Mašínové píší, proč nepřijedou na pohřeb
Autor: Prvnizpravy.cz | Publikováno: 03.08.2010 | Rubrika: Zamyšlení
Ilustrace
Bratři Ctirad (Radek) a Josef Mašínovi se na pohřeb Milana Paumera nevypraví. Uvedli to ve svém veřejném prohlášení.

Bratři Ctirad (Radek) a Josef Mašínovi se na pohřeb Milana Paumera nevypraví. Uvedli to ve svém veřejném prohlášení.

Redakce Prvnizpravy.cz má jejich prohlášení k dispozici a přináší ho v celém znění:

"Když jsme odešli, bylo našim úmyslem vrátit se do svobodného a demokratického Československa. To dnes neexistuje, a to nejen díky panu Havlovi a dnešnímu prezidentovi Klausovi, ale i díky dalším politikům, kteří byli do svých funkcí komunisty dosazeni a tito za to bohatě odměněni. My jsme však proti komunistům bojovali.

Co jiného se "změnilo"? Komunistická strana dále existuje i jako parlamentní strana. Právní řád je stále ten, který byl přejat od komunistů. Jak jinak by totiž mohly být rozkradené majetky uchráněny pro ty, kteří je rozkradli a nastolili novou politickou generaci. Nemůžeme přece trestat ty (nejsme jako oni), kteří spáchali zločiny proti svým spoluobčanům během uplynulých 40 let pod vládou komunistů. Vše se přeci dělo podle existujících a tehdy platných zákonů! Zbytkové tresty stále existují a byli jimi postiženi hlavně ti lidé, kteří skutečně a aktivně něco proti komunistickému režimu dělali. Ostatní jsou pouze ubohé oběti.

Vetchý pokus udělat přeci jen nějakou změnu, vyvrcholil přijetím zákona č. 198/1993 Sb., který neřeší skutečný odboj a který nechává čestné nositele zbytkových trestů v legálním limbu, Hučín, Milan Paumer, ostudně vynášen policií ze soudní síně! Další pokusy uzákonit Třetí odboj a zrušit komunistickou stranu očekávaně ztroskotaly. Češi mají demokracii, mohou volit (to však dělá také Hamas), mohou si koupit BMW a mohou jezdit na Bahamy. Demokracie však není pouze možnost koupit si BMW a cestovat. Zapomínají, že skutečná demokracie je "state of mind" - stav mysli a že svoboda není zadarmo.

Rozloučení s Milanem je pro mne a pro Radka velice osobní věc. Necítím však potřebu pro demonstrativní akt před veřejností, která o naší rodině, Radkovi, mně osobně a našich pohnutkách a činech dodnes nic neví, nebo ví pouze velice málo. S Milanem jsem se rozloučil poprvé v noci 16. října 1953 v obklíčení v lese u Waldova. On to přežil! Podruhé jsem se s ním rozloučil 22. července tohoto roku, když jsem se dozvěděl, že zemřel. O tom, kdy náš strýc Ctibor Novák, Vašek Švéda a Zbyněk Janata byli popraveni našimi bývalými spoluobčany a kdy naše matka zemřela ve vězení, jsem se dozvěděl až po letech. Na jejich pohřby jsem také přijet nemohl. Pozván jsem nebyl.

Mrtvé tělo naší matky bylo odvezeno na otevřeném nákladním voze z věznice, kde strávila i své poslední dny. Byla pohřbena v hromadném hrobě v Ďáblicích. Kde se nalézají ostatky našeho otce popraveného Němci, nám není známo. Oni všichni zahynuli buď rukou, nebo za přispění (pomoci) svých spoluobčanů, příslušníků českého národa. Nic ve zlém!

Změna je možná! Nechť je to závazkem pro ty, kteří se přijdou s Milanem rozloučit a těch, kteří se poučí z dějin. Milan rozumí!"

Pepík a Radek Mašínovi