Prostitutka: Já vás dostanu do báně, chlapečci!
Autor: Dušan Šrámek | Publikováno: 09.06.2005 | Rubrika: Zamyšlení
Ilustrace
Za „obecný“ zájem může být kvůli takovému gumovému paragrafu prohlášeno cokoliv, i když se to odehrává ve vaší kuchyni, nebo posteli. Zkuste si domů pozvat prostitutku, a pak jí odmítnout, protože vás její kolegyně ze štaflu uplatila, aby jste dal přednost jí. Bude-li to věrchuška považovat za obecný zájem, jdete do báně oba.

Nic nedokazuje zhoubné metastázování státu do oblasti čistě soukromoprávních vztahů tak, jako kauza úplatných fotbalových rozhodčí. Už nejméně dva roky se média zcela vážně zabývají celou aférou, aniž by si položili základní otázku. Co je státu po tom, že si v nějaké čistě soukromé záležitosti, po níž mu nic není, někdo mastí kapsu na úkor někoho jiného?

Problém je ovšem již v definici trestného činu úplatkářství, tak jak jej definuje platný trestní zákon. O úplatkářství totiž jde kdykoliv, pokud jde o ovlivnění věci, která je v obecném zájmu. Co je však obecný, nikoliv veřejný zájem, se v našem zákonodárství nedozvíme. Zřejmě zcela záměrně. Stát, potažmo jeho represivní složky, tak dostávají do ruky bič, kterým mohou šlehnout vždy, když se jim zlíbí.

Za „obecný“ zájem může být kvůli takovému gumovému paragrafu prohlášeno cokoliv, i když se to odehrává ve vaší kuchyni, nebo posteli. Zkuste si domů pozvat prostitutku, a pak jí odmítnout, protože vás její kolegyně ze štaflu uplatila, aby jste dal přednost jí. Bude-li to, věrchuška, považovat za obecný zájem, půjdete do báně oba.

Nešť, žerty stranou. I když to nepochybně bude znít těm, co mají to, či ono klubové „srdíčko“ jako kacířství, státní ochrana kopané má stejně tolik dobrých důvodů pro, jako obcování s povětrnými ženštinami nebo podzimní pouštění draků.

Z hlediska rozdělení na soukromé a veřejné právo nemůže mít žádná soukromá aktivita, byť by se na jejím chodu podílela sebevětší část populace, odlišně vymezení vůči státní moci než aktivita jiná. Tím pochopitelně neobhajuji korupční chování jako takové, případně jakékoliv jednání, které vede k oklamání jedné skupiny občanů skupinou jinou - v našem případě tedy diváků, sázejících, či postižených klubů chamtivými rozhodčími.

Ano, zde má stát svou nezastupitelnou roli, protože došlo určitým subjektem smlouvy (kterou jsou v našem případě schválená herní pravidla) k poškození jiných subjektů. A jak známo, i největší liberálové považují vymahatelnost smluv za jeden z nezastupitelných atributů státu. Je však otázkou, zda adekvátním řešením při porušení smlouvy tohoto charakteru je trestně právní ingerence, nota bene právě za trestný čin úplatkářství. Ochranu poškozeným subjektům by měl v první řadě poskytnout civilní soud, u toho by se měli domáhat vůči těm, kvůli nimž jim byla způsobená majetková či jiná újma svých práv.

Lze ovšem uplatnit námitku, že do fotbalu jdou peníze i z veřejných zdrojů, ať již přes obecní pokladny, či přes Sazku, dané zákonem o loteriích. Je to sice nemravné, protože na již zmíněné prostitutky ze svých daní dotaci nedostanete, ale takový je již stát. V tom případě se dá dovodit, že z důvodu existence veřejných finančních toků je na místě i trestně právní odpověď státu na jednání zkorumpovaných sudí. Budiž. I tak ale není jasné, proč nebyli obviněni z podvodu, daňových úniků a rovněž z poškozování cizích práv, tedy z trestných činů, u nichž se mohou v průběhu řízení k trestnímu řízení přihlásit i poškození s žádostí o náhradu škody.

Obvinění bylo ovšem sděleno jenom z úplatkářství, což je trestný čin, z něhož explicitně žádná ochrana poškozeného nevyplývá, neboť jde v první řadě o trestný čin „v zájmu státu“. Bude proto zajímavé, jak se s celou situací postupně budou vyrovnávat nejenom obecné soudy, ale především Ústavní soud, pokud bude řešit otázku, zda je fotbal věcí veřejnou (respektive v obecném zájmu), či nikoliv.