„Já bych také potřeboval orálně znásilnit... ale od nějaké blondýny“
Autor: Zuzana Štefánková | Publikováno: 09.11.2005 | Rubrika: Ostatní
Ilustrace
Miloš Topolovský. Ještě před několika lety obyčejný občan České republiky - zaměstnáním psycholog u Hradní stráže. Dnes? Zrůda, která v alkoholovém rauši przní nebohé vojáky jako na běžícím pásu. A kudy chodí, tudy od pánů slýchá posměšnou hlášku z nadpisu...

Miloš Topolovský. Ještě před několika lety obyčejný občan České republiky - zaměstnáním psycholog u Hradní stráže. Dnes? Zrůda, která v alkoholovém rauši przní nebohé vojáky jako na běžícím pásu. Tak i vás mohou takto přetvořit média, stačí, když se dostanete do hledáčku škodolibých novinářů, kteří si na vás potřebují vyhonit své ego. Miloš Topolovský je nyní zostuzen, všichni na něj plivou, jen tupí pisálci se chichotají v závětří. ePortál vždy tojí na straně pravdy, a proto poskytuje veřejnosti sedmidílnou dokumentaci - tak jak nám ji předal pan Topolovský -, k celému případu "Psychologa Hradní stráže", z něhož hlavní aktér vyšel jako nevinný. Kdo potrestá drzé novináře?

1/7 Co je na celé kauze podezřelé?

1. Proč policejní vyšetřovatel, když měl tolik přímých vstupů do médii, a pomalu dělal vyšetřování v přímém přenosu, nesdělil novinářům základní informaci, že všichni vojáci po podání vysvětlení v Bartolomějské do protokolu uvedli, že se nikomu nestala žádná újma a že nedávají souhlas k mému trestnímu stíhání? Protože pak to vypadalo jako v Hošticích v kravíně, když tam Konopníková řvala „ožrali ho a pak znásilnili…“

2. Jak je možné, že tři stupně orgánů činných v trestním řízení – vyšetřovatel, státní zástupce a soudce, který rozhodoval o vazbě udělali chybnou právní kvalifikaci u podání vysvětlení svědka, na základě které na mně byla uvalena vazba? Protože oni tu jeho výpověď ohodnotili jako pokus o znásilnění, ale při písemné žalobě to už byla jenom urážka podřízeného. Takže média a veřejnost byla obelhána a tím vzniklo „mediální šílenství“ protože já jsem de facto byl ve vazbě za urážku podřízeného, ale hned už u prvního soudu se prokázalo, že dotyčný lhal. To je jako když v Hošticích měl mít Venca Konopník dítě s učitelkou z autoškoly. A mně trvalo tři roky než jsem dokázal opak.

3. Jak je možné, že nikdo z orgánů činných v trestním řízení si neuvědomil základní argument při dokazování u soudu, že svědek nemůže být věrohodný, když tvrdí, že vypil půl litru vodky? To jako když tlustý Pepa v Hošticích řval u Mlýna – Lenin, Lenin…pojď se napít.

4. Jak je možné, že média nerespektovala presumpci neviny což jím vysloveně ukládá Trestní řád a tím porušili ústavu ČR a Listinu základních práv a svobod? Když porovnáte mediální zájem tak to bylo na úrovni Kájinka a Stodolových.

5. Proč to odvolací soud pokaždé vracel s doporučením zpřísnit a potrestat?

6. Já osobně za tím nevidím žádné „politické pozadí“ jako vazbu prezidenta na Hradní stráž ani žádné „nitky“ nebo spiknutí „zednářsko-židovské“. Je to hlavně šlendrián orgánů činných v trestním řízení a bulvarizace našich médií.

7. Nelze samozřejmě vyloučit snahu každého kolem využít to nějak ve svůj prospěch. Obyčejná lidská touha vyšetřovatele užít si svých 15 minut slávy a zájem médii, že jako Sherlock odhalil Jacka Rozparovače. Ex ministra obrany Tvrdíka „stáhnout“ Hradní stráž pod Ministerstvo obrany . Možnost rýpnout si do prezidenta Havla, jaký má „bordel“ v Hradní stráži atd.



2/7 Dotaz na státního zástupce

V Praze dne 18.10.2005

Mgr. Miloš Topolovský

U Kanálky 3

120 00 Praha 2



JUDr. Jiří Kára

Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1

nábř. E. Beneše 3

118 00 Praha 1



Věc: Žádost o vyjádření

Vzhledem k uplatňování nároku na odškodnění na Ministerstvu spravedlnosti za vazbu Vás žádám o vyjádření k následujícím skutečnostem:

1. Jak je možné, že výpověď svědka, na základě které na mě byla uvalená vazba jste jednou právně ohodnotil jako pokus o znásilnění a po druhé jako urážku podřízeného. Jaké Vás k tomu vedli právní úvahy, když se jednalo a tu samu výpověď ( jedná se o podání vysvětlení u policie, kterou učinil Pavel Stejskal)

2. Pro lepší pochopení mojí situace vám to přiblížím na tomto příkladě: Jsem v roli pacienta, kterému chirurg udělal špatnou diagnózu a amputoval mu nohu. Po třech měsících po amputaci mu sdělí, že problém nebyl v noze, ale že stačilo odoperovat slepé střevo.Pro pacienta tímto pochybením, nebo přehodnocením diagnózy, nebo jinou medicínskou (ve vašem případě právní) kvalifikaci vzniklo doživotní postižení – tj. chirurg z něho udělal mrzáka.

