Trampoty s prezidenty: Co spojuje Ratha a Koláře?
Autor: Jiří Berka | Publikováno: 25.10.2004 | Rubrika: Politika
Ilustrace
Z Koláře i Ratha mám velmi podobný dojem: oba jsou rozhodně schopní, přesvědčení o své pravdě, oba neoplývají příliš diplomatičností při veřejných vystupováních, oba jsou dost citliví na kritiku své osoby (tu začnou ihned považovat za kritiku institucí, jimž stojí v čele) a z obou by člověk mohl získat pocit, že občas mají tendenci řídit se úslovím “účel světí prostředky”.

Generál Jiří Kolář je prezidentem Policie České republiky, MUDr. David Rath je prezidentem České lékařské komory. Oba se v posledních dnech dostali kvůli svým výrokům do centra pozornosti. Tato skutečnost (a samozřejmě titul jejich funkcí) však není to jediné, co tyto muže spojuje. Souvislostí je více. Ta nejméně významná je, že jsem měl možnost oba poznat osobně, i když jen služebně a nikoli příliš zblízka. S prezidentem Kolářem jsem se setkával v době, kdy on v policii působil v rámci jižní Moravy a já jsem byl členem brněnského zastupitelstva; součinnost policie a samosprávy upravuje zákon. S prezidentem Rathem se setkávám jako delegát na sjezdech komory.

Z Koláře i Ratha mám velmi podobný dojem: oba jsou rozhodně schopní, přesvědčení o své pravdě, oba neoplývají příliš diplomatičností při veřejných vystupováních, oba jsou dost citliví na kritiku své osoby (tu začnou ihned považovat za kritiku institucí, jimž stojí v čele) a z obou by člověk mohl získat pocit, že občas mají tendenci řídit se úslovím “účel světí prostředky”.

Tím se dostávám k významnější souvislosti.Prezident Kolář je popotahován za svůj výrok “kdo je nevinný, nemusí se bát odposlechů”, zatímco prezident Rath za to, že autory návrhu koncepce zdravotnictví, členy ústřední zdravotní komise ČSSD, označil za “pomýlené staříky”. Na první pohled je zde rozdíl. Policejní prezident samozřejmě nemůže veřejně obhajovat postupy vedoucí k výraznému zásahu do základních práv občanů, kdežto provinění prezidenta lékařské komory jako by mělo jen morální rozměr, když se navíc od některých pasáží předmětného dokumentu ministryně zdravotnictví formálně distancovala.

Kde je tedy souvislost? Společným jmenovatelem v pozadí je v obou kauzách ČSSD. Policejní prezident (který rozhodně není žádný hlupák) by si svůj výrok nedovolil, pokud by v zádech necítil podporu těchto názorů od bývalého ministra vnitra a dnešního premiéra Grosse. Rathem napadení „staříci“ by si nedovolili (protože to přes jejich věk rovněž žádní hlupáci nejsou) vyprodukovat svůj návrh, pokud by necítili, že s něčím takovým v dnešní sociální demokracii prostě přijít mohou.

Z dovození důsledků mrazí v zádech.Oba prezidenti, jeden přímo a druhý skrze bagatelizaci, nahrávají politice, jež má tendenci více či méně zřetelně omezovat základní práva a svobody občanů; ať už se jedná o nežádoucí míru odposlechů nebo o znovuzavádění státního zdravotnictví.Obojí je neslučitelné s tím, čemu jsme si zvykli říkat “meze polistopadového vývoje”. Chtělo by se před blížícími se volbami pateticky zvolat heslo bývalého klasika: Lidé, bděte!

Autor pracuje jako lékař.