1968: „Zmasakrujte rudoarmějské lebkouny!“ měl zvolat pravý hrdina
Autor: Petra Sokolová | Publikováno: 05.09.2005 | Rubrika: Reakce
Ilustrace
Kdyby v roce 1968 došlo k pořádnému pročištění českého genealogického stromu, usekané větve by už nemohly prorůstat do bezpečnostních složek, tajných služeb a především soudů a dalších ústavních institucí. Dnešní česká postkomunistická morální bída tedy spočívá primárně v historické absenci občanské a antibolševické války.

Ve své reakci Tajné služby nemohly zabít Brežněva, Bond staříky nevraždí a Palach není ubožák! na můj článek Palach vs. Mašínové – vyznamenaný ubožák vs. nevyznamenaní hrdinové se autor Jan Hovorka až dojemně snaží obhajovat primitivní palachovskou pochodeň, která měla jaksi „romantickým“ způsobem poukazovat na rychlý morální úpadek spoluobčanů… Pane Hovorko, Vaší výzvě o demokratickém smetení všech těch „sadistických a úchylných tlusťochů s vypitými mozky a pupky“ se v tuto chvíli všichni skuteční gauneři jen smějí a stanete se zřejmě terčem vtipů zasloužených soudruhů…

Jedná se jen o další příklad naprosté historické schizofrenie. Přeci to, že spousta strategických míst byla pod kontrolou českých či sovětských zločinců neznamená automatickou nemožnost odboje. Přesně naopak. To byla jasná výzva pro ten pravý morální odpor v podobě nesmírně potřebné občanské a antibolševické války. Člověk, který sám sebe dobrovolně upálí, je ubožák. Minimálně měl s sebou vzít a zmasakrovat alespoň pár desítek kousků rudoarmějských lebkounů po vzoru protinacistického odboje.

Ukazuje to jen to, že Dubček a spol. měli přeci jen k Brežněvovi velmi blízko a stále vnímali sovětské soudruhy jako jen ty trochu cholericky agresivní „osvoboditele“. Rok šedesát osm byl přitom konečným a jasným důkazem naprosto bratrských socialistických a militaristických kořenů Rudé armády, oddílů SS, NKVD a gestapa. Komu to tehdy nedošlo ani dvacet let po komunistickém puči, ten se jasně přihlásil k legitimizaci holocaustu a gulagů a měl mít leda tak nárok na poslední přání v podobě harakiri před nejbližší židovskou synagogou.

Tehdejší doba byla přitom pro občanskou válku jako stvořená. Byla to v podstatě poslední naděje pro skutečné potrestání komunistických zločinů. Následná normalizace, jež vyvrcholila sametovým „převratem“, byla řízeným procesem komunistického očistce. Kdyby tehdy došlo k pořádnému pročištění českého genealogického stromu, usekané větve by už nemohly prorůstat do bezpečnostních složek, tajných služeb a především soudů a dalších ústavních institucí. Dnešní česká postkomunistická morální bída tedy spočívá primárně v historické absenci občanské a antibolševické války. Zločinec nesmí mít nikdy právo na demokratický očistec, jen na to harakiri…