3. Vaše pochybení a neznalost, nebo špatný výklad Trestního zákona pro mě měli tyto důsledky, které mě lidsky zmrzačili:

a) byla na mně uvalená vazba – „při diagnóze“ urážka podřízeného by jste o ni asi neuvažoval, protože to by ve vazbě skončila půlka důstojnického zboru Armády České republiky.

b) Jenom díky vaší špatné „diagnóze“ tj. pokus o znásilnění „chudáčka vojáčka“ to bylo pro média zajímavé a jak to už u nás bývá dobrým zvykem média nerespektovali presumpci neviny, protože jim za to nehrozí žádný právní postih. Zákon,nebo nařízení , který není sankcionován je zbytečný.

c) Lidský rozměr Vaši špatné „diagnózy“ je pro Vás nepřestavitelný – to že jsem gay o mě ví celá republika – „a na Slovensku tiež.“ Já nejsem žádný Vladko z reality show, který do toho šel dobrovolně.

d) Navíc jste ze mě udělal gaye – násilníka , nebo jak psali média – zrůda, perverzní psycholog atd.

e) Vaše špatná „diagnóza“ mi způsobili trvalé psychické poškození, které můžu doložit znaleckými posudky z oboru psychiatrie.

f) Vaše špatná „diagnóza“ mě připravila o zaměstnání a o možnost nějaké najít, už dva roky jsem nezaměstnaný a nemám šanci to změnit (toho buzeranta z hradu nechceme, ještě by nás tady okuřoval , nebo jak by na nás koukali zákazníci, kdyby ho tady viděli?)

g) Asi si neumíte představit jak na mně koukají lidi v baráku kde bydlím, hlavně když mají děti – syny (toho buzeranta nezdrav)

h) To, že kauza trvala tři roky a bylo to deset soudu, tak to tři roky bylo desetkrát nějakým způsobem v médiích i s fotkou, takže lidí mně běžně poznávají na ulici, v metru, v tramvaji, v samoobsluze atd. (hlášky za zády typu – Hele mámo koukej, to je ten jak kouřil ty vojáky na hradě, jsou z těch mírnějších) Dodnes jsou články i s fotkami k dispozici na internetu

S pozdravem

Miloš Topolovský



3/7 Dopis RRTV

V Prazde dne 17. 10. 2005

Mgr.Miloš Topolovský

U Kanálky 3

120 00 Praha 2



Rada pro rozhlasové a televizní vysílání

Krátká 10

100 00 Praha 10



Věc: Žádost o odborné vyjádření k rozhlasovému a televiznímu komentování kauzy „Hradní stráž“.

Žádám Vás tímto o informaci, jestli se Rada zabývala přístupem médii k mojí kauze – tzv. znásilnění vojáků Hradní stráže. Kauza trvala tři roky, od 22.2.2002 do 1.3.2005, kdy jsem byl definitivně zproštěn všech obvinění.

Můj dotaz směřuje k respektování presumpce neviny v médiích a k vyjádření se, kde je hranice mezi mediální svobodou projevu a tzv. právem veřejnosti na informace a na druhé straně ochranou osobnosti, kterou zaručuje ústava a zákony ve smyslu, že každá osoba má právo na ochranu své občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevu osobní povahy.

Údaje běžně publikované o moji osobě, že jsem gay, že jsem se léčil na psychiatrii nebo byl závislý na alkoholu považuji za hrubé porušení Listiny práv a svobod a nemá to nic společného s touto kauzou z pohledu svobody projevu a práva na informace.

Speciálně Vás žádám o vyjádření k hlavnímu večernímu zpravodajství České televize ze dne 1.3.2005 , které je k dispozici na internetu. Moderátorka tam řekla větu: „Podle znaleckých posudků je Topolovský homosexuál a alkoholik.“ Znalecké posudky vypracovávali lékaři – psychiatři, tím pádem spadají pod lékařské tajemství. Kdyby se tam objevila věta, že pán XY podle znaleckých posudků má leukémii a je HIV pozitivní nebylo by to porušení lékařského tajemství? A vzhledem k tomu, že to sleduje v průměru 3 miliony lidí je tento přístup České televize na pováženou a já osobně to považuji za trestný čin, který chci řešit žalobou. A zároveň to určitě nebylo v souladu s etickým kodexem novináře – moderátora. To se pak mluví o morálce Hradní stráže, když novináři sami žádnou morálku nemají.

