Kdo všechno může odhalit vaše soukromé SMS zprávy a emaily...
Autor: Adam B. Bartoš | Publikováno: 27.09.2005 | Rubrika: Ostatní
Ilustrace
Seriál Letem světem internetem shrnuje zajímavé momenty a zvěsti protékající v uplynulých dnech zátočinami českého internetu. V jeho pátém dílu se například dozvíte, že bruselští úředníci si chystají posvítit na mobilní i internetovou korespondenci mezi Evropany. Říkají, že z bezpečnostních důvodů...


Seriál Letem světem internetem shrnuje zajímavé momenty a zvěsti protékající v uplynulých dnech zátočinami českého internetu. V jeho pátém dílu (předchozí díly naleznete na www.euRABIA.cz), se například dozvíte, že bruselští úředníci si chystají posvítit na mobilní i internetovou korespondenci mezi Evropany. Říkají, že z bezpečnostních důvodů...

Doma

Ministerstvo vnitra upřesnilo, v čem spočíval úspěch české kontrarozvědky, které se podle zprávy z předminulého týdne podařilo zabránit teroristickému útoku kdesi na území EU. Česká strana dostala od zahraničních kolegů hlášení o podezřelé osobě "arabského vzhledu", která v Čechách hodlala nakoupit zbraně. Varování prý bylo vyhodnoceno jako opodstatněné a dotyčná osoba byla zadržena.

Dvě zprávy o stavu české společnosti. Ta dobrá je, že počet obyvatel České republiky stoupl za první pololetí tohoto roku o téměř 15.000 osob (zatímco loni jich za stejné období naopak 4.500 ubylo). Zpráva špatná je ta, že tento vzrůst je zapříčiněn hlavně zahraniční migrací - tedy žádné zvýšení porodnosti českých žen (které by bylo tak potřebné), ale obyčejný příchod cizinců (uprchlíků?).

Asociace pro evropské hodnoty uspořádala 16. června tohoto roku debatu o vstupu Turecka do Evropské unie. Duel europoslanců Zieleniece a Zahradila, moderovaný Martinem Veselovským z TV Nova, vyzněl nerozhodně, protože oba páni poslanci zastávali přesně opačná stanoviska. Ze svého subjektivního pocitu posluchače se mi však zdálo, že se publikum v sále klonilo spíše na stranu p. Zieleniece coby odpůrce začlenění Ankary do evropských struktur. Doslovný přepis debaty naleznete zde.

Po přečtení článku Stanislava Komínka ("Studenti, jeďte do Sýrie!") získáte dojem, že Sýrie, potažmo blízký východ celý, je romantický kraj, kde se na sebe všichni usmívají, všichni si pomáhají, všichni vás pohostí a při návratu na drsný a hrubiánský Západ musíte čelit kulturnímu šoku, protože vám tato pohostinnost a vlídnost chybí. Co na tom, že je Sýrie součástí osy zla, co na tom, že tam vládne autoritativní režim (socialistické strany Baas - jako v Iráku za Saddáma Husajna), co na tom, že je to policejní stát? Student Komínek se s tím prý nikde nesetkal, takže to asi nebude tak zlé. Dá se tam prý smlouvat na tržišti, všude je levno, lidé si vás váží, neustále mají potřebu vás někam zvát, "popíjí čajík a povídají si". Inu, pohoda. George W. Bush se tedy asi mýlí, když řadí Sýrii k zemím podporujícím terorismus a když ji otevřeně nazývá zločineckým státem. Zřejmě to bude tím, že tam sám nikdy nebyl a nemohl s místními lidmi "popít čajík"...

Jinou reportáž - tentokrát ze Saudské Arábie – naleznete zde. Autor Petr Pešek nás seznamuje se svéráznou společností, dosud ovládanou tradicemi a islámskými zvyklostmi, ale zároveň ovlivňovanou nezastavitelnou globalizací. Království paradoxů a protikladů. Mravnostní policie "mutawa" sice nepřetržitě pracuje, ale v praxi prý naleznete vše, co je jinak minimálně nevhodné - alkohol, odvážné šaty podle poslední módy, rozsáhlá obchodní centra, žluté "M" amerických fast food restaurací. Na druhou stranu digitálně rozostřené záběry odhalených ženských ramen v televizi, téměř neexistující kina, náboženská policie pokřikující na ulici po nedostatečně zahalených cizinkách a mnohé další.

