Trest smrti: pro a proti
Autor: Roman Joch | Publikováno: 31.03.2007 | Rubrika: Kulturní válka
Ilustrace
Pro trest smrti svědčí i jeho odstrašující účinek. Čím je trest přísnější, tím je odstrašující účinek větší. Hrozba vězení nemusí některé potenciální vrahy odstrašit; hrozba popravy by je však od jejich činu odstrašit mohla a tak zachránila několik nevinných životů. Když zákonodárce ruší trest smrti, riskuje snížení odstrašujícího účinku trestního systému a nárůst počtu vražd.

Není trest smrti správný pro člověka, jenž chladnokrevně spáchá mnohonásobnou vraždu a pak neprojevuje žádnou lítost? To je otázka, jež napadne mnohé v souvislosti s tzv. lesním vrahem Viktorem Kalivodou. Měli bychom však rozlišit otázky dvě: je trest smrti oprávněný? A je v situaci dnešní České republiky vhodný?

Principiální argument proti trestu smrti zní: „Člověk život nedal, a tedy nemá právo ho vzít. Když vrah konal špatně, to nás ještě neopravňuje k tomu, abychom se k němu zachovali stejně špatně.“ Argument je to sugestivní, ale falešný. Samozřejmě, že člověk má právo jiného člověka zabít, i když mu život nedal. Máme právo zabít tyrana, jenž nařizuje masakry nevinných. Máme právo zabíjet vojáky agresora. Máme právo v sebeobraně zabít útočníka, jenž nás ohrožuje.

Důvodem pro usmrcení útočníka není jen vlastní přežití, ale především objektivní zlo činu, jejž chce spáchat. Z téhož důvodu jsme oprávněni zabít krutovládce, neboť je původcem zla a nesmírného utrpení nevinných. To platí i pro vojáky agresora: jsou nástrojem šíření zla, proto střílení do nich je bráněním zlu.

Je-li ale důvodem pro usmrcení člověka objektivní zlo činu, jenž se chystá spáchat, pak zajisté musí být přípustné usmrtit i člověka, který zločin už spáchal a tedy jeho vina je větší. Jinými slovy, je-li zlo chystaného činu dostatečným důvodem pro zabití útočníka, je nutně zlo spáchaného činu vraha, jemuž byla vražda prokázána v řádném soudním procesu, více než dostatečným důvodem pro jeho popravu. Odpůrci trestu smrti zaměňují dvě věci: nedotknutelnost nevinného života, která platí vždy, s nedotknutelností života obecně, jež neplatí v případě životů vinných vraždou.

Pro trest smrti svědčí i jeho odstrašující účinek. Čím je trest přísnější, tím je odstrašující účinek větší. Hrozba vězení nemusí některé potenciální vrahy odstrašit; hrozba popravy by je však od jejich činu odstrašit mohla a tak zachránila několik nevinných životů. Když zákonodárce ruší trest smrti, riskuje snížení odstrašujícího účinku trestního systému a nárůst počtu vražd.

Jako závažná námitka proti trestu smrti se uvádí možnost popravy nevinného. K tomu docházelo a teoreticky může dojít stále, i když testy DNA možnost omylu minimalizují. Ale samotný fakt nezáměrného omylu určitou aktivitu nediskvalifikuje, pokud je to aktivita legitimní! Kdyby ano, museli bychom zakázat vše, při čemž dochází k nezáměrnému usmrcování nevinných (např. dopravu). Navíc nelze vyloučit, že neusmrcení vrazi již nikdy nezavraždí např. spoluvězně, dozorce, nebo na útěku i nevinné občany. Neochota státu popravit vrahy může vést ke smrti dalších nevinných.

Trest smrti je oprávněný; je ale vhodný i pro dnešní Českou republiku? Ne nutně. Nemáme rozumnou jistotu, že v případě naší justice se ti nejvinnější popravě nevyhnou a nevinní nebudou popraveni. A potom, nebyla by v naší společnosti, jež ztratila povědomí o nedotknutelnosti nevinného života (přijímá potraty a euthanasii), poprava vraha vnímána spíše jako akt msty než spravedlnosti? Pro legitimitu trestu smrti je totiž nutné povědomí obojí: život vinný vraždou je přípustné popravit, ale život nevinný je nedotknutelný absolutně.

Publikováno v MF Dnes 14.4. 2006