Čekali jsme na smrt. Dočkali jsme se.
Autor: Jiří Zahrádka | Publikováno: 08.06.2007 | Rubrika: Zamyšlení
Ilustrace
Kritizovali jsme komunismus. V něm si byli, jak známo, někteří „rovnější.“ Chtěli jsme demokracii a svobodu, protože jsme si ji spojovali s rovností všech občanů před zákonem. Bohužel, v současné době tu máme bolševicko-nacistický princip znovu. Zase jsou si někteří „rovnější,“ zase jsou tu „nadlidé,“ kteří si mohou dovolit to, co jiným (v tomto případě chudším) neprojde. To není vzdech frustrovaného bolševika, ale frustrovaného reaganovského konzervativce, který podporuje svobodu, ale uvědomuje si povinnost odpovědnosti. Nemáme právo vyčítat lidem vysoké preference komunistů. My, nekomunisté a antikomunisté, jsme dosud prokázali, že bolševické a nacistické zásady nerovnosti před zákonem platí i v současnosti. Mnozí to mohou považovat za důkaz, že jsme stejné zlo, jako bolševici. Svoboda bez práva a spravedlnosti je jako tělo bez duše – umírá a smrdí.

Jak šlechetné jsou celebrity, které se účastní nepovolené rallye Gumball! Jen dva dny poté, co zabili jednoho sedmašedesátiletého muže a těžce zranili jeho ženu, ukončili závodění. Tedy pro letošek. Přitom, jak rychle zdůraznil zakladatel soutěže znuděných pracháčů, je to poprvé za děvět let historie závodu, co se něco takového stalo. Takže by vlastně mohli pokračovat v organizovaném kašlání na zákony a bezpečnost ostatních účastníků silničního provozu. Třeba by nikoho dalšího nezabili a nezmrzačili, že? Třeba. A třeba jo. Ale o to přeci jde. Vždyť Gumball je „poslední skutečné dobrodružství moderní doby!“

 

Na vině jsou vlády

Bezohlední spratci (v jakémkoli věku) tu asi budou stále. To nejhorší na celé věci je ale postoj vlád. Jde o nepovolenou akci, jsou známí organizátoři, ale vlády nedělají téměř nic. Naopak – organizátoři vystupují v televizích a běžní motoristé jsou nepřímo varováni, aby v době závodu radši moc nepředjížděli, protože by jim v levém pruhu najednou mohlo v kufru přistát rozjeté ferrari s rozjařeným „závodníkem“. Kdyby se unuděné celebrity bavily riskováním jen svého vlastního života, je to jejich věc. Ale ony pro svou zábavu riskují životy a zdraví těch druhých. Oni si to mohou dovolit. Nikdo jim v tom nezabránil.

 

Je smrtelná nehoda v Makedonii překvapením? Ne. Celý závod je postaven na nerespektování předpisů a divokých večírcích účastníků. Bylo jen otázkou času, kdy k takové tragédii dojde. Bohužel, dnešní společnost funguje jen na základě malérů. Dokud nedojde ke smrti, neděje se nic – a v Evropě se bohužel často nic neděje ani po tom maléru. Čeká se na smrt, protože omezit svobodu – i když jde o svobodu bezohledného ohrožování životů – to je tabu. Kdokoli, kdo chce chránit zákon s razancí, která by odpovídala aroganci dnešních anarchistických sobců, je v evropském prostředí považován málem za fašistu.

 

Platíme si vlády za to, aby nás chránily před těmi, kdo hazardují s našimi životy. Je jedno, jakým způsobem sobecké bestie zastaví. To není naše věc, ale věc vlády. Ta musí způsob najít, i kdyby měla při podobných závodech poslat do vzduchu bitevní vrtulníky. Silné vozy sobců by mohly být výborný tréninkový terč pro vojenské piloty, v úsecích, kde by nedošlo k ohrožení třetích osob. A zničení silnic? Ať platí viníci. Peněz na to mají dost.

 

Bohatí jsou si rovnější

Kritizovali jsme komunismus. V něm si byli, jak známo, někteří „rovnější.“ Chtěli jsme demokracii a svobodu, protože jsme si ji spojovali s rovností všech občanů před zákonem. Bohužel, v současné době tu máme bolševicko-nacistický princip znovu. Zase jsou si někteří „rovnější,“ zase jsou tu „nadlidé,“ kteří si mohou dovolit to, co jiným (v tomto případě chudším) neprojde. To není vzdech frustrovaného bolševika, ale frustrovaného reaganovského konzervativce, který podporuje svobodu, ale uvědomuje si povinnost odpovědnosti. Nemáme právo vyčítat lidem vysoké preference komunistů. My, nekomunisté a antikomunisté, jsme dosud prokázali, že bolševické a nacistické zásady nerovnosti před zákonem platí i v současnosti. Mnozí to mohou považovat za důkaz, že jsme stejné zlo, jako bolševici.

 

Svoboda bez práva a spravedlnosti je jako tělo bez duše – umírá a smrdí.

 

Jiří Zahrádka

www.Euportal.cz