Doživotí pro Mubaraka: Byl odsouzen tyran nebo největší osobnost Egypta ve 2. pol. 20. století?
Autor: Miloš Bílý | Publikováno: 04.06.2012 | Rubrika: Politika
Ilustrace
Mubárak byl veřejnosti znám jako účastník války proti Izraeli (1973). Rozhodl se přehodnotit dosavadní Sádátův kurs. Jako cíl si dal zlepšení vnitropolitické situace, stabilizaci hospodářství a navrácení Egypta do čela arabského světa. K prosazování těchto záměrů neváhal využít všech prostředků, včetně postavení mnoha představitelů minulé doby před soud, zveřejnění korupčních skandálů v tisku apod.

 

Husní Mubarak je prvním z arabských vládců, který se po svržení zodpovídal ze svých činů před soudem. Kupříkladu tuniský prezident Zín Abidín bin Alí ze země uprchl a žije v Saúdské Arábii. Libyjský plukovník Muammar Kaddáfí se pro změnu soudu nedožil - povstalci ho zabili při útěku z jeho rodné Syrty.

 

Mubarak byl třetím nejdéle vládnoucím mužem v Egyptě – po faraonu Ramsesovi II. a guvernéru Egypta z první poloviny 19. století Muhammadu Alím.

 

V roce 1975 si jej prezident Sadat vybral jako svého víceprezidenta. O šest let později Sadata v úřadu nahradil (Sadat byl zavražděn při vojenské přehlídce), aby vládl Egyptu (téměř coby absolutistický monarcha a generální tajemník Národní demokratické strany) dalších třicet let.

 

Muhammad Husní Saíd Mubarak se narodil 4. května 1928 ve vesnici Kafr al-Misilhá na severu Egypta. Pochází z rodiny úředníka a vystudoval vojenskou akademii, vojenskou leteckou akademii a působil i na Frunzeho vojenské akademii v Moskvě. Ženatý je od roku 1959, s manželkou Suzanne má dva syny.

 

Čtyřiaosmdesátiletý Mubarak byl prvním arabským vůdcem souzeným od vypuknutí loňské vlny povstání v zemích severní Afriky a Blízkého východu. Po dobu procesu trval na své nevině, soud mu však neuvěřil. Při vynesení rozsudku nedal exprezident na sobě znát žádné emoce, jeho oči zakrývaly tmavé brýle.

 

Společně s Mubarakem byl k doživotnímu vězení za podíl na smrti demonstrantů odsouzen i někdejší ministr vnitra Habíb Adlí. Naopak šest bývalých vysokých bezpečnostních představitelů egyptského režimu soud zprostil viny ze smrti protestujících. Soud zbavil obvinění z korupce i oba Mubarakovy syny, Gamála a Alá.

 

Podle hlavního žalobce Mustafy Sulajmána všech osm obžalovaných z podílu na vraždění pomáhalo střelbu do demonstrantů iniciovat a Mubarak prý neudělal nic pro to, aby zabíjení zastavil, ačkoli o něm údajně věděl.

 

Prokuratura, jejíž šéf byl jmenován ještě za Mubaraka, tvrdila, že důkazního materiálu proti exprezidentovi je dost. Někteří svědci ale během procesu načrtli jiný obrázek. Například jeden z policistů uvedl, že měl rozkaz zacházet s demonstranty jako s bratry.

 

Egyptský prokurátor Mustafá Sulajmán během procesu s bývalým prezidentem obvinil Husního Mubaraka z toho, že za 30 let, kdy Egyptu vládl, nastolil tyranii.

 

Mubarak "nechal rozšířit korupci, otevřel dveře svým známým a blízkým a zničil zemi, aniž za to zaplatil. Byl tyranským vůdcem, který chtěl moc předat synovi Gamálovi," tvrdil Sulajmán, který stál zády ke kleci, v níž byl Mubarak. Líčil bývalého prezidenta jako člověka bažícího po moci. "Zasluhuje, aby skončil v ponížení a zbavený cti. Dostal se z prezidentského paláce do klece pro obžalované a měl by následovat nejtěžší trest," řekl prokurátor.

 

Korupce podle něj dosáhla vrcholu těsně před tím, než v lednu začaly nepokoje. Mubarakova Národní demokratická strana zvítězila v roce 2010 v parlamentních volbách, považovaných za zmanipulované a za součást strategie, která měla zajistit následnictví Gamálovi Mubarakovi.

 

"Zde je prezident, který zasvětil poslední desetiletí své vlády tomu, čeho by se v minulosti nikdo v Egyptě neodvážil, přípravě následnictví svého syna," tvrdil prokurátor.

 

Mubárak byl veřejnosti znám jako účastník války proti Izraeli (1973). Rozhodl se přehodnotit dosavadní Sádátův kurs. Jako cíl si dal zlepšení vnitropolitické situace, stabilizaci hospodářství a navrácení Egypta do čela arabského světa. K prosazování těchto záměrů neváhal využít všech prostředků, včetně postavení mnoha představitelů minulé doby před soud, zveřejnění korupčních skandálů v tisku apod.

 

Začal spolupracovat s opozicí a zničil většinu luxusních heren, které připomínaly Sádátovu éru, za což si získal velkou popularitu u veřejnosti.

 

V osmdesátých a devadesátých letech probíhaly pod Mubárakovým vedením demokratizační procesy a jednání s ostatními arabskými státy. Během války v Perském zálivu převzal Mubárak vedoucí úlohu v antiirácké koalici. Díky jeho rozhodné veřejné podpoře USA mu byly prominuty dluhy ve výši několika miliard USD.

