V zamořené Praze žijí lidé nejdéle
Autor: Lukáš Kovanda | Publikováno: 24.07.2004 | Rubrika: Zamyšlení
Ilustrace
Poslední demografická data jsou tak dalším z řady políčků do tváří radikálních ekologů a ekologistů, kteří svoji vlastní zahálku utápí v permanentním „varování“ veřejnosti před ničivými dopady konání naší ztrouchnivělé civilizace.

Koncem týdne zveřejnil ČSÚ optimistické údaje týkající se demografické situace v Česku. Můžeme se pochlubit nejnižší kojeneckou a novorozeneckou úmrtností v historii, skvěle zde obstojíme i v mezinárodním srovnání. Opět se začíná rodit více dětí, vymírání ČR je zastaveno - zatím však spíše z důvodu kladného migračního salda, imigrantů je více než emigrantů.

Při regionálním členění překvapí hlavně jeden fakt: nejdéle se žije v Praze. Muži se tady v průměru dožívají téměř 74 let a ženy ještě o pět roků více. Ano, v té Praze, jež je tu označována jako „smogové údolí“ s katastrofální dopravní situací a tu zase jako jedna z nejvíce zamořených a znečištěných metropolí světa. Poslední demografická data jsou tak dalším z řady políčků do tváří radikálních ekologů a ekologistů, kteří svoji vlastní zahálku utápí v permanentním „varování“ veřejnosti před ničivými dopady konání naší ztrouchnivělé civilizace. Právě v relativně nejcivilizovanější Praze, s nejhustší sítí nemocnic, si lidé mohou života užívat nejdéle. Ruch velkoměsta jako negativum je zřetelně překonán pozitivem přínosů moderní vědy, jejíž efekty se nejvíce projeví právě v metropoli.

A co na to ekologičtí aktivisté? Nic. Jsou zticha. Tyto výsledky se jim nehodí do krámu. Stejně jako závěry nezávislých komisí, že Temelín není výjimečně rizikový, nebo zprávy historiků, jež zvěstují podložené informace o pěstování vinné révy na krkonošských svazích doby pohusitské. Ano, Temelín á la Černobyl a oteplování Země jsou pouze dvěmi z mnoha chimér proudících z hlav fanatických ekologistů a jiných sektářů, kteří hlásají „návrat do lesů“, protože se sami nedokáží vyrovnat s během dnešní doby. Přestaňme je už konečně brát i jen trochu vážně, věřme faktům a ne béčkovým scénářům zkrachovalých utopistů.