To si nedovolila ani TV Nova (ta pro jistotu moje zproštění nekomentovala vůbec) Když jsem mněl první soud v roce 2003, tak pán Zuna jejich příspěvek hrdě ohlásil stylem, že byli jako prvá televize, která o kauze komentovala, tj. když jsem byl ve vazbě . Proto se vás ptám jestli TV Nova mněla povinnost informovat o mém zproštění, protože tak neučinila.

Osobně jsem si vědom, že táto kauza se od začátku pohybovala jenom v morální rovině. Za svoji chybu nebo hřích, záleží jak to nezvete, jsem už draze zaplatil zničeným životem Už dva roky nemůžu sehnat žádné zaměstnání, díky médiím mně lidi běžně poznávají na ulici. Je to šílená situace když na vás lidé reagují posměšky a hláškami typu: „ Hele to je ten co kouřil na hradě čuráky…“

Jinak si plně uvědomuji, že člověk válku s médii nemůže vyhrát. Když jsem se obrátil s podobnou žádosti na etickou komisi Syndikátů novinářů, která mi mimochodem dala za pravdu a jejich stanovisko najdete na internetu, tak se mi to zpětně vrátilo bumerangovým efektem, když to redaktor Potůček použil ve svém článků v Reflexu pod názvem Doživotní úchyl.

Stejný efekt by mělo, kdybych žádal o omluvu Českou televizi. To by se tam možná objevilo: „Omlouváme se panu Topolovskému, že jsme uvedli, že je podle znaleckých posudků homosexuál a alkoholik. Není to podle znaleckých posudků ale to, že je buzerant a chlastá nám potvrdili jiné zdroje…“ To mi připomíná ten vtip: ….ona není kurva ona je kurva skurvená…

P.S. Omlouvám se za slovník a gramatiku

S pozdravem

Miloš Topolovský



4/7 Pochybení policie při vyšetřování

Chtěl bych upozornit na skutečnost , ke které jsem se zatím nevyjadřoval, která nastala při pochybení policie když na mě byla uvalena vazba.

1. Vazba byla uvalena na základě výpovědi Stejskala, kterou vyšetřovatel Macháček nesprávně hodnotil jako pokus o znásilnění a kterou pak státní zástupce při obžalobě překvalifikoval jenom jako urážku podřízeného.

2. Tím došlo k porušení § 68 (2) trestního řádu, kde se uvádí, že „ Vzít do vazby nelze obviněného, který je stíhán pro trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje dvě léta…“ Protože vyšetřovatel Macháček nesprávně posoudil výpověď a místo posouzení jako urážka podřízeného, kde je horní hranice 2 roky, to posoudil jako pokus o znásilnění kde je horní hranice 8 let. Nechci polemizovat o koluzních důvodech vazby – jak jsem říkal minule byla ze spětného pohledu zbytečná protože soud nemohl žádnou výpověďˇ procesně použít

Další skutečností bylo, že Stejskal nedal souhlas k mému trestnímu stíhání, stejně jako všichni vojáci do protokolu u policie uvedli, že se nikomu nestala žádná ujma a že nedávají souhlas k mému trestnímu stíhaní.V rámci tohoto zjištění se ani nemůžete divit, že u soudu vypovídali tak jak vypovídali. Jak jsem už říkal na začátku, že celá aféra vznikla jenom proto, že jim na vojně hrozil kázeňský trest za konzumaci alkoholu v kasárnách a že byli nařčeni, že jsou gayové. Soudy byli v době, když už byli všichni v civilu a armáda je nemohla nijak trestat. Protože celá kauza byla uměle vyvolaná a jak jsem už taky říkal předtím od začátku se pohybovala v morální ne v právní rovině, protože k žádnému porušení zákona v trestním smyslu nikdy nedošlo.

3. Nesprávním posouzením došlo k celé mediální hysterii.

4. Takže já jsem byl ve vazbě de facto za urážku podřízeného, kterou dotyčný za urážku nepokládal. Kdyby se tento důvod vazby měl uplatňovat běžně, tak je ve vazbě permanentně půlka armády ČR.

5. Já to vidím jako další blamáž policie a dokonce ze strany vyšetřovatele Macháčka došlo k naplnění trestního činu podle § 206 Pomluva – Kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vazby nebo způsobit mu jinou vážnou újmu….k čemu využil tisk, když podával nepravdivé a neověřené informace , v součinností s § 209 – Poškozovaní cizích práv, když jinému způsobil vážnou ujmu na právech tím, že uvedl někoho v omyl, protože uvedl v omyl novináře a tím zdiskreditoval jejich média.

