Vtip o Hurvínkovi a Gestapu
Autor: Lukáš Petřík | Publikováno: 18.05.2005 | Rubrika: Ostatní
Ilustrace
Gestapo provedlo u Špejblů prohlídku a věrno svému zvyku převrátilo by t vzhůru nohama. Když se vrátí Špejbl domů, ptá se Hurvínka po příčině nepořádku. Hurvínek rozčileně vysvětluje, že v bytě bylo Gestapo.

Gestapo provedlo u Špejblů prohlídku a věrno svému zvyku převrátilo byt vzhůru nohama. Když se vrátí Špejbl domů, ptá se Hurvínka po příčině nepořádku. Hurvínek rozčileně vysvětluje, že v bytě bylo Gestapo. „A proč rozházeli také tvou postýlku?“, ptá se Špejbl. Hurvínek však rozpačitě krčí rameny. „A co ti říkali?“-„Že ji mám počůranou.“-„A co tys jim řekl?“-Že oni to mají zase prosr. …“

Vtip z knihy „Protektorát se směje“, vydáno jako ilegální tisk v prosinci 1944
vybral Lukáš Petřík


Z Předmluvy ke knize PROTEKTORÁT SE SMĚJE

Od prvého dne, 15. března 1939, kdy Němci vstoupili na půdu našeho státu-čímž pokořili a zneuctili náš národ a vlast snad nejvíce v dějinách vůbec-vstoupili jsme s nimi ve skrytý i otevřený, ale vždy urputný boj. Nebylo to poprvé mezi námi Čechy a Němci. Od nepaměti jsou naše dějiny protkány stálým bojem proti německé rozpínavosti a surovosti. Nikdy mezi námi a Němci nebylo přátelství, což prohlašujeme s hrdostí, neboť to dokazuje, že jenom silný duch našeho národa, mravní síla a vědomí naší slovanské příslušnosti, mohli nám umožniti, abychom vydrželi po tisíciletí tento tlak ze strany Němců…Nikdy to nebyli Němci, kteří nám chtěli podati pomocnou ruku a uznati nás za právoplatného souseda. Jejich snaha směřovala vždy k tomu pokořiti nás národnostně, zmocniti se našich bohatých krajů a poněmčiti nás…Tato fakta však znají Němci také, mnohokráte v historii poučeni naší uvědomělostí, tvrdostí a neústupností v hájení svých státních a národních práv. Vědí také, že náš národ byl, je a bude věčnou překážkou pro německý národ, o níž tento zakopává a padá při všech svých rozpínavých pokusech v Evropě. Tuto skutečnost si konečně také v této válce uvědomují všechny evropské národy a uznávají, že každý náš boj s Němci byl také boj za ně. Bylo tedy pro Němce samozřejmé, aby dříve, než se vrhnou opět do války, odstranili v prvé řadě nás. A tak přišel Mnichov a potom 15. březen 1939. Německo jásalo, že dostalo nás na kolena, my ale věděli, že jenom dočasně a prozatímně…Stáli jsme v těchto dnech-celý národ jako jeden-s holýma rukama, s obnaženou hlavou před památkou svých dějin, se slzou v oku, ale zuby zaťatými. Naše srdce neztratilo víru a naději. Tak došlo k novému boji mezi Čechy a Němci…Němci se radují, jak se jim podařilo nás porobiti, ale my neslzíme, ani hlavy nevěšíme-my se jim smějeme. Tak vzniká český válečný humor a česká protiněmecká a protinacistická anekdota, nejkrásnější a příkladný výraz našeho optimismu. Je to český humor, který dokazuje Němce rozčilovati k nepříčetnosti a který je jednou z nejzávaznějších složek českého odboje…