Antibabiš a antizeman demonstrace jsou zjevně kontraproduktivní
Autor: Václav Makrlík | Publikováno: 04.06.2019 | Rubrika: Politika
Ilustrace
Přes leta neustávající, prostřednictvím médií vedené útoky nejhrubšího charakteru, vyhrálo hnutí ANO, v jehož čele Babiš stojí, již šestery volby .Nekladou si politici stran, které na této neustávající kampani proti Babišovi, potažmo prezidentovi Zemanovi, spolupracují s „ neziskovkou“ Milion chvilek pro demokracii vedenou zběhlým studentem Mikulášem Minářem zásadní otázku, totiž jak je to možné.

Přes leta neustávající, prostřednictvím médií vedené útoky nejhrubšího charakteru, vyhrálo hnutí ANO, v jehož čele Babiš stojí, již šestery volby .Nekladou si politici stran, které na této neustávající kampani proti Babišovi, potažmo prezidentovi Zemanovi, spolupracují s „ neziskovkou“ Milion chvilek pro demokracii vedenou zběhlým studentem Mikulášem Minářem zásadní otázku, totiž jak je to možné. Vždyť každému uvažujícímu občanovi je jasné, že čím více je demonstrací, čím více řevu na náměstích, tím je ve volbách, které jsou hlavním kriteriem úspěšnosti politiky, podobně jako vstřelené góly ve fotbale, hnutí ANO úspěšnější.

Poslanec za Piráty Ferjenčík dospěl ke zvláštní politicko matematické úvaze. Sečtou -li se hlasy všech stran stojících v opozici proti hnutí ANO , respektive Babišovi , je většina občanů proti ANO a Babišovi. U parlamentních voleb je nesmyslnost této úvahy nejevidentnější. Premiérem , a tím osobou sestavující vládu, se stává předseda strany, kterou volilo nejvíce voličů, nikoliv politik reprezentující součet hlasů získaných ostatními stranami s nižším počtem voličů, nežli je strana vítězná. Je až trapné, že politik parlamentní strany , který by měl něco znát o volebním systému, může vyslovit takovou nehoráznost. Ale proti Babišovi se hodí jakákoliv dezinformace. Ono se na ni pár hlupáků nachytá a zůstane viset v obecném povědomí a mediálním prostoru.

Ale vraťme se k otázce, která zazněla v úvodu. Národ, občané této země, jsou formováni ve svých společenských postojích historií, kterou zažili. Za poslední století zažil český národ sedm režimů: monarchii, I.republiku, II.republiku, protektorát, III.republiku, komunistickou totalitu a nakonec současnou t.zv. liberální demokracii. Každý z těchto režimů uspořádal štvanici na lidi-spoluobčany, které malá skupina nově vládnoucí elity označila za obecného nepřítele. Za první republiky to byla šlechta a katolická církev. Tyto skupiny byly zbaveny části pozemkového vlastnictví a vůči církvi bylo vyhlášeno heslo „ Pryč od Říma“. Druhá republika dala prostor štvanicím na masarykovskou humanitní elitu. Protektorát umožnil štvanici na židovské spoluobčany a další menšiny označené za rasově méněcenné, které nakonec končily v plynových komorách koncentračních táborů stejně jako čeští odpůrci německého nacismu. Třetí republika (1945-8) umožnila štvanici na německou menšinu, kolaboranty , vlastizrádce a velkoburžoasii. Komunistická totalita prováděla systematickou štvanici na všechny občany, kteří nesouhlasili se společenským vlastnictvím výrobních prostředků a orientací na SSSR. Současná liberální demokracie v českém podání je desetiletí trvající štvanicí na bývalé příslušníky StB a jejich spolupracovníky, komunisty, populisty atd.

Všechny tyto štvanice byly vedeny za účinné podpory informačních médií, která měla za úkol přesvědčit o správnosti této politiky občany. Ale stalo se něco opačného. Většina občanů je již znechucena věčnými odpornými štvanicemi. Většině občanů přestalo vadit, že ten či onen spoluobčan byl příslušníkem či spolupracovníkem StB, komunistou, svazákem, milicionářem, pohraničníkem atd. Odmítají nekončící lustrování a špinavé štvanice třicet let po pádu komunismu. S klidem proto volí Babiše, ač o něm existují svazky, ze kterých lze soudit, že s StB spolupracoval, či byl členem KSČ. Ale někoho s podobnými vazbami v minulosti lze nalézt téměř v každé české rodině. Vždyť KSČ měla v době své největší slávy půldruhého milionu členů.