6. Jinak táto kauza je od začátku maximálně citlivá z pohledu diskriminace na základě jiné sexuální orientace. Právě její začátek a celkový vývoj připouští opodstatněné úvahy, že nebylo rozhodováno objektivně a nezávisle a že v pozadí mohla být homofobie a podjatost. K těmto úvahám mě vede také skutečnost, že došlo k tolika pochybením a profesním chybám všech orgánu činných v trestním řízení.



5/7 ARGUMENTY pro přijetí novely Tiskového zákona

Kauza „Psycholog Hradní stráže“ Jsem pro média „Památka zesnulých“ nebo „Halloween“? Příspěvek do diskuse k novele Tiskového zákona.

Lidský rozměr nerespektování presumpce neviny v médiích aneb „FAKTA“ :

Kdo nezažil – nepochopí, kdo zažil – nezapomene. To se říkalo o základní vojenské službě a platí to i v tomto případě.

1. Faktem je, že celá kauza měla charakter honu na čarodějnice, mediálního lynčování a inkvizičního soudu. Naštěstí se opět potvrdilo to Masarykovo krédo , že „Pravda vítězí.“

2. Faktem je, že bránit se proti médiím je těžké a bojovat proti médiím je takřka nemožné protože vždy budou mít poslední slovo.

Co mi na přístupu médii vadí nejvíc? To, že mně hodili do žumpy se sračkami z jejich pohledu teoreticky chápu, protože šli v šabloně, že když je někdo ve vazbě tak určitě něco proved. Ale nejvíc mi vadí to, že když jsem byl zproštěn tak se na mně vysrali a nemají zájem mně z té žumpy vytáhnout a nějak očistit abych mohl nějak žit mezi lidmi…..já pořád smrdím….nemám práci….nemám nic….a já předci nemůžu každému na ulici vysvětlovat, že všechno bylo jinak, to je jejich práce, když udělali chybu tak ať to napraví.

Jenomže to už nejde – obrazně řečeno mi média vypíchala oči, a teď i když mi dají do ruky pozlacenou slepeckou hůl tak mi to zrak nevrátí…

Já mám spíše dojem, že mně hodili do řeky a já když se topím a křičím o pomoc, tak oni stojí na břehu a dělají, že mně neslyší, nebo mi ještě šlápnou na hlavu abych už konečně zavřel hubu a nepřipomínal jim jejich vinu. Babička říkala, že vrána vráně oko nevyklove…

Mám dojem, že diktaturu proletariátu vystřídala diktatura médii. Kdo se jednou dostane do televizních šotů a novinových zpráv jako záporná postava je jednou provždy „vyřízen“. Je to v této oblasti daleko horší než za komunizmu, to nebyl bulvár a v černé kronice uveřejňovali jenom iniciály (co je na Slovensku dodnes) Když člověku zničila život STB tak se mohl teoreticky přestěhovat do jiného města a práci sehnal alespoň v kotelně. Mně díky médiím znají všude, stejně na mně reagovali v Hodoníně, Plzni, nebo na Šumavě….hele mámo koukej, to je ten co kouřil na hradě ty vojáky….Už dva roky nemůžu sehnat zaměstnání, úřad práce mi už teď platí jenom zdravotní pojištění ( toho tady nechceme – ještě by nás znásilnil, nebo – co by na to řekli zákazníci a klienti, kdyby ho tady viděli?)

3. Faktem je, že z celého mediálního spektra v českých podmínkách mi nejvíc vadí přístup MF Dnes – komentáře v článcích od Gazdíka a Kedroně a České televize při informování o mém zproštění, kde jako autoritu argumentu použili dovolání se na znalecké posudky.

4. Faktem je, že kauza trvala tři roky – deset soudních stání a média to nějakým způsobem desetkrát „přinesla na světlo boží“ Už jenom to stačí, aby si mně lidé nějak zafixovali podle fotografií nebo reportáží v TV. Takže je zcela běžné, že mně poznávají na ulici, v metru, v tramvaji, v samoobsluze…..atd. (hele mámo koukej to je ten co kouřil na hradě čuráky…) To už nemluvím o lidech, s kterými byl člověk v kontaktu za dobu celého života – rodiče, příbuzenstvo, spolužáci ze všech typů škol, kolegové v zaměstnání atd.

5. Faktem je, že já jsem pochybil morálně ale média nerespektováním presumpce neviny porušili Ústavu ČR a Listinu základních práv a svobod. Dokonce média když se ve svých komentářích dovolávali autority znaleckých posudků z oboru psychiatrie porušili lékařské tajemství.

