Agrese proti Západu. Je děsivým paradoxem, že antirasistické hnutí vyvolává rasismus a škodí těm, jimž údajně hodlá pomáhat. Také exportuje rasovou nevraživost a nenávist vůči bělochům
Autor: Alexander Tomský | Publikováno: 20.06.2020 | Rubrika: Kulturní válka
Ilustrace
Je děsivým paradoxem, že antirasistické hnutí vyvolává rasismus a škodí těm, jimž údajně hodlá pomáhat. A co je ještě absurdnější, exportuje rasovou nevraživost a nenávist vůči bělochům a jejich dějinám do Evropy, která  zlikvidovala otroctví po křesťanské konverzi Říše římské (313), znovu ve vrcholném středověku, a když přece jen v zámoří opět vzniklo, dokázala nakonec Británie zrušit obchod s otroky (1807) a s použitím své flotily většinu obchodních cest z Afriky přerušit.

Smrt černošského kriminálníka George Floyda, jehož při zatýkání brutálně udusil policista – běloch, tak jako mnohokrát při podobné zásahu, který není ani přehmat ani nehoda a dá se svést na rasový podtext, vyvolala mohutné legitimní protesty a divoké demonstrace v mnoha amerických městech.

Spojené státy mají za sebou dlouhou nešťastnou historii rasismu, otrokářství a segregace a přestože se v šedesátých letech pod vlivem hnutí za občanská práva a rovnoprávnost institucionálního rasismu zbavily a emancipace černochů učinila značný pokrok, nemluvě o problematických antidiskriminačních a nejrůznějších státních podpůrných programech, jež na rozdíl od bělošské chudiny, Afroameričanům výrazně nadržují, opět se společnost nachází v rozvratu jako za občanské války.

Ideál jednoho multietnického národa, jenž by byl barvoslepý a hodnotil každého člověka podle jeho morálních kvalit a schopností, nikoli podle barvy pleti, jak o něm snil zavražděný aktivista a pastor Martin Luther King, bohužel pod vlivem identitární politiky multikulturalismu opět rozvrací společnost a vyvolává rasové napětí. Zejména to má na svědomí extremistické hnutí „Na životech černochů záleží”, které sice právem tak jako v tomto případě upozorňuje na problémy policejního násilí, ale zároveň navazuje na neomarxistické a anarchistické hnutí Černých panterů a Malcolma X. Ve svých heterogenních programech (nemá totiž hierarchické vedení) vyhlašuje požadavky na veřejnou kontrolu a omezení policejních pravomocí, likvidaci údajné patriarchální struktury společnosti a nukleární rodiny, a dokonce i rozdělení tzv. národního bohatství a odškodnění za otrokářství. Možná je v programu hnutí více anarchie než marxismu, nicméně je ale uznává progresivistická levice (Hillary Clintonová) a sklání se před ním většina zbabělé politické elity včetně vedení velkých nadnárodních korporací, které je financují, aby měly klid a nebyly vystaveny útokům za nedostatečnou „různorodost” svých zaměstnanců nebo nějaký nešťastný výrok.

Je děsivým paradoxem, že antirasistické hnutí vyvolává rasismus a škodí těm, jimž údajně hodlá pomáhat. A co je ještě absurdnější, exportuje rasovou nevraživost a nenávist vůči bělochům a jejich dějinám do Evropy, která  zlikvidovala otroctví po křesťanské konverzi Říše římské (313), znovu ve vrcholném středověku, a když přece jen v zámoří opět vzniklo, dokázala nakonec Británie zrušit obchod s otroky (1807) a s použitím své flotily většinu obchodních cest z Afriky přerušit. Svobodná společnost dokáže své omyly napravit. To ale černošskou menšinu (3 miliony) nezajímá, k anglickým a evropským dějinám nemají přistěhovalci žádný vztah a je smutné, že se v tak tolerantní společnosti nechala vyprovokovat k likvidaci symbolů anglické národní minulosti (soch a názvů ulic), jež mají domorodci za hrdiny, jako byl Nelson, Cromwell, Baden-Powell nebo Churchill. Přepisování dějin, pouliční kravály, násilnosti vůči policii a nenávist vůči většinové populaci jsou cestou do pekel a k občanské válce. Je to nepochopitelné, ale politická korektnost a její internetoví strážci natolik ovládli veřejný prostor, že se britská vláda obává nařčení z rasismu víc než společenského rozvratu.