Bruselská zpráva o stavu právního státu. Téma „rule of law“ se zvrtlo v prostředek politického boje, kde nejde o panství práva, ale o panství Bruselu
Autor: Tomáš Břicháček | Publikováno: 10.10.2020 | Rubrika: Zamyšlení
Ilustrace
Zpráva Evropské komise o právním státu v 27 členských státech EU nevypovídá ani tolik o jednotlivých hodnocených zemích jako spíše o svých pisatelích a o tom, jakým způsobem si navykli s konceptem právního státu zacházet.

Zpráva Evropské komise o právním státu v 27 členských státech EU nevypovídá ani tolik o jednotlivých hodnocených zemích jako spíše o svých pisatelích a o tom, jakým způsobem si navykli s konceptem právního státu zacházet.

Evropská komise 30. září vydala obsáhlou zprávu, ve které hodnotí stav právního státu ve 27 členských státech EU. Léta trvající mocenská hra, v níž se unijní orgány snaží podstatně rozšířit své pole působnosti, tak vstupuje do nového stádia.

Historicky první výroční „Rule of law report“ přitom nevypovídá ani tolik o jednotlivých zemích jako spíše o svých pisatelích a o tom, jakým způsobem si navykli s konceptem právního státu zacházet.

Čtěme pozorně, co se píše o nás i o ostatních a ptejme se: Mají najmenovaní komisaři a jejich podřízení ve vzdálených mezinárodních strukturách mandát a legitimitu k tomu, aby posuzovali nastavení a fungování vnitrostátních justičních systémů, modely dělby moci, fungování státní správy, kompetence ombudsmanů, nezávislost médií, úspěšnost boje s korupcí, postavení politických „neziskovek“ apod. a na základě toho pak poučovali, kárali, pranýřovali či úkolovali vnitrostátní parlamenty a vlády? Opravdu stojí každý úředník z Bruselu nad našimi zákonodárci, ministry či soudci?

Zpráva je každopádně dalším potvrzením toho, že unijní administrativa v Bruselu to přesně takto cítí. Je novou výmluvnou ukázkou toho, že téma „rule of law“ se zvrtlo v prostředek politického boje, kde nejde o panství práva, ale o panství Bruselu („rule of Brussels“). Tento nový koncept už není o zákonnosti a o právní jistotě, nýbrž o vytváření nástroje, kterým se unijní orgány míní vyvyšovat nad členské státy, vměšovat se do jejich vnitřních záležitostí včetně otázek ústavněprávních a prosazovat svou politickou linii bez ohledu na hranice kompetencí Unie.

Mladá generace právníků, která se na fakultách v porevolučních letech učila úctě k zásadám právního státu a pro kterou tento pojem dodnes neztratil svůj původní význam a vážnost, by neměla nečinně přihlížet tomu, jak je dnes hrubě zneužíván a naplňován novým obsahem.