6. Faktem je, že za celou monstrózní medializaci kauzy nemůžeme vyloučit v době její vzniku v roce 2002 politickou snahu očernit a zdiskreditovat prezidenta Václava Havla, který prostřednictvím své Vojenské kanceláře Hradní stráži „velel“

7. Faktem je, že to všichni berou s humorem a recesí - a mám tzv. „jejich sympatie“ a nejčastější reakcí je smích nebo hláška „já bych také potřeboval orálně znásilnit..ale od nějaké blondýny“

8. Faktem je, že si při této příležitosti málokdo uvědomuje, že se jednalo o první generaci – dnes už dospělých jedinců – vojáků, kteří nezažili socialistickou školní docházku a socialistický způsob života a na všechno včetně sexu se dívají jinak. a v podstatě od narození chodí kolem trafik plných pornočasopisu, v každé ulici je videoporno, televize, do toho internet atd. Je to generace, která chce sex bez vztahu a peníze bez práce.

9. Faktem je, že tuto kauzu pro její pikantnost sledovali se zájmem všichni, ale hlavně dvě společenské kategorie – a) celá armádní pospolitost, protože se jednalo o vojáka z povolání a o homosexualitu v armádě b) všichni gayové v České republice

10. Faktem je, že jsem už dva roky bez zaměstnání, a z armády jsem odešel na vlastní žádost,( když mně vojáci začali zdravit „Čau lásko..) z toho rok už nemám nárok na žádnou finanční výpomoc od státu – úřad práce mi platí jenom zdravotní pojištění.

11. Faktem je, že to nemůžu svalovat jenom na tuto „mediální kauzu“ protože nezaměstnaných je kolem půl milionu a je to celkový problém si něco najít když neumíte cizí řeči nebo nemáte ekonomické vzdělání.

12. Faktem je, že nemůžete vyloučit také „obavy“ nového zaměstnavatele – „co by na to řekli naši klienti a zákazníci, kdyby ho tady viděli“, „co kdyby tady někoho znásilnil?“

13. Faktem je, že se média z nerespektování presumpce neviny poučila a komentování kauzy Bambiny di Praga a dalších trestních záležitostí je už na jiné „presumpční“ a etické úrovni.

14. Faktem je, že se táto kauza a pochybení médií bude hodit každému jako příklad pro nutnost novely Tiskového zákona.

15. Faktem je, že mám za sebou osobní zkušenost z vazebního kriminálu, zkušenost z pobytu v Bohnicích a Apolináře, zkušenost s orgány činnými v trestním řízení, zkušenost s mediálním lynčem a „státní mašinérii“ když se občan chce dovolat pravdy.

16. Faktem je, že tyto zkušenosti můžu bohatě uplatnit při pouličním prodeji „NP“ spolu s bezdomovci

17. Faktem je, že si tyto fakta můžu strčit do prdele, protože jejích zveřejněním by si média jenom nasrali do vlastního hnízda a platí, že vrána vráně oko nevyklove…

18. Faktem je, že já nejsem nějaký Vladko z reality show, který do toho šel dobrovolně nebo Michael Jackson, který po zproštění odjel utrácet svoje miliony někam do arabských emirátů.

19. Faktem je, že mi nic nebrání prodávat s bezdomovci „NP“ nebo lechtat zeměkoulí koštětem v technických službách města…

20. Faktem je, že Trestní řád jasně říká, že orgány činné v trestním řízení informují o své činnosti veřejnost poskytováním informací sdělovacím prostředkům. Přitom dbají toho, aby neohrožovaly objasňování skutečností důležitých pro posouzení věci, nezveřejňovaly o osobách, které mají účast v trestním řízení, údaje, které přímo nesouvisejí s trestní činností, a aby neporušily zásadu, že dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen. Z uvedených důvodů orgány činné v trestním řízení odepřou poskytnutí informací. Proč policejní vyšetřovatel, když měl tolik přímých vstupů do médii, a pomalu dělal vyšetřování v přímém přenosu, nesdělil novinářům základní informaci, že všichni vojáci po podání vysvětlení v Bartolomějské do protokolu uvedli, že se nikomu nestala žádná újma a že nedávají souhlas k mému trestnímu stíhání? Protože pak to vypadalo jako v Hošticích v kravíně, když tam Konopníková řvala „ožrali ho a pak znásilnili…“

21. Faktem je, že tři stupně orgánů činných v trestním řízení – vyšetřovatel, státní zástupce a soudce, který rozhodoval o vazbě udělali chybnou právní kvalifikaci u podání vysvětlení svědka, na základě které na mně byla uvalena vazba. Protože oni tu jeho výpověď ohodnotili jako pokus o znásilnění, ale při písemné žalobě to už byla jenom urážka podřízeného. Takže média a veřejnost byla obelhána a tím vzniklo „mediální šílenství“ protože já jsem de facto byl ve vazbě za urážku podřízeného, ale hned už u prvního soudu se prokázalo, že dotyčný lhal. To je jako když v Hošticích měl mít Venca Konopník dítě s učitelkou z autoškoly. A mně trvalo tři roky než jsem dokázal opak.

22. Faktem je, že nikdo z orgánů činných v trestním řízení si neuvědomil základní argument při dokazování u soudu, že svědek nemůže být věrohodný, když tvrdí, že vypil půl litru vodky.

