Recenze: My dva a křen
Autor: Petr Černý | Publikováno: 01.05.2008 | Rubrika: Recenze
Ilustrace
Nastávají tak chvíle ještě horší, když mu řeknete, aby se u vás choval jako doma. Spí v obýváku nahý na gauči, neustále vám volá do práce a kupuje za vaše peníze vše, co mu chybí. Třeba satelit s nespočetným množstvím programů. Vám, ale stále hraje v hlavě ta melodie o tom, že nejlepšího kamaráda přeci z domu nevyhodíš.

Zavírat vchodové dveře se vyplácí. Vždyt´ si s  návštěvou v klidu můžete promluvit i před domem. S kamarádem, tchýní či jehovisty, i podomnímu prodavači můžete říci své ne venku. Sdělit něco takového nejlepšímu kamarádovi už je, ale těžší.

Byt´ nejsem pod čepcem či zámkem nebo jak se tomu dnes říká, pro námět´ tohoto snímku se jistě nemuselo jít přes sedmero lesy a háje. Kromě toho, že jsme něco podobného viděli ve filmech starších, podobnou konstrukci vyprávění můžeme znát i od svých známých. Chlapík v letech dospělých se žení, na svatbu pozve své staré dobré kamarády a nostalgicky si ještě před obřadem zavzpomíná na mládí. Pak prsten, polibek, noc, nastěhování se do nového, rochnění se ve svatebních darech, namlouvání společného záznamníku, až by nám na tu romantiku cukr nestačil. Ovšem tím vše sladké končí a nastává drill jako v raném věku pubertálním – muž musí být brzy doma, zcela střízlivý apod. . Chtělo by se říci, nejhorší období vašeho života, ale jak říká Homer Simpson ,,Zatím to nejhorší období vašeho života“. Stačí se jen projevit jako člověk se srdcem na správném místě a nechat pod svou střechou nocovat nejlepšího kámoše, co právě přišel o práci a byt. Větě ,, Budu tu jen na chvíli než si najdu novou práci“, ale  nevěříte ani vy sám. Nastávají tak chvíle ještě horší, když mu řeknete, aby se u vás choval jako doma. Spí v obýváku nahý na gauči, neustále vám volá do práce a kupuje za vaše peníze vše, co mu chybí. Třeba satelit s nespočetným množstvím programů. Vám, ale stále hraje v hlavě ta melodie o tom, že nejlepšího kamaráda přeci z domu nevyhodíš. A to i v situaci, kdy to doma skřípe a v práci vás šef a otec vaší ženy v jedné osobě tlačí do vasektomie. Když, ale díky kamarádovým sexuálním experimentům s knihovnicí vyhoří obývák, hledají se důvody, proč si jej dál u sebe vydržovat jen stěží.

Nebudeme si nic nalhávat, ač se osypete po každé komedii s romantickým námětem, shodneme se, že nápad to není nikterak originální. Ale když onoho kamaráda / křena hraje Qwen Wilson, v člověku se objeví jakési očekávání. Očekávat, ale něco ve stylu ,,Starskyho a Hutche“ či podobné Wilsonově komedii, by bylo více než naivní. Wilson tady totiž vedle sebe nemá žádného Stillera, ale Matta Dillona ke kterému si v ústřední roli Carla budete těžko hledat sympatie. Ne, že by to byl kdovíjak zlý chlápek, jen je nezajímavý a prakticky lehce zapomenutelný. Podnícení, aby se vám film v hlavě jen tak neuchoval na budoucí časy ještě upevňuje i samotné chování manželského páru– je poněkud nejednotný ve svých názorech. Dupreeho (Wilsona) mají v jednu chvíli rádi, pak ho poté, co obývák spočine v plamenech, pochopitelně nenávidí, aby ho vzápětí řadou náhod opět uvítali před prahem svého domu s otevřenou náručí. Tipujete –li, že si Carl začne myslet později i cosi o tom, že mu Dupree leze do zelí, vyhráváte jackpot, protože  i tuto klasickou fintu na vás film zkusí, aby vše v závěru zamíchal a k typickému americkému konci došel. A fakt, že je snímek jen další šablonovitou romantickou komedií, která vlastně ani není skoro vůbec vtipná a právě naopak hrozně zdlouhavá, nezachrání ani výstupy Wilsona či Setha Rogena v jedné z vedlejších rolích se kterým se divák mohl mít tu čest setkat např. v hlavním partu ,,Zbouchnuté“. Wilsonův komediální potenciál by se měl využívat spíše v jiných filmech, protože má daleko na víc. Pokud si půjčujete ty dva s křenem jen kvůli němu s očekáváním humoru od začátku do konce, doporučujeme vzít do rukou raději jeho starší kusy jako jsou např. onen řečený ,,Starsky a Hutch“ nebo modelingový  ,,Zoolander“.

** z pěti

Autor provozuje portál http://www.blackcompany.wz.cz/