Co se od éry komunistů podělalo, že jsme dospěli až k masakru?
Autor: Dušan Streit | Publikováno: 02.09.2010 | Rubrika: Politika
Ilustrace
Za komunistů musel každý mít aspoň zaměstnání. Dnes by bylo možné alespoň ukončit podporu těm, co nechtějí pracovat. Zároveň by měl stát organizovat veřejně prospěšné práce, aby padla výmluva na diskriminaci při hledání pracovního poměru. Měl by účinně vymáhat posílání dětí do škol, aby se negenerovali další paraziti bez normálních návyků.

 

Za komunistů by byl bratislavský masakr těžko představitelný. Ale pozor, článek není nostalgickou obhajobou naštěstí zašlých časů, ale obžalobou novodobého global-bolševismu, v němž se snoubí pseudopravicová hesla s levičáckými utopismy všeho druhu, s pseudohumanismem a s totalitářskými nástroji.

Než jsem napsal tento článek, záměrně jsem nečetl žádné komentáře k těmto událostem, abych jimi nebyl ovlivněn. Zde je tedy můj pohled na klima, které vygenerovalo bratislavskou tragédii. Pokusím se jmenovat dvě hlavní příčiny:

1. Kult násilí

Valí se na nás z médií (kdy cizí neštěstí je jen bulvární senznací zvyšující sledovanost), z filmů (kdy nezranitelní superhrdinové kosí nepřátele jako mouchy), z počítačových her (které často bývají za hranicí vkusu), ale také z mezinárodní politiky založené na síle (kdy obětem se říká vedlejší škody).

Toto prostředí již celou jednu generaci působí na lidi, u nichž okorává jejich přirozený humanismus založený na individuální morálce (odlišme prosím od proklamativního účelového politického pseudohumanismu ohánějícího se pravdou a láskou nebo politickou korektností).

V této situaci se rekrutovala i skupina lidí, která se stala žoldáky nikoliv při obraně vlasti, ale v pochybných misích (Kosovo, Irák, Afghánistán). Velká část těchto lidí opravdu projde peklem a vrátí se jako psychické trosky se všemi syndromy válečných veteránů, jimiž infikuje a ve větší míře teprve bude infikovat společnost.

Začíná se uplatňovat právo silnějšího nejen ve vztahu občana a státu, ale i ve vztahu občana a firem. Jen si připomeňme komanda ČEZ. A za ministerskou loutkou Johnem se jako skutečný ministr vnitra skrývá šéf bezpečnostní agentury. Privatizaci bezpečnosti ostatně zahájil již Langer, zvaný Íčko.

Bárta zase prohlásil na adresu stavebních firem, jichž se v žádném případě nezastávám, ale jimž stát přestal platit, že první, kdo se proti takové zvůli státu bude bránit právními prostředky jako první, bude vyvrácen ze základů. To by si nedovolil říci svého času ani Husák, leda tak Stalin. I když jsou stavební zakázky státu předražené, po tomto prohlášení měl být vyvrácen ze základů samotný ministr, protože především stát musí dodržovat vlastní zákony a smlouvy, jinak inspiruje k chování z džungle i ostatní.

Teď si mnohé, co se mnou dosud souhlasili, popudím, ale celou atmosféru dokresluje i to, kolik lidí začalo glorifikovat vraždy Mašínů. Heslo „když se kácí les, létají třísky“ k pohledu humánní společnosti nepatří. Každá zbytečná civilní oběť je neomluvitelná.

2. „Rómská“ vládní politika

Ta vede – již celých dvacet let (jednu generaci) - k fixaci parazitismu především ve velké částí cikánského etnika. Zdrojem toho je „politická korektnost“ a „pozitivní diskriminace“ a snadný přístup k bezpracným příjmům. Navíc se jinak zachází s Cikány než s většinovou populací. Jsou jevy, které by skutečně „bílým" neprošly a u Cikánů se staly normou jejich života. Nelze se divit, že z toho vznikají zákonité konflikty.

Toto etnikum trpí právě tím, že se od narození setkává s bezzásluhovou existencí jejich rodičů. Vzniká tady předpoklad jakéhosi práva na bezpracný zahálčivý život parazita, nezřídka za hranicí práva.

Je to společensky nebezpečné a patologické. Pak se tyto komunity vydělují samy ze slušné společnosti, čímž proti sobě vyvolávají odpor. Ale nedejme se mýlit, rasismus je na obou stranách. To svědčí vždy o tom, že ve společnosti nejsou nastoleny normální vztahy.

Za komunistů musel každý mít aspoň zaměstnání. Dnes by bylo možné alespoň ukončit podporu těm, co nechtějí pracovat. Zároveň by měl stát organizovat veřejně prospěšné práce, aby padla výmluva na diskriminaci při hledání pracovního poměru. Měl by účinně vymáhat posílání dětí do škol, aby se negenerovali další paraziti bez normálních návyků.

Velmi by pomohlo, kdyby se na „rómském“ problému přestali přiživovat paraziti ještě větší, tedy všichni tiKocábové a další darmožrouti.

Závěr

Když padne blázen opájející se zbraněmi z první kategorie na parazita ze druhé kategorie, je možný konflikt jen otázkou času. Ten první pak má pocit, že vykoná spravedlnost nebo aspoň pomstu.

Samozřejmě, že v konkrétním případu hrály roli i další faktory, o nichž ani nemohu mít všechny informace. Je to složitý spletenec činitelů a vztahů – od kultu globalizace, multikulturality a třeba mýtu „global governance“ až po zaměření policie, v tomto případě slovenské.

Slovensko už je jen kousek od nás. Ještě nedávno jsme se na obdobné případy dívali jako na senzace někde z Ameriky. Nebylo by dobré, aby nám integrační šílenství zatemnilo rozum natolik, že nebudeme řešit vlastní problémy tím, že bychom se nedali varovat tragédií v zemi, s níž máme společný kus nedávné historie.

Napsáno pro http://www.blog.idnes.cz