23. Faktem je, že zveřejnit informace o zdravotním stavu ze zdravotní dokumentace nebo porušit zásady lékařského tajemství je trestný čin. Faktem je, že Česká televize 1.3.2005 v Hlavním večerním zpravodajství – v přímém přenosu uvedla, že „Topolovský je podle znaleckých posudků homosexuál a alkoholik.“ Zdůrazňuji skutečnost – „podle znaleckých posudků“, které vypracovávali lékaři – psychiatři, tím tyto informace a údaje spadají pod lékařské tajemství, a když to novináři někde slyšeli u soudu tak byli poučení o mlčenlivosti, co se týče těchto informací.

24. Faktem je, že v Hollywoodu by už o tom natočili minimálně dva filmy – jednu tragedii a jednu komedii. V českých podmínkách je z toho, v tradici Švejka a Černých baronů, tragikomedie.

25. Faktem je, že to byla svým způsobem první reality show v českých médiích. TV Nova a TV Prima vítězovi nabízí kolem 10 milionu. Na kolik si ocení stát v rámci odškodnění moje vítězství?

26. Faktem je, že když Srba usiloval o život novinářky Slonkové tak média řvala a bojovala. Na druhé straně, když novináři „popravili“ mně lidsky i společensky – tak média mlčí, dokonce nepřinesli ani informaci o tom, že jsem byl zproštěn všech obvinění.

27. Faktem je, že celou kauzu můžeme s nadsázkou přirovnat k povodni, která postihla ČR (i díky tomu že začala v roce 2002) Hradní stráž se už z toho poučila a přijala „protipovodňová opatření“ (hodně toho vyřešila úplná profesionalizace ozbrojených sil) Teď je na čase aby podobná „opatření“ přijala i média a stát, protože jsou místa kde to „pořád teče“.

28. Faktem je, že je nutné v novele Tiskového zákona jasně vymezit hranici svobody slova a ochrany osobnosti a jasně vymezit co je to „veřejný zájem“, kdy novinář může překročit hranici osobnostních práv. V rámci novely Trestního zákona je nutné pod paragraf „Pohrdaní soudu“ začlenit nerespektování presumpce neviny a to hlavně v médiích. Protože jinak Mezinárodní soud pro lidská práva bude zahlcen žádosti českých občanů, že jim Česká republika nemůže garantovat naplnění jednoho z jejich ústavních práv a to právo na presumpci neviny. A situace je taková, že když se podíváte na naši mediální a právní situaci tak mají a mám pravdu.

29. Faktem je, že „nasranost“ na média prochází celým politickým spektrem a určitě rychle a bez dohadů přijmou Novely…A pán prezident to určitě s radostí podepíše…

30. Faktem je, že Miloš Topolovský má s Charlesem Bukowskim společné jenom to, že v jejich písemných projevech lítají pohlavní orgány jako vlaštovky…



6/7 Příspěvek k diskusi o novele Tiskového zákona, presumpce neviny v médiích a novinářské etice: Z pohledu kauzy „Psycholog Hradní stráže“

Věc: Žádost o Vaše vyjádření k názoru, že Česká republika nerespektuje a porušuje Listinu základních práv a svobod z pohledu nerespektování čl. 10 (1) Každý občan má právo, aby byla zachovávána jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno , čl. 40 (1) Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy. (2) Každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem nebyla jeho vina vyslovena, čl. 17 (4) Svoboda projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranou veřejného zdraví a mravnosti. V českých podmínkách tzv. Tiskovým zákonem. Tyto základní práva a svobody se týkají omezení státní moci ve prospěch svobody člověka. Jako příklad uvádím kauzu „Psycholog Hradní stráže“, která byla svým způsobem první „reality show“ v českých médiích, kde to vyhrál aktér ne média.

Úvaha občana - právního laika k Listině základních práv a svobod a její dodržování v České republice, aneb žijeme v právní a demokratické společnosti, když právo na presumpci neviny nedokáže Česká republika pro své občany garantovat a diktaturu proletariátu nahradila diktatura médii? Nebo autoritu práva nahradila autorita médií ? Podle článku 1 Ústavy je Česká republika právní stát, založený na úctě k právům a svobodám občana. Základní práva – obsažena v Listině základních práv a svobod jsou bezprostředně závazné a mají přednost před zákonem.

1. Zásada presumpce neviny je vyjádřena v platném trestním řádu (§ 2 odst.2) takto:Dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen.

2. Listina základních práv a svobod ji vymezuje v čl. 40 odst.2 slovy: Každý, proti němuž se vede trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena.povinnost respektovat zásadu presumpce neviny ukládá výslovně § 14 odst.2 Paktu a dále čl. 6 odst. 2 Úmluvy, kde je zásada formulována takto:“Každý, kdo byl obviněn z trestného činu, bude považován za nevinného, dokud jeho vina nebude prokázána zákonným způsobem.“

3. Zásada presumpce neviny je spjata s obecným demokratickým principem řádnosti občanů vůbec (presumptio boni viri – tj. presumpce řádného člověka) každý občan je řádný, pokud nebude dokázán opak.

