Heil Patočka! Diriguje Michael Kocáb levičácké čistky?
Autor: Tereza Mátlová | Publikováno: 28.03.2005 | Rubrika: Politika
Ilustrace
Aktuální stav lze chápat také tak, že pragmatičtí levičáci i ekologisté se rozkmotřili se svými naivně nepragmatickými soudruhy a pod taktovkou zkušených politických šarlatánů – jak „od Havla“, tak z ČSSD – se chystají, nyní už nikoliv jen pod závojem „nepolitické politiky“, jít budoucí, pravděpodobně ódéesácké vládě po krku.

To je čistka! Svévoli Jakuba Patočky, šéfredaktora levicové tlachárny s honosným názvem Literární noviny, by mu mohl závidět leckterý diktátor nechvalně zvučného jména.

Všechno to začalo nejspíše již před několika lety. Tehdy Patočka a jeho servilní posluhovači odmítli uznat nové – a demokraticky zvolené – vedení Literárek. Asi proto, že v něm sami nefigurovali.

Nyní přichází další úder! Patočka, jenž má ambice s vlastní Stranou zelených – neúspěšně za ni kandidoval do Evropského parlamentu – si z novin, které mu platí stát, přesněji Ministerstvo kultury, chce pravděpodobně vytvořit agitační platformu pro následující volby do parlamentu, toho českého. Do společnosti, jež Literárky formálně řídí, proto nominoval dva spolupartajníky ze strany rudých zelených. Na úkor jiných dvou, zřejmě mírnějších (anebo naopak přesvědčenějších – viz dále) levičáků, jež ve straně nejsou. Proti tomu se vzbouřila většina redaktorů Literárek.

Patočka zaúřadoval správně „po diktátorsku“: nespokojenců se šmahem zbavil, redakci přestěhoval z Prahy do Brna a noviny rozjíždí nanovo s těmi nejvěrnějšími. Mezi ně patří též Eva Kantůrková, jež s Velkým Patočkou uskutečnila v „jeho“ novinách rozhovor. Rozhovor s vlastním šéfredaktorem! Goebbels bledne závistí! Heil Patočka!

Strana zelených má určité vazby na ČSSD – o tom není pochyb. Patočka a jeho lidé zastávali v minulosti posty poradců expremiéra Vladimíra Špidly. Lukáš Jelínek, jeden z nich, nyní v tisku krajně hystericky a hlavně demagogicky plive na Patočkovy redakční odpůrce a vzývá svého autoritářského guru. Inu, ke správnému diktátorovi patří vždy tlupa přizdisráčských vlezdoprdelků.

Nelze opomenout ani vazby „zelených“ na „havlovce“ alias bývalé hradní křídlo. „Havlův muzikant“ Michael Kocáb prostřednictvím nadace nasoucí jeho jméno dotuje – že by z peněz vytunelovaného fondu Trend? – právě činnost Literárních novin. Literárky tedy platí jednak Dostálovi socialisté z Ministerstva kultury a jednak Havlův Kocáb, přesto noviny vypadají stále velmi diletantsky. Po obsahové stránce je to snad ještě horší.

Tendenční články jdou na ruku výše zmíněným donátorům. Motivy jsou jasné. „Havlovcům“ i části ČSSD se hodí do krámu, pokud se „zelení“ ocitnou po příštích volbách v parlamentu. Můžou totiž významně narušit možnou dominanci ODS.

Neberme proto Jakuba Patočku jen jako pomateného ekologistu, nýbrž i jako případného politického hráče, jenž se ve stylu lidovců může v příštím volebním období stát klíčovým jazýčkem na vahách.

Na první pohled pozitivní zpráva, že levičáci se bijí mezi sebou – proti Patočkovi údajně vyrukovala například řada kovaných anarchistů -, se při podrobném zkoumání tak radostně jevit nemusí.

Aktuální stav lze chápat také tak, že pragmatičtí levičáci i ekologisté se rozkmotřili se svými naivně nepragmatickými soudruhy a pod taktovkou zkušených politických šarlatánů – jak „od Havla“, tak z ČSSD – se chystají, nyní už nikoliv jen pod závojem „nepolitické politiky“, jít budoucí, pravděpodobně ódéesácké vládě po krku. V čele s diktátorem Patočkou a Literárními halónovinami za zády!