Sbohem generálu Františkovi Fajtlovi
Autor: Marek Skřipský | Publikováno: 11.10.2006 | Rubrika: Kulturní válka
Ilustrace
„Starý voják neumírá, starý voják odchází…“ zpívali kdysi Američané o generálu McArthurovi, jednom ze svých válečných hrdinů. Není důvod proč tato slova nepronést rovněž na adresu generála Františka Fajtla. Pane generále, děkujeme za všechno. Ať Vaše duše odpočívá v pokoji.

Tento rok údajně prospěl vínu, avšak pro československé veterány leteckých bojů druhé světové války představoval skutečně špatnou sezónu. Po smrti generála Františka Peřiny opustil pozemský svět další slavný „korzár vzduchu“ který za svou válečnou kariéru absolvoval vzdušné střety nad Francií, Velkou Británií i nad územím Slovenska. Dne čtvrtého října 2006, ve věku úctyhodných čtyřiadevadesáti let, zemřel generálporučík František Fajtl.

Fajtl se narodil dvacátého srpna 1912 v Doníně a zpočátku se zdálo, že ho čeká kariéra úředníka nebo místo v kanceláři nějaké obchodní firmy. Mladý František se však postavil osudu a po maturitě na obchodní akademii se zapsal ke studiu Vojenské akademie v Hranicích na Moravě.Tu absolvoval roku 1935 v hodnosti poručíka letectva a do osudného března 1939 sloužil u leteckého pluku Olomouci, následně pak v Přerově.

Stejně jako mnoho dalších českých vlastenců se nemohl smířit s nacistickou okupací jeho země a v létě 1939 se po dobrodružné polské pouti dostal až na půdu Francie, kde coby seržant ( Francouzi automaticky naše důstojníky v Armée De´l Air degradovali do hodnostního stupně četaře) bojoval v řadách dvou francouzských perutí proti německé Luftwaffe, která rychle ovládla oblohu nad totálně rozloženou Francií.

Po bleskové porážce „sladké Francie“ mu nezbývalo než podniknout dlouhou námořní cestu ze severu Afriky až na britský Gibraltar, což znamenalo vstupenku do slavného britského královského letectva RAF. Byl povýšen na poručíka a roku 1941 jej ustanovili velitelem 313. československé stíhací perutě, v jejímž znaku se skvělo heslo „Jeden jestřáb mnoho vran rozhání“. U své jednotky Fajtl pobyl zhruba rok a Britové, kteří si všimli jeho mimořádných velitelských a operativních schopností, jej obdařili velkou poctou – V den kdy od nich převzal velení 122. „bombajské“ perutě se stal prvním Čechem stojícím v čele britské skvadrony.

Za toto období ,strávené u RAF, Fajtl prokazatelně sestřelil tři nepřátelské stroje a další dva poškodil.

Pátého května 1942 squadron leader Fajtl opět vedl své piloty na další ze „sweepů“ proti německým stíhačům startujícím z obsazené Francie, přičemž došlo k veliké bitvě mezi Luftwaffe a RAF. Františku Fajtlovi se během zuřivého boje podařilo prokazatelně sestřelit německou stíhačku, avšak jen krátkou chvíli poté byl sám sestřelen. S hořícím letounem typu Spitfire VB musel nouzově přistát přímo mezi německé pozice, nicméně díky své duchapřítomnosti utekl nepřátelským vojákům rovnou před nosem. Nacisté rychle zorganizovali pátrání po uprchlém letci, nicméně ten už se nacházel v obětavé péči francouzských vlastenců. S přispěním francouzského odboje Fajtl setřásl pronásledovatele a vydal se na nepředstavitelný pochod Francií a Španělskem, aby se dostal zpět k jednotce. Po mnoha strastiplných peripetiích se ocitl – stejně jako dva roky předtím – na Gibraltaru, odkud byla opět volná cesta do Anglie.

V Británii poté odmítl učit nováčky, znovu se postavil do čela československé „třistatřináctky“ a stejně jako předtím se s ní činil nad okupovanou Francií.

Roku 1944 československá politické reprezentace definitivně rozhodla o vytvoření skupiny dvaceti stíhačů, kteří byli z Velké Británie odesláni do Sovětského svazu za účelem přeškolení na sovětské stroje Lavočkin La – 5FN. Na těchto letounech se pak ony dvě desítky pilotů účastnily jako zárodek prvního československého stíhacího pluku leteckých šarvátek na podporu zpackaného Slovenského národního povstání. I tomuto tělesu František Fajtl velel a to až do května 1945.

Po porážce nacistického Německa se Fajtl stal velitelem pražské stíhací divize, poté pracoval na generálním štábu armády a učil důstojnický dorost na nově zřízené Vysoké vojenské škole.

Komunistický režim, který se po únoru 1948 nečistým a zákeřným způsobem chopil moci, zpočátku vůči Fajtlovi zvolil „oťukávací“ taktiku. Fajtl nebyl koncem čtyřicátých let zatčen a jeho vyhazov z armády v roce 1949 rudí maskovali chabým „argumentem“, že pro Fajtla nemají odpovídající zařazení.Teprve o rok později přitvrdili a válečného hrdinu zatkla Státní bezpečnost. Za čas služby v armádě Fajtl prošel mnoha hodnostmi, nicméně šarži „vojín – úderník“ mu udělil až bolševický režim.

Sedmnáct měsíců strávil v poměrně tvrdé mírovské věznici, jeho rodině noví mocipáni odebrali bez jakékoliv náhrady byt a bývalý vojenský pilot se živil dělnickými profesemi, aby se později přece jen „zmohl“ na post úředníka stavebního podniku.

Teprve roku 1964 jej režim částečně rehabilitoval a jako odškodné přidal povýšení na plukovníka. Do hodnosti generálporučíka – tedy nejvyšší jaké mohl dosáhnout- byl František Fajtl jmenován roku 2002.

Generál František Fajtl ve službách RAF prokazatelně sestřelil čtyři nepřátelské letouny a dva poškodil, přičemž za své výkony mu byla udělena vysoká československá, britská i sovětská vyznamenání. Narozdíl od tří desítek svých českých a slovenských kolegů Fajtl nepatří mezi letecká esa (tento prestižní titul mu unikl o jediný prokazatelný sestřel), ale přesto zaujímá místo mezi nejznámějšími českými veterány Royal air force. Představoval skvělého velitele a mistrného taktika leteckého boje, o čemž vypovídají funkce, do nichž jej nadřízení jmenovali. Při zastávání těchto velitelských postů si Fajtl bral příklad zejména z legendárního britského stíhače Douglase Badera a později o tomto slavném esu napsal knihu „Hrdina století“

Kromě ní napsal Fajtl ještě dalších třináct knih o osudech svých i svých kamarádů. Díla jako „Sestřelen“, „Létal jsem s třistatřináctkou“, „Vzpomínky na padlé kamarády“ či „První doma“ patří mezi klasiku všech českých zájemců o problematiku našich letců za druhé světové války. Jsou to čtivé, silné příběhy, které rozšířily obzory a upevnily vlastenecké přesvědčení nejednoho čtenáře. Pamatuji si na úsměvnou historku, kdy jem ve čtvrté třídě základní školy četl jednu z Fajtlových knih, maskovanou v učebnici němčiny.

„Starý voják neumírá, starý voják odchází…“ zpívali kdysi Američané o generálu McArthurovi, jednom ze svých válečných hrdinů. Není důvod proč tato slova nepronést rovněž na adresu generála Františka Fajtla.

Pane generále, děkujeme za všechno. Ať Vaše duše odpočívá v pokoji.

gen. František Fajtl