4. Zásada presumpce neviny je i v jiných směrech významnou zárukou občanských práv obviněného a obžalovaného. Vyjadřuje princip, že jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy (srov. Čl. 40 odst. 1 Listiny), a to rozsudkem.

5. Všechny tyto skutečnosti jsou jenom verbálně konstatovány ale jakým mechanizmem to Česká republika uplatňuje v praxi?

6. Nejsou žádné právní sankce – žádná právní úprava , když to někdo poruší a nerespektuje, hlavně média.

7. Tady se nejedná o svobodu slova a trestní čin pomluvy nebo poškozování cizích práv, nelze proto presumpci neviny chápat v těchto právních kontextech.

8. Tady se ani nejedná o střet svobody projevu, práva na informace a jejích šíření s právem na ochranu osobnosti a soukromého života, tedy základních práv na stejné úrovni. Právo na presumpci neviny je něco jiného než právo na ochranu osobnosti. (např. paní Vondráčková nebo paní Šafránková řešily problém s médií v kontextu práva na ochranu osobnosti, tam se nejednalo o presumpci neviny, kde její porušení je daleko závažnější)

9. Celý tento problém je nejlépe prezentován na kauze „Psycholog Hradní stráže“

10. Všichni se shodli na tom, že:

- Prokazatelně nebyla respektována presumpce neviny.

- Jenom některé z novinových titulků rok před soudem – Zrůda zneužila deset vojáků (Blesk), Psycholog Hradní stráže zneužil šest vojáků (MF Dnes) atd.

- Za zcela nepřípustné je nutno označit úvahy médii o vině osoby, která nebyla pravomocně odsouzena, neboť konstatace viny je záležitost výhradně soudu a jakékoli spekulace médií o vině před pravomocným rozsudkem jsou nejen protiprávní, resp. protiústavní, ale též neetická a neprofesionální.

- Média by se právě před pravomocným rozhodnutím o vině a trestu měla zdržet jakýchkoli komentářů či úvah, neboť by navíc mohla ovlivnit rozhodování soudu samotného

- Je vyloučeno aby média tento rozsudek zpochybňovala a napadala

Tím bylo porušeno právo občana na presumpci neviny a byl učiněn zásah do základních demokratických principu, které přísluší jenom státu – konstatování viny a trestu v trestních záležitostech. Média mají obrovskou moc, které jsou si vědomi, proto by měla mít o to větší odpovědnost.

Závažným způsobem pochybila Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, když sama nezasáhla a nereagovala na pošlapávání základních lidských práv za celé tři roky, co kauza probíhala.

To, že nereagovala hned na počin České televize, která jako veřejnoprávní instituce uvedla v hlavním zpravodajstvím pořadu ,že „podle znaleckých posudků je Topolovský homosexuál a alkoholik“ je na interpelaci do poslanecké sněmovny. Občan, který se tři roky snaží o očištění svého jména, když ho média lynčují, se dočká veřejné popravy od České televize, která k informaci o jeho zproštění hned přidá dovětek, který ho společensky pohřbí a „dorazí“ a znemožní mu ne jenom „společenské uplatnění“ ale vydělat si někde „na kůrku chleba“….

Zásah do občanských práv na základě ochrany osobnosti je něco jiného a média to naplnila tímto způsobem:

- Pro konstatování porušení práv na ochranu osobnosti se nevyžaduje, aby došlo ke škodlivému následku, ale postačí pouhé ohrožení práv oprávněné osoby

- I kdyby si postižená osoba způsobila sama svým jednáním, které je v rozporu s právními, morálními, profesními či jinými obecně uznávanými normami zásah do osobnostních práv, tak je obecně vždy zakázán zásah do soukromého života. (jako je jeho sexuální orientace, zdravotní dokumentace, znalecké posudky z oboru psychiatrie, léčení ze závislosti apod. )

- Je též nepodstatné, zda bylo úmyslem médií do cti a důstojnosti zasáhnout. Rozhodující je to, zda je příslušné jednání objektivně způsobilé snížit čest a lidskou důstojnost.

- Vzhledem k tomu, že je zavinění u tohoto protiprávního jednání založeno na objektivním principu, je rovněž nepodstatné, zda ten, kdo zasáhl do cti a důstojnosti nějaké osoby, byl v dobré víře, že uvedená tvrzení jsou pravdivá. Není tedy možno, aby např. byla vyloučena odpovědnost média, která určitá nepravdivá tvrzení převzalo od zpravodajské agentury nebo od jiného zdroje.

