Koho vlastně zajímá neutěšený stav středního školství?
Autor: Zdeněk Lanz | Publikováno: 11.10.2020 | Rubrika: Zamyšlení
Ilustrace
Např. náměstek hejtmanky pro ekonomiku byl ochoten uvěřit mé informaci, že někteří ředitelé škol říkají, že vědí, že i polovina žáků na jejich školy nepatří. Ale že kdyby je nevzali, museli by propustit i polovinu učitelského sboru. „Ale koho byste pak učili?“, ozvalo se z pléna. „To je vina těch politiků nahoře“, řekl pan náměstek se vztyčeným palcem výmluvně ukazujícím kamsi vzhůru.

 

Psát o našem současném školství není právě jednoduché. To, že je jeho stav tristní, je veřejným tajemstvím a nic na tom nezmění ani „předvolebně – covidové hrátky“ ministerstva školství (např. můj článek „Znásilněná“ klasifikace).

A ani článek, který právě píšu, nevznikal lehce. Dlouho jsem nevěděl, jak do toho. Ať už jsem totiž začal čímkoliv, co mě na školství (zejména středním) nejvíc trápí, záhy jsem zjistil, že už jsem o tom psal (Prázdninové zamyšlení, Neradostný stav, Volejte řediteli?, Ze zápisníku demonstranta, Zdaleka nejde jen o platy, Kdyby se místo stávky za klima radši učili).

Ale přece jen něco „nového“ mám. V květnu letošního roku (2020) jsem měl příležitost formálně se setkat s vrcholnými představiteli jihočeského krajského školství. A některé jejich názory – odpovědi na mé názory – byly více než zajímavé.

 

Např. náměstek hejtmanky pro ekonomiku byl ochoten uvěřit mé informaci, že někteří ředitelé škol říkají, že vědí, že i polovina žáků na jejich školy nepatří. Ale že kdyby je nevzali, museli by propustit i polovinu učitelského sboru. „Ale koho byste pak učili?“, ozvalo se z pléna.

„To je vina těch politiků nahoře“, řekl pan náměstek se vztyčeným palcem výmluvně ukazujícím kamsi vzhůru.

 

Horší už to ale bylo s penězi na možnost nadprůměrně ohodnotit dobré učitele. Uvedl jsem, že v tomto směru byla v posledních deseti letech naše škola svým zřizovatelem bezprecedentně „škrcena“, následkem čehož nadtarifní složka (osobní ohodnocení, odměny) klesla na úroveň devadesátých let minulého století a na dobu několika let klesl i celkový hrubý roční příjem. Toto tvrzení pana náměstka prý uráží. Oni mohou zrušit školu, ale peníze? To ne. Argumentoval jsem tím, že mu můžu ukázat výplatnice za posledních deset let, aby se sám přesvědčil a řekl jsem mu, že podle mého názoru ty peníze jdou na udržení škol, které mají málo žáků a na důkaz toho jsem mu přečetl odstavec z rozhovoru jeho kolegy – radního pro školství „S náměstkem hejtmanky …. „ z 9. 10. 2017. Zde je výňatek:

„Například učiliště v Hněvkovicích u Týna nad Vltavou mělo velké nadprůměrné kapacity, ale nebyl zájem ho zrušit, protože se s ním počítalo pro přípravu na technické obory a řemesla, potřebná na Jaderné elektrárně Temelín, kde se předpokládala výstavba dalšího bloku. Teď o dostavbě Temelína nikdo nemluví, ale ta kapacita tam čeká“.

Jen pro zajímavost, takovým školám se ve školské hantýrce říká „vychcípané“.

V oficiálním materiálu Dlouhodobý záměr vzdělávání … v Jihočeském kraji se na str. 32 mj. píše:

„Zlepšení odměňování pracovníků v regionálním školství Jihočeského kraje

Již od roku 2010 lze pozorovat nepřetržitý růst průměrného platu všech pracovníků v regionálním školství JčK. Tento růst nabral v krajském školství na intenzitě v letech 2016 – 2018 a je ekonomicky zajištěn i pro roky 2019 a 2020.“

Podle mě to ale není pravda!

 

Závěrem jsem si dovolil, možná trochu domýšlivě, poznamenat, že přes veškerou mou snahu na udržení úrovně školy se stávám tím, jak v jednom rozhovoru uvedla hejtmanka Jihočeského kraje: „… ten, kdo je náročný a chce něco naučit, tak se pro svou školu sám stává problémem.“

Nečekal jsem to, ale z pléna se ozval ženský hlas: „A víte, že Vám to i věřím.“

 

No a teď suďte, koho z přítomných neutěšený stav školství opravdu zajímá.

 

A pokud máte pochybnosti a myslíte si, že by se něco mělo změnit, vezměte začátkem října do ruky ten „správný lístek“.

 

Tak hodně štěstí!