Podivná sebereflexe Miroslava Topolánka
Autor: Odjinud | Publikováno: 29.10.2008 | Rubrika: Politika
Ilustrace
Pan premiér si ono slovo sebereflexe skutečně zamiloval a v posledních dnech jej v každém projevu používá hodně často. Namísto toho, aby jako rovný chlap řekl, dělal jsem blbiny, občas jsem se choval jako hulvát, nezvládl jsem svoji úlohu, dělal ostudu této zemi, a proto dávám své funkce k dispozici, uchýlil se k sebereflexi. Krásné, ale nic neříkající slovíčko. Bude snad provádět sebereflexi každé ráno deset minut místo ranní rozcvičky? Nebo snad v úřadě během polední přestávky zaujme polohu lotosového sedu a bude formovat svoji osobnost?

Víte pane premiére, co je to sebereflexe? Nejnovější definice ze slovníku cizích slov vysvětluje sebereflexi (správně autoreflexi) takto: vnitřní komunikace se sebou samým, vcítění se do sebe sama, poznávání sebe sama, sebeuvědomování, východisko formování vlastní osobnosti. Tečka

Proč se tato podivná složenina českého a cizího slova stala tak oblíbeným termínem u politiků ODS, zejména u předsedy této strany? Definice sebereflexe totiž postrádá jakoukoliv zmínku o vyvozování osobní zodpovědnosti, poučení se z chyb, případně o celkové změně chování. Podle této definice by měl Mirek Topolánek začít co nejdříve s procesem vnitřní komunikace se sebou samým. Postavit se zkrátka před zrcadlo vytasit na sebe vztyčený prostředníček a říci si: tak takhle tedy ne Mirku!

Pokud však budeme přísně vycházet z oné definice, je evidentní, že se hodí spíše pro meditační soustředění dané osobnosti. Ta by se mohla například přihlásit do kurzů jógy, anebo ještě lépe, odjet do některého z buddhistických klášterů a tam se pod vedením učených mistrů učit komunikovat se sebou samým, aby tak našla východisko k formování vlastní osobnosti. Pokud jste dočetli až sem, máte všechny předpoklady pochopit i vzkaz, který nám pan premiér o své sebereflexí posílá.
 
Pan premiér si ono slovo sebereflexe skutečně zamiloval a v posledních dnech jej v každém projevu používá hodně často. Namísto toho, aby jako rovný chlap řekl, dělal jsem blbiny, občas jsem se choval jako hulvát, nezvládl jsem svoji úlohu, dělal ostudu této zemi, a proto dávám své funkce k dispozici, uchýlil se k sebereflexi. Krásné, ale nic neříkající slovíčko. Bude snad provádět sebereflexi každé ráno deset minut místo ranní rozcvičky? Nebo snad v úřadě během polední přestávky zaujme polohu lotosového sedu a bude formovat svoji osobnost? Pravděpodobně tak nějak si svoji sebereflexi Mirek Topolánek představuje, protože o nějakém vyvozování vlastní odpovědnosti u něho nemůže být ani řeči.

Nic na tom nemění ani jeho dnešní rádoby kajícné povídání v MF Dnes. O jeho podivné sebereflexi však vypovídá docela dobře. Za svoji největší chybu totiž považuje zdvižený prostředník v poslanecké sněmovně. Vůbec ne tedy pohrdání občany této země, které jim dává po celou dobu svého premiérování.

Vůbec si nepřipouští, že tzv. reformy (které ostatně prezident Klaus za reformy vůbec nepovažuje), prosazoval nikoliv formou diskuze a dialogu, ale stylem buldozeru. Uznává sice, že kupříkladu poplatky ve zdravotnictví měli prý lépe vysvětlit. Ale vysvětlovat cosi, co je dávno rozhodnuto bez jakékoliv rozumné oponentury, je stejně arogantní, jako vybombardovat území cizího státu a pak vysvětlovat jeho obyvatelům, že to bylo nutné pro jejich dobro. O tom, že premiér absolutně ztratil kontrolu nad svým jednáním, svědčí i to, že jen aby mohl praštit dotěrného fotografa, tak málem přizabil své dítě. Kočárek, nebezpečně balancující na dvou kolech jsme mohli všichni vidět na vlastní oči. Přesný odraz jeho povahy. Koná v okamžitém pohnutí mysli, bez ohledu na následky. Pokud člověk nezvládá své jednání jako Mirek Topolánek, lze se jen děsit toho, co může ještě napáchat jako premiér této země.  

Slovíčko sebereflexe se vůbec stalo v ODS nesmírně populární. Od svého nejvyššího šéfa jej s chutí převzali pražský primátor Pavel Bém, středočeský ex-hejtman Petr Bendl či šéf senátu Přemysl Sobotka. Ti všichni považují sebereflexi za jediné rozumné řešení všech průšvihů, jejichž výsledkem bylo zoranžovění celé naší země. Mohli jsme to v uplynulých dnech a hodinách od nich nesčíslněkrát slyšet. Jedině snad Petr Bendl sundal na chvíli své růžové brýle a v jednom ze svých posledních prohlášení včera připustil, že sebereflexe už asi stačit nebude. Má naprostou pravdu. Sebereflexe je hezká věc, ale není to řešení. Pokud se ODS bude dále spoléhat jen na sebereflexi, která má vše spasit, odradí i ten zbytek sympatizantů, kteří jí zůstali věrni.

Napsal Pavel Přeučil pro http://www.blog.idnes.cz