Nebuďme tolerantní! Krvežíznivá komunistická hydra opět hrozí Evropě
Autor: Jaroslav Tomčík | Publikováno: 10.05.2005 | Rubrika: Zamyšlení
Ilustrace
Že někomu může můj názor připadat až příliš netolerantní? Ano je! Protože tolerance ve chvíli, kdy by komunisty volil každý šestý člověk, není na místě. Na místě je strach, protože Evropou už zase obchází strašidlo. Strašidlo komunismu, o jehož stinných stránkách neví na západ od Rozvadova nikdo ani zbla.

Už toho mám právě tak dost! A dozajista nejsem sám. Ti, co se styděli za svého premiéra, tvořili jen špičku ledovce.

Strojvůdce se stáhl do sociálně demokratického depa bez ztráty kytičky, otěže strany třímá pevně v rukou. Udidlem na jejich konci se momentálně pyšní pan Paroubek, který sice svou bytovou situaci řeší nepoměrně elegantněji, na druhou stranu však bez uzardění prohlašuje, že do KSČ svého času vstoupil z přesvědčení a s touhou „něco změnit“. Co? To už si skromně nechává pro sebe. Ale budiž.

V devadesátém roce pak stačilo jen docela mírně poupravit ideologický pohled. Pouhým vypuštěním prvního písmene ve slově revoluce a, hle, je tu demokrat! Dlužno dodat že sociální. Snad to vypadá až příliš jednoduše, ale jen celkem nehluboký pohled do dějin našeho dělnického hnutí mi dává za pravdu.

Kdepak se asi vzala ta krvežíznivá hydra, Komunistická strana Československa, jejíž čelní funkcionáři se jezdili do Moskvy učit, kterak svým politickým oponentům zakroutit krkem? Myslíte, že vzklíčila jako semínko vzdoru v četnické přilbě zalévané krví proletariátu?

Povstala z řad oněch poctivých sociálních demokratů. Někteří z nich, ti méně disciplinovaní, totiž už nechtěli čekat až se podaří postupně, výchovou, vzděláním, „uvědomováním“ mas a demokratickou cestou docílit onoho spravedlivého beztřídního společenského uspořádání, o kterém si svorně notovali i Marx s Engelsem. Evoluci střídá revoluční přístup. Kořeny a prapůvodní ideologie zůstávají. I vize socialismu. Říkáme tomu levice. A dokonce se její existencí utvrzujeme v naší představě demokracie.

Koho pak může v těchto souvislostech překvapit, že ve chvílích hrozící „reakce“ (tak jsem si ve zkratce dovolil nazvat Modrou šanci ODS a mnozí členové ČSSD i KSČM se mnou v duchu souhlasí), k sobě obě strany mají blíž a blíž. Před čtyřiaosmdesáti lety se museli jet zeptat do Drážďan, zda jim Kominterna dovolí dělnické hnutí na území Čech, Moravy a Slovenska rozdělit. Dnes, aby se mohli spojit, se nemusejí ptát vůbec nikoho (i když EU by mohla mít poradní hlas).

Že někomu může můj názor připadat až příliš netolerantní? Ano je! Protože tolerance ve chvíli, kdy by komunisty volil každý šestý člověk, není na místě. Na místě je strach, protože Evropou už zase obchází strašidlo. Strašidlo komunismu, o jehož stinných stránkách neví na západ od Rozvadova nikdo ani zbla. Je to jen na nás.