Socialistický „pingl“: Z Paroubka šla větší hrůza než z Brežněva
Autor: Tereza Mátlová | Publikováno: 26.04.2005 | Rubrika: HotNews
Ilustrace
„Jiří Paroubek tehdy prováděl s partou kumpánu spanilé jízdy městem. Obcházel pražské restaurace a v nočních hodinách i vinárny a dožadoval se jídla a pití zdarma pro celou partu. Jakmile jste neuposlechli, bylo jasné, že vás nemine obrovské manko v příštím vyúčtování a následné přeřazení do méně zajímavého povolání.“

Jiří Paroubek je na vrcholu! Je českým premiérem! Jaká však byla jeho cesta z podpalubí? Martin Š., v dobách tuhého socialismu zaměstnanec RaJ – státního podniku Restaurace a jídelny, o tom ví své.

„Ze jména Paroubek šla tehdy mezi zaměstnanci restaurací a hospod snad ještě větší hrůza a strach než ze jména Brežněv či Štrougal. Zatímco Leonid to měl v daleké Moskvě za sebou a Lubomír se zajímal a vyšší záležitosti, Jiří si na vás mohl kdykoliv došlápnout. Metody měl přitom stejné, ne-li horší,“ uvádí Martin Š., dnes sám majitel několika restaurací.

„Přišel-li s milenkou, bylo vždy nejhůře,“ dodává.

Současný premiér měl mít tehdy coby „manažer“ RaJ pod palcem pražské vinárny, restaurace, kavárny i hospody. Bylo jich sice mnohem méně než dnes, přesto ale funkce skýtala značnou moc. S oblibou prý navštěvoval noční podnik Alcron nebo restauraci Pelikán.

„Podle mě se to nemohlo obejít bez nějaké spolupráce s režimem, třeba s StB,“ míní Martin Š.

„Jiří Paroubek tehdy prováděl s partou kumpánu spanilé jízdy městem. Obcházel pražské restaurace a v nočních hodinách i vinárny a dožadoval se jídla a pití zdarma pro celou partu. Jakmile jste neuposlechli, bylo jasné, že vás nemine obrovské manko v příštím vyúčtování a následné přeřazení do méně zajímavého povolání. Přeci jenom, číšníci si v osmdesátých letech nežili špatně,“ doplňuje pamětník.

Martinův kolega zase prožil v roce 1988 hotové martýrium v restauraci Pelikán v dolní části Václavského náměstí, kde tehdy pracoval coby šéf obsluhy.

„Jiří Paroubek tam zavítal s nějakou vysokou černovláskou, asi milenkou,“ pokračuje Martin Š. za svého kolegu, jenž před sedmi lety utrpěl smrtelné zranění při autonehodě.

„Paroubek chtěl udělat na dámu dojem a dožadoval těch nejdražších francouzských vín, která byla určena jen pro stranické papaláše od ministrů vlády výše. Když mému kolegovi pohrozil takovým mankem, že by jej mohli poslat do lochu i za rozvracení republiky, donesl mu tři láhve. Dvě si Paroubek odnesl domů,“ uzavírá Martin Š.

Traduje se, že lepšího odborníka na víno než Paroubka, byste v té době hledali v Praze jen těžko.

Z milovníka vína a žen na předsedu vlády, to zní hezky, skoro až romanticky, viďte…