Chápat radar v kontextech je nesmysl
Autor: Ondřej Šlechta | Publikováno: 29.04.2007 | Rubrika: Polemika
Ilustrace
Karel Ledvinka ve svém článku považuje negativní nálady vůči případnému vybudování americké raketové základny za důsledek „nedostatečné politické kultury“a stěžuje si na to, jak se lidé nezměnili a jak jsou nepoučitelní. Ve svém článku, který má být obhajobou záměru postavit radarovou stanici USA, však směšuje řadu navzájem nesouvisejících věcí. Přesto všechno se jim pan Ledvinka snaží dát dosti klikatými cestami jednotný punc a dokázat tak, že odmítání výstavby radarové základny je buď výrazem slabosti, nedostatku intelektu, nebo postranních zlých úmyslů.

To, že se v této otázce vede celkem rozsáhlá diskuse, je jedině dobře. Ačkoli s názorem Karla Ledvinky nesouhlasím, plně jej respektuji. Proč však drtivá většina všech „zastánců“ amerického radaru (dá-li se to takto formulovat), má tendenci tuto otázku politizovat a to navíc takovým stylem, aby ukázali, že jejich oponenti jsou bud nevzdělanci, naivkové, nebo skrytí proruští špioni, to mi neustále vrtá hlavou.

Autor hovoří negativních postojích k případné činnosti tzv. Ústavu paměti národa a zároveň o odmítání amerického radaru. Z negativních odpovědí na dvě naprosto odlišné věci však vyvozuje jediný závěr – kdo říká současně, či jen na jedno z toho NE, musí k tomu (dle autora) mít „jistě osobní důvod“.

Pan Ledvinka konkrétně hovoří takto : Kdo na tyto otázky odpovídá ne, musí k tomu mít jistě osobní důvod. V prvním případě to jistě není ten, jehož nejbližší „prošli komunistickými koncentráky“. Ve druhém případě by to snad mohli být ti, kteří s nostalgií vzpomínají na dvacetiletou sovětskou okupaci a kterým vadí, že po padesáti letech nejprve hnědého a pak rudého otroctví jsme si rovni se svými spojenci a kterým právě proto vadí, že podmínkou této rovnosti je, že se budeme ochotni podílet na společných zájmech – tedy i bezpečnosti a prosazování občanské svobody – se svými spojenci v dobrém i ve zlém.

a dodává :

Zdá se mi proto, že každý rozumný člověk by měl na tyto předložené otázky odpovědět ANO.

Toto spolu přece absolutně nesouvisí. Jistě lze plně pochopit to, že jisté nuance mezi levicí, či „nostalgickými zájmy“ a odmítáním radaru tu jsou, říci však, že kdo jej odmítá je plně, či napůl na stejné úrovní s komunisty atd., je nekorektní a dosti smutné.

O tom, zda se zde po roce 89 vytvořila „dostatečná politická kultura“, můžeme dlouze polemizovat, faktem zůstává, že k oné politické kultuře by měla patřit i nestranná a fundovaná diskuse bez emocí a hledání nesmyslných kontextů.

Dělat z otázky amerického radaru politikum takového rozsahu, jak to předvádějí někteří konzervativní zastánci, podle mě není na místě.