Sudetští Němci už zase provokují! Pozor, ať nás nepopíchají
Autor: Pavel Křepelka | Publikováno: 16.05.2005 | Rubrika: Politika
Ilustrace
Sudetští Němci jsou pro Česko stále latentním nebezpečím. Po našem vstupu do Evropské unie může kdykoliv nastat situace, například při změně mocenských poměrů v Bundestagu, německém parlamentu, kdy se pouhé bzučení sudetského hmyzu přemění ve štiplavě jedovaté bodnutí.

A máme je tu zas! Sudetští Němci stále poletují a dotírají jako obtížný hmyz. Tentokráte jim vadí vztyčení sochy Edvarda Beneše, bývalého československého prezidenta, před budovou Ministerstva zahraničí v Praze.

„Měl by si dobře rozmyslet, zda se v pondělí zúčastní odhalení sochy Beneše,“ vzkázal českému premiéru Paroubkovi bavorský ministerský předseda Edmund Stoiber, který je tradičním hostem sjezdů sudetoněmeckého landsmanšaftu.

„Beneš prosadil rasistické dekrety vedoucí k vyvlastnění majetku bez náhrady a vyhnání Němců a Maďarů z tehdejší ČSR,“ přisadil si Gerhard Zeihsel, šéf rakouského landsmanšaftu.

Opět nemlčel ani Bernd Podsselt, hlava sudetoněmeckého krajanského sdružení, jenž si dokonce dovolil poválečný odsun Němců označit za „chladnokrevně provedenou etnickou čistku“.

Všichni tito politici zjevně zapomínají, že nebýt „poněmčeného Rakušáka“ Hitlera i s jeho sudeťáckými posluhovači typu Henleina, kteří chtěli Čechy – a nejenom je – vyhubit, Němci by v českém pohraničí mohli žít spokojeně dodnes.

Stoiberovy, Zeihselovy a Posseltovy výlevy tak ovšem nelze nazvat nijak jinak než ubohými výhružkami a vměšováním se do vnitřních záležitostí našeho – suverénního – státu. Pokud by český předseda vlády naslouchal a ustupoval hrozbám německých a rakouských provinčních (alespoň zatím) politiků, mohli bychom se rovnou nechat k Německu dobrovolně anektovat.

Sudetští Němci jsou pro Česko stále latentním nebezpečím. Po našem vstupu do Evropské unie může kdykoliv nastat situace, například při změně mocenských poměrů v Bundestagu, německém parlamentu, kdy se pouhé bzučení sudetského hmyzu přemění ve štiplavě jedovaté bodnutí.

„Té vosy si nevšímej, nebudeš-li ji dráždit, nepíchne tě,“ zněla dobrá rada, již bylo, hlavně v dětství, záhodno respektovat. Je dobře, že nynější česká vládní garnitura onen obtížný hmyz decentně a diplomaticky ignoruje a nenechává se jím vydráždit a vyprovokovat. Vždyť pamětníci si pamatují už jeden sbor vládnoucích pohlavárů, kteří bořili Benešovy pomníky – tvořili jej krvaví komunističtí teroristé padesátých let.

Jsou snad „sudeťácké vosy“ stejné jako „rudá hovada“?