Registrované partnerství-konec tolerance
Autor: Jiří Karas | Publikováno: 07.03.2006 | Rubrika: Zamyšlení
Ilustrace
V řadě států, které chceme tímto zákonem následovat, se už objevují zákony proti lidem, kteří mají na fenomén homosexuality odlišný názor. Nic jiného než odlišný názor. Nespílají a nenadávají nikomu, jen říkají, že homosexualitu osobně nepovažují za přirozenou formu sexuality. Díky těmto zákonům o tzv. nenávistné řeči se tak zakazuje diskuse a svobodné vyjádření názoru.

Na téma registrovaného partnerství už bylo řečeno mnohé. Jeho odpůrci jsou málo přemýšlivými lidmi prezentováni jako netolerantní zpátečníci, odmítající neškodný zákon, který může zajistit růžové zítřky moderní společnosti. To je tak nebezpečný omyl, že se ještě jednou pokusím krátce shrnout, co bychom společnosti jako poslanci přijetím zákona o registrovaném partnerství skutečně vnutili.

Pokud bychom tento zákon přijali, řekli bychom, že neplodnost homosexuálního soužití má pro společnost stejnou hodnotu jako plodnost, že bezdětný vztah je pro stát stejně žádoucí jako výchova další generace. Snad není třeba připomínat, že v této době začínáme řešit, co udělat s demografickou katastrofou, způsobenou ne nemocemi nebo válkami, ale právě neplodným stylem života způsobený pohodlností.

Přijetím zákona bychom v praxi popřeli rozdíly mezi muži a ženami, přirozenost heterosexuálního svazku mezi nimi a vytvořili bychom tak předpoklad pro jakousi homosexuální převýchovu společnosti. Již dnes je cítit silný tlak na rodinu, aby se muž i žena chovali stejně, stejně vydělávali, stejně pečovali o novorozence a nemocné členy, stejně vařili, stejně fyzicky pracovali atd. Jedná se vlastně o vnucování homosexuální mentality plné zaměnitelnosti klasickým rodinám. Tato převýchova v konečném důsledku znamená, že ani normální manželé se nemají doplňovat, že nemají být komplementární, ale že muž a žena mají spolu soutěžit a bojovat, nebo být partnery po vzoru homosexuální skupiny.

Má-li v tomto státě nějaká skupina udělena privilegia, má je vždy za konkrétní činnost. Rodina je má za výchovu další generace. Zeptáme-li se, v čem jsou homosexuálové dnes diskriminováni, odpovědí je: nemáme privilegia jako rodina. Když už by měl být nějaký zákon přijat, měl by zvýhodňovat obětavé lidi, kteří spolu bydlí, pomáhají si a pečují o sebe, a to bez ohledu na jejich sexuální touhy.

Tímto zákonem bychom se vysmáli práci rodičů. Nejde jen o pouhou plodnost a demografická čísla, ale z pohledu státu jde i o miliony hodin práce rodičů, které investují do výchovy další generace daňových poplatníků. Za tuto nesmírnou investici, která je pro stát nenahraditelná, mají rodiče státem přiznány některé výhody. Nebude nic jiného než výsměch rodičům, řekneme-li, že tento způsob života je pro stát stejně přínosný jako sebestředně orientovaný homosexuální svazek.

Legalizací homosexuálního sňatku bychom přispěli k postupnému zničení tolerance ve společnosti. Toleranci k odlišnému se všichni učíme především v rodině, kde vzájemně rodiče, muž a žena, ukazují dětem, jak jsou odlišnosti obohacující. Učí je přirozeně k úctě k odlišnému. V tomto stejnopohlavním svazku není ale místo pro odlišnost, není zde místo pro růst, pro odvahu se vypořádat s jinakostí druhého. Přijetím tohoto zákona bychom v konečném důsledku přispěli také k omezení svobody slova a k přípravě náboženského pronásledování.

V řadě států, které chceme tímto zákonem následovat, se už objevují zákony proti lidem, kteří mají na fenomén homosexuality odlišný názor. Nic jiného než odlišný názor. Nespílají a nenadávají nikomu, jen říkají, že homosexualitu osobně nepovažují za přirozenou formu sexuality. Díky těmto zákonům o tzv. nenávistné řeči se tak zakazuje diskuse a svobodné vyjádření názoru.

Budeme také například cenzurovat Bibli? Ve Švédsku byli nedávno za citaci z Bible ohledně homosexuality lidé souzeni. Mají opravdu politici schvalovat,co smějí mít církve ve své nauce a zasahovat lékařům do práce? A co když církve odmítnou oddávat homosexuály v kostele? Budeme to tolerovat nebo vytáhneme antidiskriminační zákon a policie zasáhne?

Uvědomme si, že to nejsou homosexuálové, kdo jsou dnes vystaveni netolerantní agresi. Útočí se na většinovou společnost, jejíž základy a hodnoty jsou už řadu let zcela netolerantně ničeny.

Jiří Karas, poslanec PČR