Film jako nástroj muslimské propagandy
Autor: Adam B. Bartoš | Publikováno: 21.03.2006 | Rubrika: Zamyšlení
Ilustrace
Film „Údolí vlků – Irák“ je zatím promítán jen v devíti evropských zemích (mimo jiné v Německu, kde je silně kritizován ze strany některých politiků – například Edmunda Stoibera, zato je ale s nadšením přijímán mezi tureckou mládeží, která při scénách, jako je ta, kdy turecký agent vyhodí do vzduchu sídlo americké armády v Iráku, s nadšením a potleskem v kinech vykřikuje „Allahu akbar“).

O tomto tématu jsme již zde několikrát psali – o chystaném tureckém filmu Třetí světová válka, který popisuje situaci v Evropě po odmítnutí vstupu Turecka do EU a poté, co Turci vezmou věc do svých rukou a budou se snažit tuto na nich spáchanou „křivdu“ potrestat, i o indickém filmu Sebevražedný útočník, pojednávajícím o mladíkovi, kterému se nevydaří jeho pokus o sebevražedný atentát v Londýně, vrací se do své rodné Indie, kde dojde k závěru, že atentáty jsou špatné, nicméně poselstvím celého snímku je i nezpochybnitelná vina Západu a angažovanost USA na Blízkém východě – proto se tedy není co divit, že podobných mladíků připravených k největší oběti je stále dostatek.

Podobně kontroverzní snímek nyní vzrušil mnohé filmové kritiky a odborníky na kinematografii – oproti předchozím o to více, že se tento film ucházel předminulou neděli o největší filmové ocenění – Oscara, kterého však naštěstí nezískal.

Palestinský snímek „Ráj hned teď“ (Paradise Now) je jeden z pěti cizojazyčných snímků, který byl nominován na zisk zlaté sošky. Podle 32.000 lidí, kteří v petici shromáždili své podpisy za vyřazení snímku, je ale film režiséra Hanyho abú Asada oslavou terorismu. Jedná se opět o fiktivní událost, kdy dva mladí Palestinci (pocházející z města Nábulus na Západním břehu Jordánu) jsou vysláni do Tel Avivu, aby zde provedli sebevražedný atentát. Děj se odehrává posledních 48 hodin před jejich činem, zachycuje určitou nervozitu a napětí, které postupně oba zažívají, ale už nedokáží běh věcí ovlivnit, je příliš pozdě. Teroristický útok ve filmu explicitně zobrazen není, děj končí v okamžiku, kdy jeden z mladíků vstupuje do přeplněného autobusu – poté si již objeví jen bílé plátno. Podle kritiků ale takový závěr navozuje dojem hrdinského činu a vůbec se nezabývá osudem obětí útoku, navíc může další mladé lidi podnítit v podobných aktivitách.

Když v neděli 5. března proběhlo v americkém Los Angeles udílení Oscarů, bylo to zároveň i tříleté výročí jednoho z podobných pumových útoků na autobus s civilisty, ke kterému se přihlásilo palestinské teroristické hnutí Hamas (jenž zvítězilo v nedávných volbách a v příštích dnech se v Palestinské autonomii ujme vlády). Tehdy přišlo v izraelském města Haifa o život 17 lidí a mnozí z pozůstalých jsou interpretací filmu otřeseni. Ten se totiž snaží ukázat, že sebevražední útočníci nemají jinou šanci, jak se bránit izraelské agresi, než právě pomocí podobných atentátů. Autor petice, Jossi Zur, který při tomto útoku ztratil svého šestnáctiletého syna, jenž autobusem v onu chvíli zrovna cestoval, říká: "Jen těžko jsem si mohl neodnést z toho filmu přesvědčení, že jsem vrahem svého syna."

V českých kinech by se film měl objevit začátkem dubna. Příznačné je, že v Evropě již získal několik prestižních ocenění na různých filmových festivalech, včetně ceny Zlatý glóbus.

Aby toho nebylo málo, máme tu i další turecký film, který si vzal zase na mušku americkou přítomnost v Iráku. Akční snímek „Údolí vlků – Irák“, který láme rekordy v tureckých biografech (již ho viděly čtyři miliony diváků) a který je dílem dvou třicátníků, je s rozpočtem deseti milionů amerických dolarů zatím největší tureckou produkcí.

Odehrává se v Iráku a hlavním motivem snímku je skutečný příběh vojenské turecké jednotky, která je zatčena v červnu 2003 Američany a jejíž členové jsou vězněni za údajně stejně nelidských podmínek jako vězni na kubánské základně Guantanámo. Zápletka se točí kolem hlavního hrdiny, který se vydává na svoji misi, jejímž cílem je pomstít vězněné turecké vojáky a v závěru zabít křesťanského (!) důstojníka americké armády, který je vylíčen jako brutální fanatik. Hrdinovi se plán přirozeně podaří.

Film je zatím promítán jen v devíti evropských zemích (mimo jiné v Německu, kde je silně kritizován ze strany některých politiků – například Edmunda Stoibera, zato je ale s nadšením přijímán mezi tureckou mládeží, která při scénách, jako je ta, kdy turecký agent vyhodí do vzduchu sídlo americké armády v Iráku, s nadšením a potleskem v kinech vykřikuje „Allahu akbar“). Vysloužil si tak již obvinění z antisemitismu a protiamerických nálad. Americké vojáky zobrazuje jako násilníky, kteří vraždí nevinné civilisty, jedna z postav je navíc židovský lékař ve věznici Abú Ghrajb, který orgány umírajících vězňů prodává do Tel Avivu, New Yorku a Londýna (!).

Tvůrci filmu se přirozeně podobným nařčením brání a popírají, že by film byl útokem na Západ. "Chtěli jsme se vyjádřit proti válce," řekl producent Raci Şaşmaz. "Chtěli jsme ukázat události na Blízkém východě, v Iráku, okupaci, mluvit o lidských právech."

A v oblasti „kultury“ na malou chvíli ještě zůstaňme. Americký popový zpěvák Michael Jackson se chystá ke konverzi k islámu. Poté, co byl Jackson minulý červenec v Kalifornii zproštěn obvinění ze sexuálního obtěžování nezletilého chlapce, žije zpěvák v Bahrajnu, kde se mu dostalo vřelého přijetí. Jen kousek od bahrajnského hlavního města se chystá postavit třicetimetrovou mešitu, podle jeho mluvčí chce tak „něco vrátit zemi, která ho tak otevřeně přijala“ (Jackson se do Bahrajnu vypravil na pozvání emírova syna šajcha Abdalláha bin Hamada Chaláty). Myslím, že je vcelku jasné, proč pedofilní Jackson spatřuje v islámském náboženství něco zajímavého. Aiša (Mohamedova devítiletá manželka) by ostatně také mohla vyprávět…