Švejnarovo eurobláznění
Autor: Robert Holman | Publikováno: 16.01.2008 | Rubrika: Ekonomika
Ilustrace
Tvrzení, že změny kurzu jsou pro ekonomiku nepříznivé, bychom také neměli slyšet z úst ekonoma. Kdo to říká, naznačuje, že zná nějaký "všem prospěšný" kurz. Jistě -který výrobce by si nepřál, aby jeho ceny i ceny všeho, co nakupuje, byly neměnné. Jak dobře by se mu plánovala výroba! Jenže ekonom ví, že nic není tak škodlivé jako nehybné ceny, které nereagují na změny nabídek a poptávek.

Americký profesor Jan Švejnar nás nabádá k rychlému nahrazení koruny eurem. Proč? Plníme maastrichtská kritéria (s výjimkou schodku veřejných financí), euro bude pro nás výhodné vzhledem k silnému hospodářskému propojení s eurozónou a neustálé výkyvy kurzu české ekonomice škodí. Dovolím si o každém z jeho tvrzení polemizovat.

Na euro nejsme připraveni. Česká cenová hladina zatím dosahuje jen přibližně 57 procent cenové hladiny vyspělých zemí Evropské unie (v roce 1998 to bylo asi 48 procent). Přibližování cenových hladin se nyní děje prostřednictvím posilování koruny k euru. Jakmile bychom přijali euro, česká cenová hladina by se od toho okamžiku začala přibližovat té evropské prostřednictvím vyšší české inflace. Přitom bychom však žili již s evropskými úrokovými sazbami, které by pak nepochybně byly vzhledem k vyšší domácí inflaci příliš nízké. Naše ekonomika by se přehřívala, což by mohlo mít fatální důsledky. Pokud Jan Švejnar nebere tyto skutečnosti v úvahu, nezná české ekonomické reálie a nahlíží na nás z dálky americké univerzity.

Není pravda, že kromě schodku veřejných financí plníme ostatní maastrichtská kritéria. K těmto kritériím patří nízká inflace a stabilita měnového kurzu v systému ERM II. Plnění těchto dvou kritérií je však nutné posuzovat nikoli izolovaně, ale v jejich provázanosti. Vstupem do ERM II na sebe bereme závazek, že zastavíme proces posilování koruny. Jakmile to uděláme, zvýší se naše inflace. Evropská komise to dobře ví a už dnes upozorňuje, že nízká inflace musí existovat nejen v okamžiku přijetí eura, ale musí být dlouhodobě udržitelná. Řečeno jinak: země, která teprve prochází procesem reálné ekonomické konvergence k eurozóně, nedokáže plnit současně kritérium nízké inflace i kritérium kurzové stability. Bere profesor Švejnar tyto argumenty v úvahu, říká-li, že plníme maastrichtská kritéria?

Tvrzení, že změny kurzu jsou pro ekonomiku nepříznivé, bychom také neměli slyšet z úst ekonoma. Kdo to říká, naznačuje, že zná nějaký "všem prospěšný" kurz. Jistě -který výrobce by si nepřál, aby jeho ceny i ceny všeho, co nakupuje, byly neměnné. Jak dobře by se mu plánovala výroba! Jenže ekonom ví, že nic není tak škodlivé jako nehybné ceny, které nereagují na změny nabídek a poptávek.

Kurz měny je jednou z takových cen: je cenou domácí měny vůči zahraničním měnám, cenou, která odráží konkurenceschopnost české ekonomiky. Přijetím eura pro nás tato cena zmizí a veškeré ekonomické šoky, které ovlivňují konkurenceschopnost, se pak budou promítat pouze do nezaměstnanosti a inflace. To není dobrá alternativa pro naše zaměstnance a spotřebitele.

Lépe je mít domácí měnu s flexibilním kurzem.

Závěrem se zastavím u výroku profesora Švejnara, kterým vyjadřuje naději, že Česká národní banka bude pokračovat v restriktivní měnové politice. Vzpomínám si, že na podzim roku 1997, kdy koruna značně oslabila, nás Jan Švejnar přesvědčoval, že slabá koruna je pro nás prospěšná, neboť umožňuje lépe vyvážet českou práci do zahraničí, což podporuje hospodářský růst. Dnes nás chválí za restriktivní měnovou politiku, která mimo jiné urychluje posilování koruny. Není to překvapivý posun v názorech?

Robert Holman

Autor je poradcem prezidenta ČR.
Zveřejněno v deníku MF Dnes a na www.virtually.cz.