V Evropě. Bruselské horké chvilky

Přístupové rozhovory s Tureckem budou v předpokládaném termínu 3. října zahájeny - EU se na tom dohodla po dlouhých peripetiích a únavném vyjednávání, kdy si body v debatě na své konto připsala i česká diplomacie, která se překvapivě v jednu chvíli postavila jako jediná (kromě Řecka) za Kypr (zde) - na naše poměry nezvykle samostatný a nezávislý postoj. Ale ani to nepomohlo, aby Turecko ustoupilo a uznalo legitimitu Kypru coby členské země EU. Tato podmínka přijetí se tak pouze "odkládá" a měla by být jedním z prvních témat v průběhu přístupových jednání, na které dojde řeč. Turecko tak bude muset Kypr uznat nejpozději do příštího roku - Kypr nakonec s tímto kompromisem souhlasil a započetí rozhovorů tím podpořil. Těžko se ale zbavit dojmu, že EU ve sporu s Tureckem ztrácí tvář, ustupuje a snaží se problémy odsouvat do budoucnosti či zametat pod koberec. Jaký podíl v tom hraje turecká vychytralost, do jaké míry premiér Erdogan pouze taktizuje, vymlouvá se a zase slibuje a celou Unii tak "vodí za nos", se můžeme pouze domýšlet.

Evropská komise v rámci zefektivnění potírání terorismu uvažuje o uchovávání telefonických a internetových spojení po dobu jednoho roku, respektive 6 měsíců. Bruselští úředníci tak budou mít kontrolu nad tím, kdo komu volal, kdo komu poslal jakou textovou zprávu nebo e-mail. Uchovávání dat se prý ukázalo jako užitečné při vyšetřování madridských a londýnských atentátů - dá se ale Evropské unii věřit, že podobného opatření nezneužije? Zde si zase můžete přečíst, jak se na případné útoky připravují ve Francii, jak radí Evropská komise předcházet mezikulturním konfliktům a o poplachu v Bruselu z důvodu hrozby teroristického útoku.

V Británii pokračuje debata o vztahu společnosti k extrémistickým uskupením. Britský ministr školství vyzval rektory k zakročení proti extrémistickým studentům, britský tisk přináší seznamy škol, na kterých působí extrémistické organizace, včetně muslimských (podrobnosti zde). Ne vždy se ale opatření setkávají s příznivým ohlasem. Například na Middlesex University studenti odmítli zrušit debatu s islámskou organizací Hizb ub-Tahrir, třebaže se vedení školy proti konání takové akce v prostorách university postavilo. Organizace Hizb ub-Tahrir si vysloužila mnohé výhrady, dokonce i z úst ministerského předsedy Blaira, který se netají záměrem ji zakázat.

Také návrh nového britského protiteroristického zákona je značně kontroverzní a sklízí kritiku ze všech stran, především od liberálů, ale i konzervativců. Osoby podezřelé z terorismu by na jeho základě mohly být bez soudu vězněny až po dobu 3 měsíců, návrh obsahuje i vytvoření nového trestného činu "glorifikace terorismu", "nepřímého vyzývání k terorismu" či "návštěvy teroristického výcvikového tábora". Opozice ale zřejmě návrh kvůli některým sporným prvkům nepodpoří (zde) .

V Anglii se taktéž živě diskutuje o míře vojenského angažmá v Iráku - zvláště po nedávném incidentu, kdy dva britští vojáci byli iráckou policií vydáni povstalcům a britská armáda je musela násilím osvobodit. Premiér Blair trvá na tom, že vojenské jednotky z Iráku "utíkat nebudou", nicméně nálady ve společnosti jsou rozporuplné. Argumenty obou stran, tak jak zazněly v debatě televizní stanice BBC, si můžete přečíst na Britských listech.

Patem dopadly volby v Německu, kde do poslední chvíle favorizovaná pravicová CDU-CSU pod vedením Angely Merkelové sice oficiálně zvítězila, ale nepříjemně blízko jí na paty dýchá Schröderova doposud vládnoucí sociální demokracie (SPD), která překvapivě zabodovala a sebrala opozici důvod k úsměvu. CDU-CSU, která zvítězila jen o pouhé procento, sama vládu sestavit nedokáže a Schröder s Merkelovou se tak přou, kdo bude Německo vést. Do svízelné situace se tak nedostala jen země samotná, ale svým způsobem volby zamíchaly i celoevropskými tématy. Merkelová byla například hlasitou zastánkyní privilegovaného partnerství Turecka (coby jediné možné alternativy k plnohodnotnému členství, které CDU-CSU vždy odmítala), nyní ale nemá dostatečně silnou pozici, aby toto pojetí turecké otázky mohla v EU prosadit. Už ten fakt, že se Německo nevydá - navzdory všem očekáváním a přáním ekonomů - do prava, není příliš povzbudivý - sociální stát a multikulturalismus tak budou zřejmě u našich sousedů bujet dál, což nezůstane bez vlivu i na samotnou Evropskou unii, která reformy a radikální změny potřebuje zrovna tak, jako Němci sami.

Ostatně - koho volila početná turecká menšina? Přirozeně, že levici (SPD). Přistěhovalci k levici tíhnou všeobecně a v tomto daném případě tím spíše, že se Merkelová tak jednoznačně vyslovovala proti vstupu Turecka do EU. Přečíst si o tom můžete zde - dozvíte se mimo jiné, že SPD v jedné čtvrti Berlína vsadila na to, že do čela kandidátky postavila tureckého muslima, čímž si chtěla získat více než 600.000 voličů tureckého původu. Zřejmě se podařilo. Ve čtvrti Kreuzberg, která je střediskem turecké komunity, se opozice (CDU-CSU) ani nesnažila své plakáty vylepovat - v místním baru si z podobizny Merkelové učinili muslimští štamgasti terč na šipky. Turci zkrátka volili sociální demokracii. To CDU-CSU již dopředu tušila, proto se před volbami diskutovalo i o tom, co s Němci tureckého původu, kteří si zpětně zažádali i o turecký pas - tím totiž přišli o své německé občanství a mnohým tak hrozí vypovězení nebo přinejmenším absolvování celé procedury znovu, včetně složení jazykového testu, který se mezitím zpřísnil. CDU-CSU bojovala za to, aby tito k SPD tíhnoucí muslimští voliči nemohli bez ztraceného německého občanství volit - podrobnosti zde.

Aby toho nebylo málo, musela navíc Evropa minulý týden řešit jeden čerstvý konflikt. Poté, co íránský prezident Ahmadínedžád vystoupil 19. září na půdě OSN s nabídkou, aby se ostatní země v regionu zapojily do íránského jaderného programu, čímž ho chtěl legitimizovat, Evropská trojka (Británie, Německo, Francie) si to nenechala líbit a zahájila práci na rezoluci, která měla Írán popohnat před Radu bezpečnosti OSN(zde). Ahmadínedžád se sice dušuje, že žádné jaderné zbraně Írán vyvíjet nehodlá, že chce uran obohacovat jen kvůli jaderné energii a že výroba zbraní hromadného ničení nepřichází prý v úvahu, protože "náboženské zásady" takové věci muslimům nedovolují. Ale věřte něco muslimům, o kterých je všeobecně známo, že mají v Koránu povoleno taktizovat a v případě potřeby i lhát, aby nevěřící zmátli. A jak to vše dopadlo? Evropa horečně pracovala, rokovala, radila se, přela, vymýšlela řešení, vyjednávala a ... a nakonec na nátlak Ruska a Číny Íránu ustoupila a žádná rezoluce tak nebude.

Myslím, že by nebylo od věci, kdyby se celá situace vyřešila podobně, jako v roce 1981 v iráckém Osiraku. Tehdy vzlétla izraelská bojová letadla a srovnala se zemí Francouzy vystavěný jaderný reaktor u Bagdádu, čímž jakékoli pokusy o sestrojení irácké jaderné pumy vzaly za své. Svět tehdy zuřil a pohoršoval se nad tímto izraelským nekompromisním počínáním, z dlouhodobého hlediska však byli všichni rádi, že se Izrael tehdy právě takto zachoval. Kdyby dnešní íránské zařízení v Isfahánu dopadlo stejně, nemuselo být do budoucnosti žádnou hrozbou a svět by nemusel marnit čas zbytečnými rezolucemi, které stejně nic nevyřeší.

