Grossův bývalý nadřízený z železničního depa: Flákal se už tehdy
Autor: Pavel Křepelka | Publikováno: 15.04.2005 | Rubrika: Rozhovor
Ilustrace
Je to tu! Přinášíme rozhovor s Josefem Karlíkem, v letech 1973 až 1994 vrchním pracovníkem železničního depa ČSD, později ČD, v Praze-Vršovicích. Dnes důchodce s berlí, avšak s dobrou náladou. Může se chlubit tím, že šéfoval současnému - stále ještě - českému premiérovi Stanislavu Grossovi.

Je to tu! Přinášíme rozhovor s Josefem Karlíkem, v letech 1973 až 1994 vrchním pracovníkem železničního depa ČSD, později ČD, v Praze-Vršovicích. Dnes důchodce s berlí, avšak s dobrou náladou. Může se chlubit tím, že šéfoval současnému - stále ještě - českému premiérovi Stanislavu Grossovi.

Co bylo náplní vaší práce?

Ta činnost byla docela pestrá, dá se shrnout zhruba tak, že jsme udržovali vozový park našeho depa v provozuschopném stavu. Za bolševika zejména, ale i později, skýtala práce na železnici i nějaké ty výhody - hlavně cestování vlakem zcela grátis.

Kolik jste měl “pod sebou” lidí?

To se měnilo v průběhu doby. Počátkem roku 1983, například, proběhla velká reorganizace a najednou jsem šéfoval asi čtyřiceti hlavám. Od svačinářky, přes údržbu lokomotiv až po řidiče posuvných mašinek a drezín.

Vzpomínáte si na současného premiéra Grosse, jenž pod vámi pracoval na začátku své kariéry?

Docela matně, příliš jsem s ním nebyl v kontaktu. Tuším, že přišel někdy v průběhu roku 1988. Co vám mám povídat, bylo to takové tele, jako každý v tomhle věku. Vím, že o práci moc zájem nejevil. Několikrát jsem s ním měl spor, neboť nedostatečně “oťukával” vagóny a raději se bavil se svačinářkami. Dělal i jiné neplechy, ale to si nechám pro sebe. Ale takových budižkničemů tam bylo, za dobu mé kariéry, mnohem více.

Co tam tedy dělali, když je práce nebavila?

To se zeptejte jich! Jako řada lidí v té době brali oficiální zaměstnání jen jako nepříjemnou povinnost. Po šichtě pak melouchařili, kšeftovali, nebo vekslovali. Byli rádi, že mají dráhu zadarmo, ale skutečně vydělávali někde jinde a něčím jiným.

Kdy jste pana Grosse viděl naposledy?

Nevím. Neměl jsem s ním žádný vztah. Do těhle mladejch se muselo furt dloubat, aby se vůbec pohnuli a aspoň chvíli něco dělali. Zmizel určitě někdy počátkem roku devadesát, ta doba byla hodně hektická, málokdo tam vydržel. Já jen díky tomu, že mašiny jsou od dětství mým koníčkem. A že mi zbývaly tři roky do důchodu.

Co říkáte na svého tehdejšího podřízeného dnes, kdy je nejmocnějším mužem v ČR?

Nezměnil se. Furt nemaká a jen kouká, jak by se bezpracně obohatil. Lidi se funkcí nezmění…