Jana Bobošíková obléhá Strakovu akademii! Bude jí to k něčemu?
Autor: Dominika Krejčí | Publikováno: 11.09.2005 | Rubrika: Politika
Ilustrace
Český volič je však také poměrně konzervativní. Když už se odhodlá odevzdat svůj hlas ve volbách, znovu a znovu sklouzává ke známým, léty prověřeným jménům. Pokud náhodou znechucený volič projeví tak raritní touhu, že je ochoten jít volit a ještě k tomu malé strany, má hnedle na výběr, třeba mezi Kaslem a Zielencem, nebo mezi Bobošíkovou a Železným. A navíc ti Zelení!

Jana Bobošíková střílí z Aurory. Ba ne, vlastně jen z vltavského parníku. „Revoluce“ malých stran však odstartovala již dříve, Bobošíková vstupuje do rozběhnutého děje. Na první pohled to vypadá, že Česko se vrací do první poloviny devadesátých let, kdy v porevolučním nadšení nabyly výjimkou partaje pivní ani erotické, do časů, kdy neměl-li někdo svojí straničku, byl pomalu podivínem.

Druhý pohled však prozradí, že se nejedná o recesistické spolky. Zielencovu SNK-Stranu nezávislých i Kaslovy Evropské demokraty vedou do boje ostřílení politici, shodou okolností bývalí straničtí kolegové, shodou okolností též pozdější odpadlíci. Železného Nezávislé demokraty a Bobošíkové Nezávislé směrují k volbám neméně ostřílené mediální tváře, jeden čas dokonce pracovní, později europoslanečtí kolegové. Mají šanci na úspěch? Předseda Nezávislých František Zwyrtek sice při party na vltavském parníku, odkud se symbolicky střílelo na Strakovu akademii, podotkl, že Nezávislí mají ve volbách šanci na zisk až čtyřiceti procent hlasů, ale je, byť jen čtvrtina této sumy, reálně dosažitelná?

Sociologické průzkumy ukazují, že voliči jsou politikou otráveni. O tom svědčí i neustálý pokles volební účasti. Mnoho lidí pošle spíše „volební“ SMS do Superstar či do některé z reality show, než aby vhodilo volební lístek do urny. Lidé už politikům nenaslouchají tak pozorně jako počátkem devadesátých let.

Český volič je však také poměrně konzervativní. Když už se odhodlá odevzdat svůj hlas ve volbách, znovu a znovu sklouzává ke známým, léty prověřeným jménům. Pokud náhodou znechucený volič projeví tak raritní touhu, že je ochoten jít volit a ještě k tomu malé strany, má hnedle na výběr, třeba mezi Kaslem a Zielencem, nebo mezi Bobošíkovou a Železným. A navíc ti Zelení! Stejně jako v přesyceném podnikatelském sektoru musí konkurenti s maržemi pořádně dolů, v přesyceném politickém sektoru klesají k nule šance na pokoření magické pětiprocentní hranice, která je zárukou minimálně jednoho poslaneckého křesla a tedy vstupu mezi ty „velké“.

Blahé paměti ministr zahraničí, pražský primátor, televizní moderátorka i ředitel televize se tak, zdá se, drží ve vzájemném šachu - každý bere každému a nikdo nemá nic. Co s tím?

„Malí“ mají v podstatě dvě reálné šance: buď fúzovat a vytvořit něco na způsob aliance, nebo vsadit na burácivou, nákladnou, originálně zacílenou reklamní kampaň se známou tváří v čele. Pokud se ikony pidistran nepřevtělí do Klause roku 1992 či do Zemana roku 1996, pokud k tomu nepřidají ještě cosi navíc, zůstanou výstřely na Strakovu akademii žbluňkáním papírového parníčku a nikoliv salvami z Aurory. „Revoluce“ malých stran pak skončí fiaskem.