 

V červenci 1997 byl zrevidován zákon o pozemkové reformě z roku 1952. Nyní již patří všechna půda soukromým vlastníkům. Někteří obyvatelé se ale obávají, že změna byla prudká a že to v budoucnosti povede k nestabilitě a předražení cen pozemků.

 

Během celé Mubarakovy vlády panoval v Egyptě výjimečný stav. Jeho tajná služba Muchabarat proslula krutými metodami vůči všem odpůrcům režimu.

 

Egyptská armáda dala v těchto dnech najevo, že neobnoví platnost zákona o výjimečném stavu. Zákon platil od atentátu na prezidenta Anwara Sadata v roce 1981 a dával bezpečnostním složkám rozsáhlé pravomoci k zadržování podezřelých a vynášení rozsudků u zvláštních soudů. Zákon o výjimečném stavu byl jedním z mocenských nástrojů, o které se opíral režim Husního Mubaraka.

 

Zrušení zákona o výjimečném stavu byl jeden z klíčových požadavků mladých revolucionářů, kteří před rokem a půl svrhli prezidenta Husního Mubaraka.

 

Po vynesení rozsudku vypukly přímo v soudní síni rvačky mezi přihlížejícími. Soudu chyběly dostatečné důkazy o tom, že demonstranty skutečně zabily policejní zbraně. Rovněž soud neměl jasný důkaz o tom, že Mubarak udělil rozkaz ke střelbě do protestujících. Na druhou stranu ale také neudělal nic proti zásahu.

 

Mubarakův advokát krátce po vynesení rozsudku prohlásil, že se hodlá odvolat. "Rozsudek je plný právních chyb," řekl. Vyjádřil také přesvědčení, že odvolací soud bývalého prezidenta osvobodí.

 

Do hodiny po vynesení verdiktu se potyčky přesunuly ven. Egypťané začali házet kameny na policejní jednotky, které dohlíželi na dodržování pořádku v okolí budovy soudu. Policisté pak útočníky začali pronásledovat.

 

U budovy soudu bylo soustředěno téměř 20 tisíc strážců pořádku. Armádní jednotky byly přesunuty do centra Káhiry.

 

Prokuratura krátce po vynesení rozsudku nařídila převezení Mubaraka do káhirské věznice, uvedla egyptská státní televize. Bývalý prezident přitom dosud ze zdravotních důvodů nebyl ve vazební cele, ale v luxusní nemocnici. Nejprve se zdržoval v letovisku Šarm aš-Šajch u Rudého moře, loni v srpnu se pak přesunul do prezidentského apartmá nemocnice na káhirském předměstí, aby se mohl účastnit jednání soudu. V káhirské nemocnici Mubaraka navštívili představitelé Kuvajtu, Ománu a Spojených arabských emirátů, exprezident také mohl využívat místní bazén a volně se procházet po zahradě.

 

Manželka Suzanne se starala o to, aby měl dobrou náladu, nosila mu speciality a nakupovala sportovní oblečení. "Nemocniční jídlo tady mu nechutná," přiznal zdroj agentuře Reuters. Podle něj si exprezident rád povídá s ochrankou a také je často ve společnosti vnoučat. Rodina se snaží držet ho stranou od zpráv, které jsou kritické k době jeho vlády. Brání mu dívat se na televizi nebo číst noviny. "Má pocit, že nikdo nechápe, co pro Egypt udělal," tvrdí nejmenovaný zdroj.

 

Oznámení verdiktu přichází uprostřed prezidentských voleb v Egyptě, které mají ukončit násilnostmi poznamenané předání moci civilistům.

 

Manifestací se v největší míře zúčastnili stoupenci radikálního Muslimského bratrstva požadující rozsudek smrti a také aktivisté mládežnického hnutí, které se stalo hybnou silou loňských demonstrací. Jejich koordinátor Ibráhím Tamima řekl serveru Ahram Online, že je tímto jasné, že armáda chce udržet staré mocenské struktury u moci.

 

Vrchní velení ozbrojených složek vydalo prohlášení, podle kterého armáda "i nadále ponese národní odpovědnost za ochranu země, dokud nebude dokončen proces předávání moci"

 

Husní Mubarak kromě toho čelí v jiném procesu společně se svými dvěma syny Gamalem a Aláem obviněním z korupce kvůli machinacím při prodeji zemního plynu Izraeli a z údajného přijetí úplatku od egyptského podnikatele Husajna Sálima.

 

Egypt sice na svém území významnou těžbu ropy nemá, protesty však vyvolaly obavy z možného narušení přepravy této suroviny Suezským průplavem a paralelním ropovodem na pobřeží Středozemního moře. A samozřejmě se hraje i o to, jestli se egyptské nepokoje přelijí do zemí, které jsou velkými těžaři a exportéry černého zlata.

 

Armáda jakožto nejmocnější ze všech aktérů sice stále oficiálně ovládá zemi, ale jen málokdo věří v oddanost generálů demokracii.

 

Generálové tedy chtějí - nechtějí demokracii, ale nepřejí si ani přímou vojenskou vládu . Co tedy chtějí? V ideálním případě by rádi zkombinovali současnou moc alžírské armády s legitimitou armády turecké. To předpokládá parlament s omezenými pravomocemi, slabou prezidentskou funkci podřízenou armádě a ústavní práva legitimizující zásahy armády do politiky.

 

Čtěte také: