Švejnar si předchází komunisty a odboráře
Autor: David Prokop | Publikováno: 10.12.2007 | Rubrika: Politika
Ilustrace
Druhá, neméně důležitá věc - možná, že to bude tak, že pan Švejnar chce být také jen prostě více vidět, chce společensky stoupat, v čemž ho zřejmě již vysoké akademické a manažerské funkce nedokáží uspokojit. A tak pro své ego udělá naprosto vše, popře svoje názory, bude se otevřeně podlézavě vtírat do přízně lidem, proti kterým by měl podle všeho naopak aktivně a důrazně vystupovat, protože jsou zastánci všeho toho, čeho on údajně není. Zkrátka pan Švejnar si řekl – „Barák mám, auto mám... co ještě nemám? Hrobku.“ Tak jde do toho. A dělá to asi dobře, líbí se nejen Paroubkovi, ale třeba i Bursíkovi a jeho pantátovi Dienstbierovi – a to už je co říct.

http://www.blog.idnes.cz

Je to už takový národní kolorit u těch, co nemají rádi Klause natolik, že jim to až zatemňuje mozek. Zatímco u Klause při jeho volbě v roce 2003 mnohým strašně vadilo, že pro něj s velkou pravděpodobností MIMO JINÉ hlasovalo několik komunistů, u Švejnara je to samé, ovšem prováděné zcela otevřeně s cílem získat pokud možno VŠECHNY komunisty (o socialistech nemluvě), mnohými vykládáno téměř jako čin osvíceného ducha. Zkrátka u mnohých pokrytců platí, že když dva dělají totéž, není to totéž.

Nejde mi o to, že by snad Švejnar výše zmíněné kroky nemohl podnikat (samozřejmě může podnikat jakékoli kroky, kterých je mu libo), jde mi zde o ono pokrytectví v krystalicky čisté formě všech těch hledačů Antiklause a koneckonců i Švejnara samého. A tak ekonom Švejnar, který je údajně tak pravicově založen, že Klaus je proti němu úplný nepřítel trhu, vykládá kudy chodí o tom, že komunisté jsou normální levicovou stranou, oblažuje svou přízní odborové předáky a vůbec nám všelijak možně ukazuje, čeho že bychom se mohli za jeho případného prezidentování dočkat.

Švejnarova předchozí kariéra je nepochybně vynikající, ale trochu mě zaráží a hlavně moc zajímá, co tedy tento pravicový ekonom slibuje komunistům a odborářům? Co to vypovídá o jeho charakteru a o jeho vlastnostech, je-li schopen být natolik flexibilní, že se svými pravicovými názory chce vyhovět především těm skupinám, které jsou dobře známé svým vypjatým levičáctvím či dokonce levicovým extrémizmem? Jak to, že mu není „proti srsti“ být kandidátem socialistů, jejichž hospodářská a obranná politika je zcela proti názorům, které zastával po velkou většinu svého života? Že by chytil dimunovku?

Jedno řešení jsem už předestřel v jednom z mých minulých blogů – Švejnar je totiž exponentem ČSOB (je předsedou dozorčí rada této banky!!), tj. finančních kruhů úzce napojených na sociální demokracii, což je strana jednající už léta výhradně ve prospěch těchto kruhů napojených na ČSOB. Osoby napojené na tyto toky „vydělávají“ desítky a stovky milionů korun na transakcích ČSSD pro ČSOB připravených (příklad za všechny je Jansta). Švejnar se tedy v křesle prezidenta bude hodit, páč může leccos ve prospěch mnohých šikulů „ošetřit“ a hlavně vypustit ven potřebné informace, ke kterým se jako nejvyšší ústavní činitel pochopitelně dostane.

Druhá, neméně důležitá věc - možná, že to bude tak, že pan Švejnar chce být také jen prostě více vidět, chce společensky stoupat, v čemž ho zřejmě již vysoké akademické a manažerské funkce nedokáží uspokojit. A tak pro své ego udělá naprosto vše, popře svoje názory, bude se otevřeně podlézavě vtírat do přízně lidem, proti kterým by měl podle všeho naopak aktivně a důrazně vystupovat, protože jsou zastánci všeho toho, čeho on údajně není. Zkrátka pan Švejnar si řekl – „Barák mám, auto mám... co ještě nemám? Hrobku.“ Tak jde do toho. A dělá to asi dobře, líbí se nejen Paroubkovi, ale třeba i Bursíkovi a jeho pantátovi Dienstbierovi – a to už je co říct.

 

Myslím si, že o karakteru pana Švejnara, který coby školáček z naší země emigroval na počátku obludné normalizace, svědčí i to, že mu nevadí, že Paroubkovi nejlepší kámoši jsou téměř výhradně z kruhů veksláků, estébáků a kolotočářů. Škoda, přeškoda, že rodina páně Švejnara nezůstala v Československu o nějaký ten rok déle, možná by si pak užila nějakých metod akce StB, která do neblahých dějin komunistické šikany vstoupila pod krycím jménem Asanace. Možná, že kdyby panu Švejnarovi soudruzi před emigrací nadělali něco značek rozpálenou cigaretou a párkrát mu vyprášili při výslechu kožich, že by na věc hleděl jinak a raději se ve prospěch prospěchářů typu Paroubek neangažoval.

Ale co já se tomu všemu divím, vždyť se ta story tak trochu opakuje podle jednoho už postaršího scénáře, který byl realizován ve vztahu Havel – Klaus. U Havla také nevadilo, že ho zvolil napoprvé celobolševický parlament, že se obklopil bezpáteřnými typy jako Čalfa,Dienstbier či Pithart. Nevadilo, že pro jeho zvolení českým prezidentem musel být pitomec Sládek ve vazbě. Pan Švejnar se asi při poradenské činnosti u pana Havla lecčemu přiučil. Taky třeba zkritizuje Klause za všechno možné. Ono ale něco jiného je kecat a něco jiného je konat. To je generálů po bitvě, všech těch moudrých teoretiků, kteří věděli velké kulové, když bylo třeba konat a ex post pak blábolí a blábolí.

 

Klaus není žádný polobůh, dělá chyby jako každý jiný. Ovšem jako málokdo je vybaven velice cennými vlastnostmi, díky kterým si ho cením daleko výše, než většinu ostatních z těch, kdo se pohybují a kdy pohybovali v naší vysoké politice – totiž pevných, vyargumentovaných a konzistentních názorů, které umí prosadit takříkajíc proti větru a všemu navzdory. V mnohém jsem s ním nesouhlasil a nesouhlasím, ale vážím si ho, i když si tím zase vysloužím x útoků od různých individuí s poruchami osobnosti a nechopností porozumět plně psanému textu.

Napsáno pro blog.idnes.cz