Raketeering “na cikánský způsob”
Autor: Josef Ježek | Publikováno: 13.03.2005 | Rubrika: Zamyšlení
Ilustrace
Jeden dobrý americký film se jmenuje …a justice for all, česky …a spravedlnost pro všechny. V Čechách bychom si přáli, aby toto úsloví skutečně brzo platilo. Pro oběti, pro obviněné i pro soudce.

Existuje jedna stará, dobrá židovská anekdota:

Dva muži sedí v kupé vlaku a vypravují si jak jde život. Mladší se pochlubí, že se bude ženit.
„A kohopak si berou, jestli mohu vědět?“
„No přece Sáru z Mukačeva.“
„Sáru?“ Nevychází starší z údivu, „poslechnou, já jim nechci radit, ale Sáru? S tou přece spalo celé Mukačevo“.
Za několik týdnů se opět sejdou a starší si všimne, že jeho partner má na ruce snubní prsten.
„Tak se přece oženili, a kohopak si vzali?“
„No jak jsem říkal Sáru.“
„Ale vždyť jsem jich varoval, že …“
„Já vím. Ale já jsem se informoval, vono to Mukačevo zas není tak velký“


Ač se to zdá nelogické, tato anekdota mne napadla při zprávě, že bratři Oláhové jsou venku z vazby. Vy nevíte, kdo jsou bratři Oláhové? To jsou přeci takoví dva snědí, odvážní chlapíci, kteří se rozhodli, že budou podnikat na Kladně. A protože není podnikání jako podnikání, tak se rozhodli pro staré osvědčené řemeslo, které už v minulém století rozpracovali v Americe Al Capone a jeho kumpáni. Odborně se tomu říká raketeering, nebo-li vymáhání výpalného. Ve městě jako je Kladno, kde je dostatek živnostníků a podnikatelů, je to řemeslo, které když se vezme za správný konec, má opravdu „zlaté dno“

Oba naši hrdinové to za správný konec skutečně vzali. Že se tento způsob podnikání poněkud míjí se zákonem, ba že je s ním přímo v příkrém rozporu, to přece tolik nevadí. Gang Oláhů je početný a mocný a kdo by se jim snad chtěl postavit…

I Kladenská policie dlouho chodila kolem jmenovaných jaksi po špičkách. Až se celé záležitosti ujala televize, o věci se začalo mluvit v médiích, našlo se pár lidí ochotných svědčit a náhle – zásah speciální jednotky a oba jmenovaní se ocitli za mřížemi.

Podle pravidel klasického detektivního románu by se odtud neměli dostat dříve, dokud by si neodpykali spravedlivý trest. Leč chyba lávky. V Čechách platí jiná pravidla krimi románu, převzatá asi z děl americké drsné školy. Po několika měsících vazby, logicky zdůvodnitelné obavami z ovlivňování svědků a někdy i o jejich osud, přišel šok. Bratři Oláhové byli tento týden propuštěni z vazby. Kladno a některé jeho obyvatele zvlášť, teď obchází hrůza a děs. Někteří lidé se zcela oprávněně obávají o zdraví a život svůj, nebo svých blízkých. A to všechno jenom proto, že jakýsi soudce Okresního soudu zapomněl požádat o prodloužení vazby obviněných.

Co všechno se musí stát, aby soudce zapomněl na kauzu takovýchto mafiánů? Jaká fakta, či nedej Bože jaké částky se musí nahromadit, aby nějaký soudce zapomněl. Já vím, řeknete si, je to jenom člověk a zapomínati je přece lidské. Soudce je však také symbol. Nezávislý a skoro neodvolatelný strážce spravedlnosti, odpovědný při svém rozhodování jen vlastnímu svědomí, s širokým aparátem pomocníků. Proč tedy „zapomněl“?

Možná, kdybychom mu v tuto chvíli položili otázku, zda nemá obavy z toho, co se může v příštích dnech odehrát v městě Kladně, že by nám odpověděl slovy našeho hrdiny z úvodní anekdoty: „Poslechnou, já jsem se informoval, ono to Kladno zase není tak velké.“

Jeden dobrý americký film se jmenuje …a justice for all, česky …a spravedlnost pro všechny. V Čechách bychom si přáli, aby toto úsloví skutečně brzo platilo. Pro oběti, pro obviněné i pro soudce.