„Lesní vrah“ Viktor Kalivoda: Kdo zplodil tuhle zrůdu? Levičáci?!
Autor: Pavel Křepelka | Publikováno: 26.10.2005 | Rubrika: HotNews
Ilustrace
Kdo se v sedmdesátých letech toužil laskat s kalašnikovy a pobíhat za mrazivých rán v kanadách po východoněmeckých výcvikových střediscích za náruživých rozkazů Brežněvových „generalissimů“? A to jen proto, aby mohl – za nadstandardní odměny, samozřejmě – bránit českou komunistickou vlast před imperialisty?

Hrůza! V českých luzích a hájích zabíjel nevinné. Třeba čilé důchodce, kteří si vyšli do lesa jen tak na houby. A už se nevrátili. Viktor Kalivoda, lesní vrah, je chladně odstřelil jako prašivé psy.

Zdegenerovaný jedinec je ve většině případů smutným výsledkem zdegenerované rodinné výchovy. Jaká je dvojice, která zhruba před čtvrtstoletím zplodila „lesního vraha“?

Matka nezaujme: praktická lékařka z Budyně. Zato otec je docela hlavoun: pracuje přímo v Bruselu, v sekretariátu NATO.

Je známou skutečností, že českou armádu se nikdy nepodařilo ani náznakem očistit od levicového bahna. Spolehlivé kádry, které se v osmdesátých letech jezdily na Brežněvovy účty kochat sovětskými samopaly do Moskvy či Alma-Aty, to o nějakých deset patnáct let vzali pro změnu o něco více na západ – na Clintonův účet jely do Pentagonu zkoumat dolet raket Scud či tajemství neviditelných „Stealthů“. Levicovost, naordinovaná v mládí, však měla hluboké kořeny.

V roce 1989 armádní špičky uzavřely se sametovými dramatiky a herci výměnný obchod. Nevyvolají puč, za což obdrží „klidný spánek“ i v dobách budování kapitalismu. A tak se také stalo. Hladká kontinuita zelených mozků v zelených overalech byla zachována. Po vstupu ČR do NATO v roce 1998 si ty nejspolehlivější kádry a převlékači kabátů začali brousit zuby na místa vyslanců u NATO v Bruselu.

I k této skvadře patrně patřil otec lesního vraha. Je těžké si nepředstavit následující životní běh tohoto muže.

Studium vojenské vysoké školy někdy na sklonku sedmdesátých let. První polibky s kvérem, kvanta knih o zbraních, které později neuniknou ani synkově pozornosti. První polibky se ženami, třeba i s jistou praktickou lékařkou. Druhé, třetí, čtvrté polibky a „lesní vrah“ už dělá krůčky po světě. Ještě ovšem za železnou oponou. Otcova soustředění v Moskvě, později ve West Pointu a nakonec v Bruselu mu brání soustředit se na synovu výchovu. Jablko padá daleko od stromu, směrem, který si snad nikdo nepřál. Nejméně ubohé oběti „lesního vraha“.

Kdo se v sedmdesátých letech toužil laskat s kalašnikovy a pobíhat za mrazivých rán v kanadách po východoněmeckých výcvikových střediscích za náruživých rozkazů Brežněvových „generalissimů“? A to jen proto, aby mohl – za nadstandardní odměny, samozřejmě – bránit českou komunistickou vlast před imperialisty?

Zajisté nikdo jiný něž kovaný levičák!

Je i „lesní vrah“ dítětem zdegenerované levice?