Gross má pořádně zapatlané „čisté ruce“
Autor: Michal Simkanič | Publikováno: 19.01.2005 | Rubrika: Zamyšlení
Ilustrace
Když si k tomu všemu navíc člověk promítne hlavou všechny ty moralizující apely a sliby o čistých rukou, je to docela silná káva. Březnový socialistický sabat tak bude evidentně daleko napínavější, než se dalo čekat. Budeme se ještě možná všichni divit, čeho je tato strana schopna.

Začíná to vypadat, že éra našeho chlapeckého premiéra nebude příliš dlouhá. Krátce poté, co se v plném rozsahu potvrdila všechna možná, velmi temná podezření o jeho zálibě v podivných politických manipulacích a potřebě vytvořit si vlastní policejní tým, jenž jako náhodou vznikl pár týdnů před volbami v roce 2002, začíná vycházet najevo i čistý majetkový skandál, podle kterého pan premiér disponoval penězi, které si nemohl legálně vydělat.

Je docela zábavné sledovat s jakou upřímností označí za poskytovatele miliónové částky na svůj byt člověka, který je třicet let v důchodu a evidentně na tom není nejlépe. Politik, jenž nemůže prokázat zdroje svých příjmů a pravděpodobně i lže, je sice standardním sociálním demokratem, avšak pokud je více pod drobnohledem médií – což Gross jako premiér je – měl by klást větší důraz na zamazání stop, případně a, optimálně, žádné nedělat.

Když si k tomu všemu navíc člověk promítne hlavou všechny ty moralizující apely a sliby o čistých rukou, je to docela silná káva. Březnový socialistický sabat tak bude evidentně daleko napínavější, než se dalo čekat. Budeme se ještě možná všichni divit, čeho je tato strana schopna.

Ačkoliv jsem jeden z posledních, jež by mrzelo, že se blíží konec této velmi trapné vládní epizody, musím se přiznat, že jedna věc mne velmi znepokojuje. Když totiž klasickým českým vykopnutím vzhůru odcházel předchozí premiér, mělo se za to, že je to báječná zpráva, neboť se zdálo, že horší vládu než Špidla nedokáže sestavit v sociální demokracii už nikdo. Ukázalo se však, že to možné je a tak se teď docela obávám, co ještě budeme spolu s naší vlastí nuceni unést, než se konečně dočkáme řádného volebního termínu. Někdy jsou ty čtyři roky až neuvěřitelně dlouhá doba.

Na druhou stranu však snad můžeme doufat, že pro ty naše spoluobčany, kteří měli tak svérázný nápad tyto výlupky volit, bude vládní panoptikum opravdu dostatečné a vyčerpávající – skutečnost, že se v jednom volebním období vystřídají nejméně tři vlády, není v naší zeměpisné šířce opravdu běžná a doufejme, že se jen tak opakovat nebude.