Mach: Necháme lidem jejich peníze. Koruny, ne eura
Autor: Adam B. Bartoš | Publikováno: 25.05.2010 | Rubrika: Rozhovor
Ilustrace
S lídrem Strany svobodných občanů Petrem Machem o řecké krizi, euru, státním bankrotu a pokrytectví českých politiků.

S lídrem Strany svobodných občanů Petrem Machem o řecké krizi, euru, státním bankrotu a pokrytectví českých politiků.

Před časem si prezident Václav Klaus posteskl, že strany nevyužívají v předvolební kampani téma řecké krize. A že kdyby byl v pozici lídra strany, on by to určitě učinil. Vy jako Svobodní, i proto, že vy sám jste ekonom a vyznáním euroskeptik, o Řecku a krizi eurozóny mluvíte a píšete. Jak svobodní ten problém vnímají?

My to říkáme opravdu, co nám síly stačí. A neříkáme to pouze teď, když už o tom vědí všichni. Já jsem psal první článek o státním bankrotu Řecka ještě dřív, než kdokoli jiný, už v roce 2009. A problém státního dluhu České republiky jsme měli na billboardech před zrušenými volbami v roce 2009. Takže to pro nás není teď nějaké módní téma, o kterém mluví všichni. Je to závažné téma a děsí nás, že politické strany, které podle průzkumů mají šanci se dostat do Sněmovny, stále jednak nezavrhují euro jako takové a vlastně ani nechtějí vyrovnat státní rozpočet. Mluví jen o nějakém snížení tempa zadlužování na 3 procenta apod. To je ale absolutně nedostatečné.

Jaká je hlavní příčina řecké krize? Je to fakt, že Řekové byli přemluveni ke vstupu do eurozóny, nebo jen špatně hospodařili?

Vidím ty příčiny v podstatě tři. Jejich evidentně špatné hospodaření, hospodaření na dluh - to Řekové dělali, ale koneckonců dělá to spousta dalších zemí, dělá to i Česká republika. Všechny země v tom pokračují, a to proto, že stále žijí v domnění, že zadlužování státu není to stejné jako zadlužování firmy nebo člověka, že státní dluh se nemusí splácet. Ono to takto fungovalo vlastně celé poválečné období, že se nehledělo na úrokové náklady a myslím si, že tato krize už snad všechny z této iluze vyléčí.

Druhý problém, který přispěl k zadlužení Řecka, byly ty nešťastné evropské dotace. Řekové patří suverénně mezi největší čisté příjemce. Od roku 1981, kdy vstoupili do společenství, tak dostali čistého od cizích daňových poplatníků, především Němců a Nizozemců, zhruba 100 miliard euro. To je obrovská částka. Bylo to kolem pěti miliard euro každý rok. A EU má to známé pravidlo spolufinancování, takže Řekové, aby čerpali, tak se zadlužovali, protože měli pocit, že se to vyplatí. Ale poslalo je to ke dnu. Žili dlouhou dobu na dluh, na úkor cizích daňových poplatníků, a nyní na to doplatili. Byli v roli jakéhosi narkomana, který potřebuje další dávku, kterou už ale nemůže dostat.

A třetí problém je euro jako společná měna, kterou sdílí s ekonomikami úplně jiného typu, s ekonomikami s úplně jinou produktivitou práce, efektivitou. A najednou se Řecko kvůli euru stalo strašně drahé pro investory, pro turisty, export Řecka byl náhle strašně drahý, takže společná měna je ekonomicky dusí a udržuje je v problémech. Kdyby měli vlastní měnu, drachmu, tak by nepochybně oslabila vůči euru, koruně, dolaru a najednou by zase bylo atraktivní do Řecka jezdit, z Řecka exportovat a řecká ekonomika by začala růst. Navíc, zpočátku, když zavedli euro, měli pocit, že na tom vydělají, že nebudou platit tak vysoké úroky, protože na začátku to vypadalo, že v celé eurozóně budou stejné úroky, protože investoři budou věřit, že eurozóna je jakoby jeden stát, kde všichni ručí za každého. Takže Řekové prvních pět let eura nedostávali ten potřebný tržní signál, že něco je v nepořádku. Kdyby měli drachmu, tak dávno vědí, že úroky rostou, že něco není v pořádku a museli by s tím něco dělat dřív - a možná by s tím něco udělali včas.

celý rozhovor zde