Půjčka eurozóně aneb 90 miliard vyhozených oknem
Autor: Jan Koucký | Publikováno: 14.12.2011 | Rubrika: Politika
Ilustrace
V minulém týdnu proběhl summit Evropské unie, který byl označován za přelomový. Nechci zde vypočítávat summity, kterým byl za poslední rok dán obdobný přívlastek. Česká média se bohužel více věnují názvu toho či onoho summitu než samotnému výsledku. Jen doufám, že v tom není záměr. Poslední setkání unijních politiků přineslo hned několik zásadních informací, které nelze ponechat bez komentáře. Samozřejmě mám na mysli žádost, aby Česká republika půjčila MMF 90 miliard korun a faktický vznik fiskální unie.

V minulém týdnu proběhl summit Evropské unie, který byl označován za přelomový. Nechci zde vypočítávat summity, kterým byl za poslední rok dán obdobný přívlastek. Česká média se bohužel více věnují názvu toho či onoho summitu než samotnému výsledku. Jen doufám, že v tom není záměr. Poslední setkání unijních politiků přineslo hned několik zásadních informací, které nelze ponechat bez komentáře. Samozřejmě mám na mysli žádost, aby Česká republika půjčila MMF 90 miliard korun a faktický vznik fiskální unie.

Dnes a denně jsme přesvědčování, že půjčit 90 miliard korun MMF je prakticky naší národní povinností. Euronadšenci však záměrně zamlčují jednu zásadní informaci. Jak Mezinárodní měnový fond s těmito penězi naloží??? Pro pořádek je nutné dodat, že celkem má MMF obdržet příspěvek ve výši 200 miliard eur. Tato částka má být použita na záchranu eura. Přitom již dnes je jasné, že tato částka by měla být třikrát větší, aby dokázala uklidnit situaci na trzích. Opakuji uklidnit, nikoliv vyřešit.

 

„Dávám euru rok maximálně dva“ tak nějak by se dala poupravit nezapomenutelná hláška Jiřího Kodeta z Pelíšků. Ani poslední evropský summit nedokázal odvrátit pád eura. A v této situaci má naše republika půjčovat 90 miliard??? V případě eurozóny nemáme jistotu, že se nám peníze vrátí . Dále je nutné brát v potaz, že přebytkem ve výši 90 miliard rozhodně nedisponujeme. Tyto peníze si budeme muset půjčit. A je jasné, že investoři budou chtít vyšší úroky. Rozhodně není zájmem České republiky zvyšovat naše zadlužení v době, kdy jsme na prahu dalšího ekonomického zpomalení a kdy již 15 let sestavujeme schodkové rozpočty.

 

V souvislosti s dnešní situací v Evropě jsem zaregistroval názor, že co se Německu nepodařilo za pomoci dvou světových válek, se Berlínu povedlo v rámci EU. S touto myšlenkou naprosto souhlasím. Německo vždy usilovalo o nadvládu v Evropě. V dnešních dnech se německý sen zcela naplňuje. Předlužené a zadlužené státy poslouchají na slovo. Irsko nedávno žilo aférou, kdy tamní ministerstvo financí poslalo návrh státního rozpočtu nejdříve do Berlína a následně pak až do irského parlamentu. Konec konců připravovaná fiskální unie znamená faktický konec suverenity v rozpočtové politice.

 

Angela Merkelová chce mít přehled o rozpočtech jednotlivých států Evropské unie. Oficiálně má dohled dělat Evropská komise, kterou si dovolím nazvat prodlouženou rukou německé vlády. Jsem vždy pro rozpočtovou disciplínu. Nejsem zastáncem deficitního hospodaření. Na druhou stranu je výsostné postavení každého státu, tvořit státní rozpočet dle svého vlastního uvážení. Většinou platí pravidlo, že pravicové vlády šetří a levicové rozhazují a zadlužují. Po vzniku fiskální unie bude naprosto jedno, jaká bude v té či oné zemi vláda. Bez ohledu na pravici či levici bude rozpočet schvalovat bruselský byrokrat. Z národních vlád se tak lehce stanou vlády protektorátní. Jsem si jist, že Česká republika nemá tak krátkou paměť, aby zapomněla, že i v našem prostoru jsme měli tu „čest“ si protektorátní vládu vyzkoušet.

 

Pokud je eurozóna ochotna a rozhodnuta podrobit se německému diktátu, je to její rozhodnutí a nemám důvod proti tomu protestovat. S účastí České republiky mám však zásadní problém. Česká vláda by si svůj případný souhlas měla nechat schválit v referendu. Pokusy evropských politiků obejít v tomto případě veřejnost, je jasným znakem postdemokracie, na kterou již léta upozorňuje tolik nenáviděný Václav Klaus. Je naprosto nepředstavitelné, aby občané jednotlivých států EU neměli možnost vyjádřit se k tak velkému přesunu pravomocí do Bruselu. V této souvislosti je zajímavé sledovat postoje českých euronadšenců. Tito lidé, kteří se pasovali do role ochránců demokracie, souhlasí s nedemokratickými praktikami v zájmu nějakého vyššího dobra. Mám na mysli zejména představitele ČSSD a TOP 09.

 

Pánové Sobotka, Mládek, Zaorálek, Rouček či Schwarzenberg nám vnucují představu, že s Evropskou unii stojí a padá svět. Rád bych tyto pány a všechny ostatní eurohujery ujistil, že naše země existovala (a vůbec ne neúspěšně) před vznikem EU a bude existovat a prosperovat i po jejím zániku. Zdůrazňuji, že nám žádná ekonomická izolace nehrozí. Představa, že pokud nepošleme 90 miliard, skončí náš export do Západní Evropy, je opravdu dětinská. Myslím, že ani v mateřské škole by něčemu takovému nikdo neuvěřil.

 

Česká vláda by v žádném případě neměla půjčit (darovat) eurozóně 90 miliard a rozhodně by se bez referenda neměla upisovat k fiskální unii, která je pouze předstupněm unie politické. Pokud se česká vláda k něčemu takovému upíše a nebude mít jasný mandát u voličů, bude pan premiér jen těžko přesvědčovat veřejnost, že musíme šetřit, abychom snižovali deficit.

Myslím, že situace dospěla do stádia, abychom nebyli jen pasivními diváky. Musíme dát našim politikům jasný vzkaz, že nechceme žít pod německou nadvládou.

 

Čtěte také: