Gross, Benda, Dimun, Stropnický – děti politiky
Autor: David Prokop | Publikováno: 02.10.2007 | Rubrika: Citáty
Ilustrace
Samozřejmě, mezi těmito dětmi politiky můžeme najít desítky věcí, které je mohou rozdělovat a lišit od sebe navzájem. Pan Stropnický je zřejmě podstatně vzdělanější a umělecky rozevlátější, pan Gross určitě vykutálenější a dramaticky hloupější, pan Benda katolicky fundamentalističtější a ve tvářích červenější, pan Dimun nepochybně... řekněme flexibilnější. Každý z nich má něco svého, něco charakteristického. Můj názor ale je, že je daleko více věcí spojuje než dělí.

http://www.blog.idnes.cz

Zdá se mi to jako trochu nebezpečný fenomén. V české politice se celkem často uplatňují lidé, kteří v životě nedělali nic jiného, kteří nemají pražádnou zkušenost se životem „tam venku“, mimo politiku, takříkajíc  za své a na svoje triko. Mimo svět, kde pravidelný přísun peněz na konto není absolutní samozřejmostí, mimo svět, ve kterém se mi na živobytí nedobrovolně skládají všichni ostatní, jenom ne já sám. Jména těch čtyř, které jsem uvedl v nadpisu, mohou být výstižnou ilustrací mých slov. Pochopitelně nejde jen o ně a asi to není jen fenomén české politiky.

Příběh pana Grosse je až chronicky známý a kdybychom ho snad už chtěli zapomenout, přijde další „upgrade“ ve formě pořádného skandálu, který jen potvrdí, že i na největších fantaziích o pozadí jeho kariéry je alespoň trochu pravdy, jako na onom pověstném šprochu. Pan Benda – to je také případ. Myslím, že to byl velký Miloš, který o něm kdysi jako první pravil, že se zdá, jakoby se pan Benda v Parlamentu už narodil. Pan Dimun přes svůj nízký věk také již leccos stačil a teď dokonce studuje práva – zřejmě inspirován pány Grossem, Rumlem a jinými podobnými pilnými studenty. Nakonec tu máme zelenou naději, pana Stropnického, který ve třiadvaceti stačí zároveň studovat, být zastupitelem na Praze 3 a ještě rozumět Temelínu a odvolání paní Kuchtové v republikové radě své strany.

Samozřejmě, mezi těmito dětmi politiky můžeme najít desítky věcí, které je mohou rozdělovat a lišit od sebe navzájem. Pan Stropnický je zřejmě podstatně vzdělanější a umělecky rozevlátější, pan Gross určitě vykutálenější a dramaticky hloupější, pan Benda katolicky fundamentalističtější a ve tvářích červenější, pan Dimun nepochybně... řekněme flexibilnější. Každý z nich má něco svého, něco charakteristického. Můj názor ale je, že je daleko více věcí spojuje než dělí.

Myslím si totiž, že jejich politický vývoj nepodepřený zážitky a zkušenostmi ze sfér nepolitických má jen dvě možnosti vývoje. První vede k tomu, že se z daného jedince stane liška všemi mastmi mazaná, kterou nezajímá nic jiného než vlastní prospěch a na jakoukoli názorovou konzistentnost jaksi kašle. Druhý vývoj spěje k fanatizmu a radikalizmu. Je to prostě ode zdi ke zdi, cesta extrémů spolehlivě odtržená od každodenní reality zlaté střední cesty, kterou žijí lidé mimo vysokou politiku. Ono také uchovat si rozum domácí v tomto prostředí není právě lehkým úkolem ani pro jedince podstatně zralejší.

Že bych snad chtěl vládu gerontů a myslel si, že čím starší, tím automaticky vzdělanější a chytřejší, tím s většími předpoklady nebýt urousaným šmudlou utahaným a znetvořeným každodenním bojem udržet se u lizu?? To určitě ne, to bych byl jen tím extrémistou a radikálem létajícím ode zdi ke zdi, kterého jsem zmínil jako jednu vývojovou variantu výše. Kromě toho ještě dnes se probouzím ze spaní s noční můrou, ve které hrají hlavní úlohy zjevy ze Zemanovy vlády.

Neskromně bych si přál něco mezi, hlavně ty zkušenosti zespoda, z lidského každodenna, ze soukromna, to bych si od těch našich politiků přál. Ne jen osezené zadky, diplomy z lycea a páteř jako hadí muž. Ideálem je pro mě baronka Thatcherová , která se jako baronka nenarodila. Nějakou železnou lady nebo železného gentlemana by to chtělo. Už teď se mi totiž strachy rolujou ponožky z toho, že vstanou noví Dimunové a Stropničtí.

Napsáno pro blog.idnes.cz