Ve světě. Šári´a v Kanadě končí

Kanada přišla o své prvenství, v rámci kterého jako jediný západní stát dobrovolně na svém území zavedla právo šári´a. Od roku 2003 se totiž muslimové začali dožadovat stejného práva, jakého od 90. let užívali křesťané a židé - a sice, že v rámci své komunity mohli své soukromoprávní záležitosti řešit vlastními náboženskými arbitrážemi, které stát respektoval. Proti této praxi se ale vzedmula vlna nevole, která vyústila v zastavení činnosti těchto soudních tribunálů. Autor sice zastává liberální názor, kdy celou věc považuje za nešťastnou a doufá, že - když ne v Kanadě - tak alespoň někde jinde se tato praxe podaří prosadit. My ale naopak rozhodnutí kanadské vlády vítáme jako rozumné a pozitivní.

A skokem na Blízký východ. Člověk by čekal, že když Izrael učinil vstřícné gesto a stáhnul se z Gazy, že se i Palestinci budou chovat rozumně a inteligentně. Na vyklizeném území však dochází k rabování a rozbíjení hodnotných zařízení, která Izrael vybudoval, která mu po desetiletí zajišťovala prosperitu a která by mohla prosperitu zajišťovat i Palestincům, kdyby byli jen trochu prozíraví. Izraelské skleníky na velmi vysoké technologické úrovni, které pomáhají v nehostinných přírodních podmínkách zajišťovat práci místním lidem i zisk místní ekonomice, se stávají obětí palestinského řádění. Stovky policistů nemohou zabránit tomu, že lidé kradou veškerý materiál, vytrhávají kabely, trubky, rozebírají cihly, kov, osvětlení, vše, co se dá prodat a zpeněžit. Palestinské děti kvůli tomu nechodí do školy, protože na tržišti prodávají ukradený stavební materiál. Inu, není civilizace jako civilizace. V Afghánistánu se minulý víkend konaly parlamentní volby - poprvé od roku 1969. Dle vyjádření zahraničních pozorovatelů se odehrávaly v atmosféře strachu, protože militantní extrémisté z Tálibánu vyhrožovali již dopředu, že se je budou snažit za každou cenu narušit. Nepokoje sice na některých místech probíhaly, ale Afghánci nakonec bez větších komplikací odvolili - výsledky ale budou známy až během října. 15. října se má také konat referendum o ústavě v Iráku. Násilníci napojení na Al-Káidu zvyšují svůj teror, aby strhli mínění veřejnosti a místních politiků na svoji stranu. Proto dochází poslední dny a týdny k vlně pumových útoků, během nichž umírají především samotní iráčtí muslimové z řad šíitů. Atentátníci odpalují nálože dokonce v davu, který opouští mešitu či mezi dělníky čekajícími na práci.

A krátké odbočení k událostem z 11. září. Pokud Vás baví konspirační teorie a tajemná spiknutí, nemusíte se prodírat Muslimskými listy, abyste byli obohaceni o páně Abbasovy poznatky. Stačí se podívat na Britské listy. Teď možná prozrazuji něco, co třeba ani p. Abbas ještě nečetl a co jen uvítá, ale zde naleznete "Potlačenou pravdu". Takto svůj článek, který se odkazuje na informace jednoho bezdomovci prodávaného britského časopisu (The Big Issue), nadepsal… marně hledám autora článku. Autor článku raději své jméno neuvedl. Asi ví, proč...

Inu, někteří lidé by se zřejmě v životě bez spikleneckých teorií neobešli. Tak mně tak napadá - jestli jednou (nedej Bože) dojde k podobnému teroristickému útoku i v Čechách, jakou teorii si tito lidé vymyslí? Vždyť Česká republika žádné mocenské ambice ani ekonomické zájmy na středním východě nemá, takže tvrzení, které je používáno v případě USA (že svých 2.819 lidí zabila americká vláda sama, aby ospravedlnila plánovanou intervenci do Afghánistánu a Iráku), nebude moci být na české poměry aplikováno. Tak nevím. Ale vím, že určitě by se nějací intelektuálové našli a pořádně by nám to objasnili...

A na závěr - už jste četli o tom, že otisky prstů nejsou stoprocentně spolehlivé? Tento článek Vás přesvědčí, že k záměnám v porovnávání vzorku otisků dochází s četností 0,8%. Jen v USA je ročně chybně identifikováno 1.900 takových vzorků. Bojujeme proti terorismu, ale ani nejvyspělejší technika nemůže zaručit, že nedojde k omylu…