, která zkoumala, kolik zástupkyň něžného pohlaví se může například podílet na rozhodnutích týkajících se úrokových měr hlavních ekonomik světa. Další sledované centrální banky jsou na tom spíše lépe, ale muži v nich mají vždy zřetelnou převahu. Některé bývalé centrální bankéřky míní, že pokud banka funguje na principu „pánského klubu“, omezuje to nejen postup žen do vyšších sfér elitního světa centrálního bankovnictví, ale dokonce to může narušit kredibilitu centrální banky.

„Hraje to roli? Já myslím, že ano, ačkoliv nikoliv proto, že existuje nějaké zvláštní vychýlení v nastavení úrokových měr dané pohlavím,“ uvedla DeAnne Juliusová, členka Výboru pro monetární politiku Bank of England v letech 1997 - 2001. „Hraje to roli, protože veřejná legitimita centrální banky může být zkompromitovaná, neboť (nezvolení) bankovní radní nemohou mít status osob vybraných v otevřeném a nevychýleném řízení,“ dodává. Bank of England má, co se týče ženské reprezentace, nejlepší pozici mezi cedulovými bankami skupiny sedmi nejvyspělejších zemí světa G7. V devítičlenné bankovní radě zastávají ženy v současné době třetinu pozic. Relativně „dobře“ je na tom též Fed, centrální banka USA, kde ženy tvoří více než 20 procent zastoupení klíčového výboru hodnotícího dopad aktuálních úrokových měr. I když je pravdou, že pouze jedna zástupkyně má stálý hlas a hlasy ostatních jsou založeny na „rotační bázi“. V Bank of Canada je 17 procent a v japonské centrální bance pak 11 procent žen na ústředních postech.

Evropská centrální banka (ECB), jež nastavuje úrokové míry pro více než 305 milionů obyvatel druhého největšího ekonomického bloku na světě, má však ve svém osmnáctičlenném Výboru guvernérů pouze jedinou ženu, Rakušanku Gertrude Tumpel-Gugerellovou, což odpovídá pouhým 6 procentům ženské reprezentace. Je to překvapující zvláště, připomeneme-li fakt, že instituce Evropské unie jsou tlačeny směrem k vyššímu zastoupení žen v rozhodujících funkcích. Sám „prezident EU“ Jose Manuel Barroso, nový předseda Evropské komise, šel příkladem, když právě političkám vyhradil 32 procent pozic v „jeho“ nové komisi, jež začne úřadovat na podzim.

Výběr centrálních bankéřů je politický proces. Nejinak je tomu u „centrální banky Evropy“. Dvanáct ministrů financí zemí eurozóny doporučuje lídrům EU kandidáty šestičlenné Rady ECB. Zbývající jména obvykle v koordinaci s Bruselem doplní jednotlivé národní vlády, jež jsou též zodpovědné za výběr šéfů „místních“ centrálních bank.

Sirrka Hamalainenová z Finska, historicky první členka Výkonné rady ECB, prohlásila, že žena potřebuje k tomu, aby byla do takovéto funkce zvolena „profesionální dovednosti a zkušenosti, schopnost nést zodpovědnost, být dostatečně odolná vůči kritice a vyjadřovat se jasně“. „Neexistuje žádná ženská monetární politika,“ doplňuje Hamalainenová, jež pracovala v ECB do loňského roku a předtím stála v čele Finské centrální banky. Muži, jak uvádí, kontrolující proces výběru kandidátů, mohou tento výběr určitým způsobem ovlivnit, jelikož obě pohlaví mají odlišné způsoby komunikace a řízení lidí. „Dokud bude drtivá většina tvůrců zásadních rozhodnutí mužského pohlaví, budou kritéria používaná na různých stupních výběrových procesů dána mužskou kulturou.“ Podle Finky byla Juliesová spíše výjimkou. Bez otevřené soutěže a veřejného výběru kandidátů, zde »není možnost pro osoby stojící mimo „spolek starých parťáků“, kteří ovlivňují samotný výběr, dostat se do povědomí a stát se rovnocennými adepty. „Pro ženy jsou „top“ místa této branže prakticky nedostupná,“ uzavírá Hamalainenová.

Frankfurtská ECB se, dle jejích představitelů, snaží přilákat ženské pracovnice i pomocí nabídek prací na plný úvazek s ohledem na péči o dítě, což je v Německu ojedinělé. Banka ale nemá žádnou přímou možnost ovlivňovat složení vrcholných orgánů jako je Výkonná rada či Výbor guvernérů, které utvářejí vlastní bankovní politiku. Navíc tradiční okruh, ze kterého jsou až na výjimky vybíráni kandidáti do Výkonné rady ECB - rady národních centrálních bank -, je malý. V žádné ze dvanácti zemí eurozóny nešéfuje v současné době žena a bankovní radní ženského pohlaví nalezneme pouze v osmi procentech případů.

A jak jsme na tom u nás? V této otázce se držíme „evropských standardů“. V sedmičlenné bankovní radě České národní banky najdeme pouze jedinou ženu, Michaelu Erbenovou.