Petr Kolář a Petr Pavel? Tak to bude opravdu terno
Autor: Zdeněk Lanz | Publikováno: 09.02.2019 | Rubrika: Ostatní
Ilustrace
Čtenáři pátečního (25. ledna 2019) Českobudějovického deníku si na straně dvě nemohli nevšimnout titulku „Jiří Šesták je zpátky v divadle“. Na tom by samozřejmě nebylo nic divného. Bývalý ředitel Jihočeského divadla a člen jeho činoherního souboru se po skončení senátorského mandátu vrací na své původní působiště.

Čtenáři pátečního (25. ledna 2019) Českobudějovického deníku si na straně dvě nemohli nevšimnout titulku „Jiří Šesták je zpátky v divadle“. Na tom by samozřejmě nebylo nic divného. Bývalý ředitel Jihočeského divadla a člen jeho činoherního souboru se po skončení senátorského mandátu vrací na své původní působiště. Ovšem jen potud, než si pozorný čtenář všimne podtitulku „Politická témata a návraty ke kořenům přináší do Jihočeského divadla Jiří Šesták“ pod jeho fotografií.

Druhou novinkou bude pořad Debaty na studiové scéně Na Půdě“, píše autor článku pod zkratkou (kam) a pokračuje: „Jako první hosty pozval na 26. února Petra Koláře, jednoho z nejzkušenějších českých diplomatů porevolučního období, jenž byl velvyslancem v USA a Rusku, a Petra Pavla, armádního generála, který působil na nejvyšších postech Armády České republiky a byl předseda nejvyššího vojenského výboru NATO.“

Petr Kolář a Petr Pavel. Bývalý diplomat a bývalý voják. Z jejich protiruské rétoriky by se mohlo zdát, že by nejraději rozpoutali válku. To by ale oni samozřejmě nikdy nepřiznali.

A toto nebude první případ zneužití „příspěvkových prken Jihočeského divadla“ pro politickou agitaci. V lednu 2018, před druhým kolem prezidentské volby, se na stránkách Jihočeského divadla jeho ředitel a umělecké vedení připojili k prohlášení uměleckého souboru Dejvického divadla, které vyzývalo k volbě jednoho z postoupivších kandidátů.

Nelze nic namítat proti tomu, aby kdokoli soukromě podpořil jakéhokoli prezidentského kandidáta a politickou stranu nebo si pronajal shromažďovací prostor a uspořádal v něm jakoukoli debatu, samozřejmě v mezích zákona. Nabízí se k tomu celá řada možností. 

Je ale nepřijatelné, aby k tomuto účelu využíval instituce s veřejnou finanční podporou.

Bylo by dobré se zamyslet nad tím, co nám tito lidé – umělci – tímto jednáním „vzkazují“. Nemohlo by to znít např. takto? „Kultura je svoboda, ale ne vaše.  Vy nám jen nesvobodně navalte prachy a my se vám pak za ně budeme svobodně pošklebovat!“