Neslušná společnost Tomáše Vodvářky
Autor: Zdeněk Lanz | Publikováno: 12.04.2019 | Rubrika: Polemika
Ilustrace
Ve stanovisku IVK ke dni 1. 4. 2019 s názvem Slovenský „projekt“ Jiří Weigl popisuje fakt, že nově zvolená slovenská prezidentka nemá žádnou osobní historii, může říkat, co chce, protože nelze porovnat její slova s žádnými jejími činy. Nepřipisoval jí žádné špatné vlastnosti, jen konstatoval, že žádnou její vlastnost nikdo nezná. 

Ve stanovisku IVK ke dni 1. 4. 2019 s názvem Slovenský „projekt“ Jiří Weigl popisuje fakt, že nově zvolená slovenská prezidentka nemá žádnou osobní historii, může říkat, co chce, protože nelze porovnat její slova s žádnými jejími činy. Nepřipisoval jí žádné špatné vlastnosti, jen konstatoval, že žádnou její vlastnost nikdo nezná. 

O takovou funkci si v zemi s rozvinutou politickou kulturou může říct jen člověk, který ručí svým celoživotním dílem. 

Je proto s podivem, že pana Vodvářku toto stanovisko vyprovokovalo až k napsání zcela neadekvátní reakce s názvem Jedovatá slina Institutu Václava Klause. Již větou „Pan Jiří Weigl, kancléř expresidenta Václava Klause, propůjčil své jméno dehonestacím ženy, která v červnu vystřídá dosavadní hlavu státu Slovenska Andreje Kisku“, poodhalil autor svou zřejmě jen obtížně skrývanou zášť vůči lidem z IVK.

Nešlo o žádnou dehonestaci, ani slinu, natož jedovatou.

Následná snaha pana Vodvářky o jakousi argumentaci však záhy končí větou „Ve slušné společnosti, kam dle zmíněného článku pana Weigla IVK rozhodně nepatří, se čeká na to, jak se daný člověk ve funkci projeví“.

Tímto konstatováním se autor článku „Jedovatá slina Institutu Václava Klause“ sám zařadil tam, kam se snažil natlačit IVK. Do společnosti neslušné.