Další důvod, proč občané hlasují pro Babiše je skutečnost, že česká politická scéna nebyla schopna za třicet let vygenerovat osobnost orientující se v ekonomice, mezinárodním byznysu, perfektně jazykově vybavenou a tím schopnou komunikovat v nejvyšších sférách mezinárodní politiky. Naštěstí se nepodařilo ani politikům , ani médiím, tohoto člověka uštvat, jako se to povedlo u jiných, což je možná i příčinou osobnostní vyprázdněnosti české politické scény. Onen opozicí kritizovaný údajný nedostatek morálních hodnot u Babiše, jakási morální oprsklost, je možná nutnou podmínkou práce v byznysu , ale i na nejvyšší politické úrovni. Lze jej nalézt u mnoha významných osobností politické historie.

Jelikož Babiš má tah na branku a proto se nalézá na vrcholu české politické scény, nezbylo opozici, především TOP 09, STAN, a částečně i ODS , než vsadit na politiku ulice představovanou demonstracemi. Jenže tyto strany nečekaly právě opačný výsledek tohoto úsilí. Místo propadu hnutí ANO ve volbách , alespoň pod ODS , udržuje si hnutí svým prvním místem výrazný odstup od ostatních stran. České televizi pak nezbývá nic jiného, nežli podprahově prezentovat v minuty trvajících reportážích tyto demonstrace jako vystoupení všech občanů – lidí ( komunisté říkali lidu) v ČR. Všichni, nebo alespoň většina lidí , je v podání ČT proti Babišovi a Zemanovi. Ještě, že dvou milionové vítězství Zemana proti Drahošovi v prezidentských volbách, nemohou zpochybnit, neboť to prezentovalo evidentně postoj převážné většiny občanů bez ohledu na hlasy stran. Když se v milionové Praze podaří sehnat na demonstraci 50 000 občanů, není to ani jedna desetina obyvatel. Přesto to televize prezentuje tak, že neinformovaný divák má pocit, že na náměstí stojí většina obyvatel Prahy. V krajských městech tvoří pár tisícovek občanů rovněž zlomek obyvatelstva a několik stovek, případně jen desítek demonstrujících v okresních městech, je zcela zanedbatelné. V každém případě rčení „ lidé demonstrují proti Babišovi atd.“ je zavádějící. Jde jen o zlomek lidí , obyvatelstva ČR, který zcela opomíjí podstatnou část občanů žijících mimo městskou zástavbu v malých městech, vesnicích atd.

Lze si tedy jen přát, aby opoziční politici a pan Minář pokračovali ve svých stádních , uřvaných pouličních aktivitách a tak zajistili hnutí ANO a Babišovi vítězství i v dalších volbách. Politické demonstrace v ulicích nejsou v demokratickém režimu nástrojem změny, což dokazují měsíce trvající demonstrace daleko drsnějšího charakteru ve Francii. Nástrojem změny v demokracii jsou pouze demokratické volby. Demonstrace jsou přežitkem boje proti režimům totalitním, kde byly oprávněné, protože jinak nebylo možno změny dosáhnout. V demokracii jsou politické demonstrace zneužívány skupinami rádoby elit, či t.zv. „ lepšolidí „“ , které se snaží dostat k moci bez voleb, tedy zcela nedemokraticky. Politické demonstrace jsou více méně spojené s revolucemi, čímž jsou de facto nástrojem anarchie a násilí. Slušný člověk – občan – je odmítá. Demonstranti, ani politické síly stojící v pozadí, totiž většinou nemají žádný konstruktivní program . Jejich cílem je společenská destrukce, rozdělení společnosti a oslabení státu, aby se opět mohli přisát svými sosáčky na státní finance. ČT nedávno přinesla jakýsi přehled toho kdo stojí na straně demonstrantů. Mezi ně zahrnula vysokoškoláky, studenty, politiky a straníky opozičních stran atd., mezi odpůrce demonstrací lidi s nižším vzděláním, manuálně pracující, důchodce atd. Je to forma nátlaku na občany. Sděluje jim - jděte demonstrovat, nepatříte přece mezi socky. To je nadávka běžně používaná zbohatlíky, kteří tvoří nikoliv nepodstatnou část městské populace. Při demonstracích funguje stádní fenomén. Účastníci demonstrací tak dehonestují sami sebe, ale mohou si užít povznášejícího pocitu, že diktují vládě a jsou , jak se dnes říká, IN. Nežijeme v totalitě. Za účast v demonstraci nehrozí žádný postih. Smí se to. Je to spojeno se zábavou. Na pódiích vystupují rokové kapely. Tak proč nedemonstrovat? Je to vlastně zábava.