- Média se nemohou zprostit své odpovědnosti za zásah do práva na ochranu osobnosti občana poukazem na to, že autorem difamujících výroků o něm publikovaných ve sdělovacím prostředku je osoba odlišná od média a jeho redaktora – autora článku či pořadu.

11. Problém je v tom, že člověk se teoreticky může bránit proti zásahu do jeho osobnostních práv žalobou ale jak se má bránit proti nerespektování presumpce neviny, když to v sankční podobě trestní zákon neřeší? A média nemají žádní postih, když toto právo na presumpci neviny poruší? Tj. když poruší Listinu základních práv a svobod a tím Ústavu České republiky.

12. Ústava ve čl. 4 jasně říká, že“Základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci“ Základními právy a svobodami se myslí ty, které jsou obsaženy v Listině a mezinárodních smlouvách, ke kterým se ČR hlásí. Jak chrání soudní moc v ČR právo občana na presumpci neviny?

13. Ve Velké Británii je porušení presumpce neviny zahrnuto pod trestní čin Pohrdaní soudem. V SRN je svoboda projevu ohraničena právem na lidskou důstojnost.

14. Je velká pravděpodobnost, že kdyby se tímto problémem zabýval Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku v podobě Miloš Topolovský versus Česká republika z důvodu porušení Listiny základních práv a svobod pro nerespektování presumpce neviny v právním a mediálním prostředí České republiky, že by dal za pravdu navrhovateli sankce pro Českou republiku.



7/7 Právní názor k celé kauze Hradní stráž (nejmenované advokátní kanceláře)

- Prokazatelně nebyla respektována presumpce neviny.

- Za zcela nepřípustné je nutno označit úvahy médii o vině osoby, která nebyla pravomocně odsouzena, neboť konstatace viny je záležitost výhradně soudu a jakékoli spekulace médií o vině před pravomocným rozsudkem jsou nejen protiprávní, resp. protiústavní, ale též neetická a neprofesionální.

- Média by se právě před pravomocným rozhodnutím o vině a trestu měla zdržet jakýchkoli komentářů či úvah, neboť by navíc mohla ovlivnit rozhodování soudu samotného

- Média mají povinnost vždy informovat o pravomocném zprošťujícím rozsudku a to ve stejném rozsahu, v jakém informovala o předchozích stadiích trestního řízení

- Je vyloučeno aby média tento rozsudek zpochybňovala a napadala

- Pro konstatování porušení práv na ochranu osobnosti se nevyžaduje, aby došlo ke škodlivému následku, ale postačí pouhé ohrožení práv oprávněné osoby

- I kdyby si postižená osoba způsobila sama svým jednáním, které je v rozporu s právními, morálními, profesními či jinými obecně uznávanými normami zásah do osobnostních práv je obecně vždy zakázán zásah do soukromého života. (jako je jeho sexuální orientace, zdravotní dokumentace, znalecké posudky z oboru psychiatrie, léčení ze závislosti apod. )

- Je též nepodstatné, zda bylo úmyslem médií do cti a důstojnosti zasáhnout. Rozhodující je to, zda je příslušné jednání objektivně způsobilé snížit čest a lidskou důstojnost.

- Vzhledem k tomu, že je zavinění u tohoto protiprávního jednání založeno na objektivním principu, je rovněž nepodstatné, zda ten, kdo zasáhl do cti a důstojnosti nějaké osoby, byl v dobré víře, že uvedená tvrzení jsou pravdivá. Není tedy možno, aby např. byla vyloučena odpovědnost média, která určitá nepravdivá tvrzení převzalo od zpravodajské agentury nebo od jiného zdroje.

- Média se nemohou zprostit své odpovědnosti za zásah do práva na ochranu osobnosti občana poukazem na to, že autorem difamujících výroků o něm publikovaných ve sdělovacím prostředku je osoba odlišná od média a jeho redaktora – autora článku či pořadu. K této okolnosti lze ale přihlédnout při rozhodování o výši náhrady nemajetkové újmy v penězích požadované postiženou fyzickou osobou.

- Výše odškodnění se určuje podle míry, rozsahu a důsledku zveřejnění a zvláště pak druhu a dosahu rozšíření média.

- Poškozený při výši morální satisfakce nestanovuje škodu, kterou musí prokázat, ale „svoji vlastní cenu“, na kterou si ohodnocuje míru újmy své osoby.

- Pro média by vyšší finanční sankce znamenalo kultivaci českého mediálního prostředí a preventivního působení soudní ochrany.

- Nepromlčují se nemajetková práva ve formě nároku na omluvu a dodatečného sdělení o zproštění

- Při střetu svobody projevu, práva na informace a jejich šíření s právem na ochranu osobnosti a soukromého života, tedy základních práv stojících na stejné úrovni, je především věcí soudu, aby s přihlédnutím k okolnostem každého případu zvážily, zda jednomu právu nebyla bezdůvodně dána přednost před právem druhým.