Šárka Vaňková: Pro někoho budu stále malou šestnáctiletou puťkou
Autor: Andrea Cerqueirová | Publikováno: 16.11.2004 | Rubrika: Rozhovor
Ilustrace
S jistou formou diskriminace nikoli kvůli pohlaví, ale kvůli věku, se setkala nejmladší finalistka soutěže Česko hledá SuperStar Šárka Vaňková. Přestože bylo jejích tehdejších šestnáct let (ostatním finalistům nebylo o moc víc) mezi jednotlivými soutěžními koly v médiích až zbytečně zdůrazňováno a zcela iracionálně předkládáno coby negativum, nadaná dívka nic nevzdávala a svým zpěvem i vystupováním získávala nové příznivce. Nakonec jí celkové vítězství uniklo jen o vlásek – skončila druhá.

S jistou formou diskriminace nikoli kvůli pohlaví, ale kvůli věku, se setkala nejmladší finalistka soutěže Česko hledá SuperStar Šárka Vaňková. Přestože bylo jejích tehdejších šestnáct let (ostatním finalistům nebylo o moc víc) mezi jednotlivými soutěžními koly v médiích až zbytečně zdůrazňováno a zcela iracionálně předkládáno coby negativum, nadaná dívka nic nevzdávala a svým zpěvem i vystupováním získávala nové příznivce. Nakonec jí celkové vítězství uniklo jen o vlásek – skončila druhá.

Uspěla jste také proto, že jste se rozhodla neschovávat svůj talent před veřejností a do soutěže se přihlásila. Co radíte nadaným dívkám, které se stydí? Stud musejí překonat. Nikdy přece není pozdě ukázat, co člověk umí. Je to důležité už kvůli tomu, aby si na konci života nevyčítaly, že něco promarnily.

Právě vychází vaše debutové album. Máte už zvlášť oblíbenou písničku? Mám, ale neprozradím…

A co váš typ, který chytne posluchače? Na desce je jich poměrně hodně. Myslím, že si každý najde to svoje. Jsou tam jak nádherné balady, tak rychlé pecky, které by se mohly stát hity. Zkrátka nepřijdou ani náročnější posluchači – mé album není jen čistou „popinou“.

Měla jste poslední slovo při rozhodování, které skladby na albu budou? Jasně.

Kladla jste při výběru větší důraz na texty, nebo na hudbu? Zajímalo mě obojí rovnocenně. Nádhernou hudbu dokáže totiž špatný text zkazit natolik, že nikoho nezaujme. A naopak – krásný text se může v mizerné hudbě úplně ztratit, což je vždy škoda.

Na albu není žádný váš vlastní text. Chcete nějaký napsat do budoucna? Texty už dokonce píši, i když zatím jen do šuplíku. Na album jsem původně chtěla jeden zařadit, nakonec jsem si to ale rozmyslela. Možná příště – věřím, že se nejedná o mou poslední desku…

Natočení alba předcházela soutěž, v jejímž rámci na vás nebyly kladeny zrovna nejmenší nároky. Do toho byl v médiích neustále předhazován váš věk. Cítila jste to jako nevýhodu, když o vašem dalším osudu v soutěži rozhodovali lidé, kteří mohli být novinovými články ovlivněni? Určitá nevýhoda to byla. Někomu zřejmě mých šestnáct překáželo, i když netuším proč… A mnohé lidi ani teď nezajímá, že už je mi o rok víc – nedávno jsem oslavila sedmnáctiny. Pro někoho však budu pořád ta malá šestnáctiletá puťka. S tím se musím smířit. Samozřejmě, že některé neseriózní informace v médiích, zvláště v souvislosti s mým věkem, mohly hlasující průběžně ovlivňovat. Ono totiž na lidi, kteří bulváru bezmezně věří, nepůsobí dvakrát pozitivně, když se o šestnáctileté holce píší takové nesmysly, jako třeba, že byla každé kolo opilá.

Pomalu vplouváte do showbyznysu. Setkala jste se někdy s diskriminací kvůli pohlaví? To ne. Nikdy.

Myslíte si, že česká společnost ženy diskriminuje? Podle mého názoru ne. Máme přece ženy v politice, ve zdravotnictví, všude. Rok od roku jich přibývá. Ženy dnes dokonce řídí už i autobusy. Myslím, že záleží jen na nich, jak se dané pozice ujmou.

Jak se k vám v showbyznysu chovají starší kolegové? Setkáváte se jen s pozitivními reakcemi? Zatím ano. Nevím, nakolik je to upřímné. Možná mě někteří rádi nemají, ale jsou to dost velcí profesionálové na to, aby mi to jakýmkoli způsobem dávali najevo.

Jsou v showbyznysu nutné ostré lokty? Určitě ano. Kdyby byl člověk chudinkou v rohu, nikdo si ho nevšimne a bude jen terčem nadávek. I když třeba slušně a opatrně, člověk se musí umět bránit. Je to jako s tím studem, o kterém jsme mluvily na začátku.

Nechala jste se slyšet, že se nezajímáte o politiku. Co vaši kamarádi, ti také ne? Mám kamarády, se kterými si musím rozumět a politické debaty by mě dlouho nebavily. Nevím o tom, že by se o politiku někdo z mých kamarádů zajímal. Myslím, že to ve svém věku nemáme zatím zapotřebí. Počkáme si…

Nebojíte se, že se to může mladým lidem vymstít, protože politici budou mít pocit, že není zapotřebí jakákoli změna? Troufám si říct, že politikům je to stejně jedno. Ke změnám politického stylu by je nedonutily ani protesty mladých lidí.

V čem je podle vás největší rozdíl mezi současnou mladou generací a třeba generací vaší maminky? Podle toho, co vím z vyprávění, tak když byla mamka v mém věku, bylo všechno (včetně výchovy) daleko přísnější. Mamka vyprávěla, že když jednou nepozdravila sousedku, měla z toho druhý den doma pěkný malér. Víckrát si to nedovolila. Nedovedu posoudit, zda to měli naši rodiče těžší, nebo lehčí než my. Bylo to zkrátka jiné.

Muzikální talent získala po dědovi

Šárka Vaňková se narodila v roce 1987 ve znamení Štíra. S rodiči žije v Jirkově u Chomutova, studuje střední pedagogickou školu v Mostě. Muzikální talent získala po dědovi, který prý na co sáhl, na to hrál. Na základní škole navštěvovala soubor Slavíček a už tehdy snila o sólové dráze. Ve třinácti letech začala dojíždět na hodiny zpěvu k učiteli Richardu Řeřichovi do Mostu. Ten ji doporučil k profesorce pražské konzervatoře Lídě Nopové, u které se učí již druhým rokem. Loni se sama přihlásila do soutěže Česko hledá SuperStar, kde letos v červnu obsadila stříbrnou pozici. V současné době Šárka vystupuje na akcích po celé republice, poměrně často je vidět na stránkách tištěných médií i na televizních obrazovkách, na příští rok dokonce připravuje vlastní hudební televizní pořad, který bude vysílat TV Nova. Nedávno vydala debutové album Věřím náhodám, na němž se mimo zahraničních autorů podíleli hudební skladatelé Josef Danč, Dan Barták, Pavel Kotzian nebo zmíněný Richard Řeřicha. Autory textů jsou mimo jiné Jan Krůta a Míra Kuželka.