Poslanci mají mizivou sebedůvěru, touží se dostat do televize. Využijme toho!
Autor: Petr Žantovský | Publikováno: 19.07.2005 | Rubrika: Politika
Ilustrace
Na celé věci je zajímavý jiný aspekt, a tím je postoj novinářů. Většina z nich neplane velkými sympatiemi k soukromým televizním společnostem, a na druhou stranu reklama ve vysílání ČT také byla v novinářském intelektuálně-estétském světě vždy důvodem ke kritice. Novináři teď moc nevědí, na které straně stát.

Ministr kultury Pavel Dostál prohlásil, že by Rada české televize měla odvolat ředitele ČT Jiřího Janečka. Provinil se prý tím, že na schůzce se šéfy soukromých televizí Prima a Nova dohodl jejich podporu novému zákonu. Podle něj ČT výměnou za zvyšující se poplatky obětuje v tříletém harmonogramu reklamu, jejímiž monopolními příjemci tedy budou privátní stanice. Dostál tuto dohodu považuje za krok, kterým Janeček dalece překročil mez svých pravomocí.

Janeček na tento konflikt reagoval trochu úsměvně: Není prý v moci televizních magnátů aby zvedali poslanecké ruce při hlasování. Ale jistěže je. Lobbisté mohou přece sázet na ne vždy betonový charakter a často mizivou sebedůvěru mnoha poslanců, kteří rádi vymění své dosavadní stanovisko za vidinu svého častějšího budoucího výskytu na obrazovce. Také je třeba vědět, že ačkoli u nás platí „Co Čech, to televizní odborník“, skutečný průměr odborné připravenosti řady poslanců kvalifikovaně posoudit mediální sféru bez politických brýlí není příliš vysoký. Lobbisté to tedy nemají zas až tak těžké. Oni sami ostatně dělají svou legální a legitimní práci, a dělají ji dobře, o čemž vypovídá i schválený „televizní“ zákon.

Ministr Dostál je však zřejmě na omylu, hodnotí-li vliv ředitele ČT Janečka v tomto procesu. Návrh zákona o handlu ve stylu poplatky za reklamu je ve vzduchu už roky, na papíře měsíce. Kdyby Dostál podobný zákon ve Sněmovně už jednou sám nezhatil, mohl už nějaký čas platit. A to navzdory tomu, že ředitel Janeček určitě nepatří k těm hráčům, kteří by to této hry vstoupili s odhodláním vymést z ČT reklamu, Naopak, Janeček ji velmi dlouho obhajoval jako nezbytný sekundární zdroj příjmů. Dostál však bojuje s větrnými mlýny. Chce pro ČT víc „dobra“, než chce sama ČT. To je jistě šlechetné, ale zbytečné.

Na celé věci je zajímavý jiný aspekt, a tím je postoj novinářů. Většina z nich neplane velkými sympatiemi k soukromým televizním společnostem, a na druhou stranu reklama ve vysílání ČT také byla v novinářském intelektuálně-estétském světě vždy důvodem ke kritice. Novináři teď moc nevědí, na které straně stát. Za Dostálem, který pranýřuje likvidaci reklamy z ČT jako ústupek privátním stanicím, nebo za Janečkem, který sice prosadil čistší financování ČT (vyšší poplatek, bez reklam), ale zřejmě tím nepřímo vylepšil (aspoň dočasně, do plného rozjezdu digitalizace) postavení privátů? Pravda náhle není černobílá! Berme tedy Dostálův boj s Janečkem také jako zajímavý test novinářské nestrannosti.

To ovšem nic nemění na faktu, že v kompetenci ministra kultury není odvolávat nebo navrhovat odvolání televizního ředitele. A též že schválený zákon „poplatky za reklamu“! je za dané situace asi nejlepším ze všech špatných řešení financování veřejnoprávní televize.

Publikováno ve spolupráci se serverem Česká média.