Radovan Krejčíř: Sejmu tě, Paroubku!
Autor: Pavel Křepelka | Publikováno: 20.10.2005 | Rubrika: HotNews
Ilustrace
Zatímco spolčení ODS a Koženého v devadesátých letech bylo spíše jen zbožným přáním Zemanovým, současné obchody ČSSD a Krejčíře jsou, jak vidno, skutečností. Krejčíř se paktoval s Grossem, policejními šéfy a dalšími hlavouny. Až do té doby, než se socialistické mafii znelíbil – moc toho věděl.

Seychelská pomsta! Radovan Krejčíř sociální demokracii opravdu dobré jméno nedělá. Rozhovor, který poskytl ze svého ostrovního ráje, by si měl přečíst každý potenciální volič socialistické partaje. Zjistil by, že svůj hlas svobodně hází nejspíše do chřtánu mafiánského gangu.

Když ještě chodíval Miloš Zeman vládě po krku, koncem uplynulé dekády, ve svých bonmotářských bajkách na sebe lepil dvojici ODS a Viktor Kožený všemi možnými i nemožnými způsoby. Nakonec uspěl: tisíckrát zopakovaná lež se stala pravdou, lid uvěřil, že jej Kožený okradl díky ODS, a Zeman se jal křísit spálenou zemi.

Právě na tomto „spáleništi“ se sešla nová, rozhodně o nic lepší parta. Parta Grossů, Konečných, Babišů a Krejčířů. Znali se, čile spolu komunikovali, podle Krejčířových slov i čile kšeftovali – Krejčíř třeba stranu růže obdaroval šedesáti milióny korun.

Zatímco spolčení ODS a Koženého v devadesátých letech bylo spíše jen zbožným přáním Zemanovým, současné obchody ČSSD a Krejčíře jsou, jak vidno, skutečností. Krejčíř se paktoval s Grossem, policejními šéfy a dalšími hlavouny. Až do té doby, než se socialistické mafii znelíbil – moc toho věděl. Pak, jak říká, začaly jít politické kádry po krku jemu. Musel prchnout – republiku opustil jako renegát. Jako renegát mafie, jež do popředí vystrkuje svůj zájem o lidi, sociální jistoty, spravedlnost a rovnost. Jako renegát sociální demokracie.

Lidé, kteří budou nadávat na poměry, kritizovat gaunery Krejčířova typu, by si měli uvědomit, že mu jeho jmění pomohli zajistit. Třeba tím, že volili ČSSD i s Grossem v klíčových pozicích. Média na jeho podivné styky s podnikatelskou sférou upozorňovala dávno před volbami.

Zda jsme na prahu nové kauzy, kauzy „Krejčíř“, na jejímž konci shlédneme sejmutého Paroubka, ukáže čas. Paroubek má tu výhodu, že je od Grosse poměrně „vzdálen“ a tedy lze uvěřit i tomu, že v Grossových mafiánských obchodech nefiguroval, ba o nich ani nevěděl. Přesto i on je alespoň šosem svého fraku namočen ve špinavé hře sicilského klanu.