Nevěříte, že dotace jsou zlo? Tady to máte černé na bílém od odborníka
Autor: František Petrík | Publikováno: 30.12.2018 | Rubrika: Ekonomika
Ilustrace
Mluví se o tom, jestli jsou dotace z Unie dobro nebo zlo. Samozřejmě, nenapíšu nic nového, ale opakování je matka moudrosti. Zde jsou některé negativa dotací přicházejících z Unie do ČR.

Mluví se o tom, jestli jsou dotace z Unie dobro nebo zlo. Samozřejmě, nenapíšu nic nového, ale opakování je matka moudrosti. Zde jsou některé negativa dotací přicházejících z Unie do ČR.

  1. Unijní peníze se netvoří v Bruselu. ČR musí denně poslat do EU přes 100 milionů korun.( Přesně 122 milionů v roce 2016) Platíme všichni, platí bezdomovec, když si koupí krabici vína, platí každý důchodce když si koupí rohlík. K tomu pak musí něco přihodit například zaměstnanec z Belgie nebo důchodce z Německa. ČR prý dostává z EU dotace. Toto tvrzení není úplně pravdivé. Je to polopravda, a ta je někdy horší než čistá lež. Peníze totiž nedostává ČR do rozpočtu, peníze z Unie dostávají některé konkrétní subjekty. Dostává je například někdo, kdo staví cyklostezky. Někdo, kdo si nechá proškolit zaměstnance. Někdo, kdo je miliardář a chce si udělat radost například něčím jako je ptačí hnízdo. Někdo, kdo dostane příspěvek na stroj do své firmy nebo někdo, kdo umí správně vyplnit formuláře a zajistit cestu jiným subjektům k unijním penězům. Většina občanů však žádné dotace z Unie nedostává! Pokud použiju silnici nebo cyklostezku opravenou za dotace, tak v reálu jedu po předražené silnici. Bez dotací by to bylo jednodušší a levnější.
  2. Do Bruselu jde ivětšina peněz, které se u nás vyberou jako cloze zemí mimo Unii. Jde o nemalou částku tvořící cca 10 % rozpočtu Unie.
  3. Za dotace si však ani vybrané subjekty nemůžou koupit co potřebují! Slovy ekonoma, nemůžou alokovat prostředky tím nejlepším možným způsobem. Kam můžou jít unijní peníze je dané operačními programy, které musí být v souladu s požadavky Unie. Toto je vážný problém. Toto byl důvod, proč hospodářství v dobách socialismu nedokázalo zajistit toaletní papír. Toto je důvod, proč Venezuela krachuje navzdory obrovským zásobám ropy. Alokace zdrojů zní vědecky, ale je to prosté. Úředník z Bruselu neví, že potřebujete opravit střechu, ale přispěje Vám například na ekologické topení. Vy si tak koupíte předražený certifikovaný kotel s příspěvkem unie. Bude Vám na něj ale kapat děravou střechou voda.
  4. Zdá se, že problémem je špatně alokovaných přes 120 milionů Kč denně. Je to ale ještě mnohem horší! Každé financování z unie vyžaduje kofinancování. Takže z těch více než 120 milionů korun denně špatně alokovaných může být najednou i dvojnásobek. Skoro čtvrt miliardy korun denně špatně alokovaných. Denně!
  5. S bodem 3 úzce souvisí plýtvání lidskými zdroji. Dotazníky a vybavováním dotací se zabývají úředníci státu i soukromé firmy. Získat dotaci je heslem doby. Tito lidé nedělají žádnou skutečnou, užitečnou práci. A tito lidé chybějí ve firmách, které pak musí dovážet lidi ze zahraničí.
  6. A bude hůř! Dnes je ČR čistým příjemcem dotací! Demagogicky se dá tvrdit, že se dotace „vyplácejí“. Jenomže i tato zdánlivá výhoda za pár let skončí a ČR se staneme čistým plátcem.
  7. V posledních letech a měsících se taky ukazuje skutečná povaha unijních dotací. Dotace jsou používané k nátlaku a vydírání neposlušných zemí. Nechcete ilegální migranty, nedostanete dotace a podobně.

 

Jsou zde i další problémy jako hrozba vracení dotací. Na neposlušný subjekt přijde najednou po letech důkladná kontrola. Teď například Unie najednou kontroluje dotace na Čapí hnízdo. Nebo nám budou dotace důsledně předhazovány při případném vystoupení z Unie.

Pokud se nám zdá, že těch 120 milionů denně není moc, přepočítejme to na občana. Vychází nám, že čtyřčlenná rodina musí poslat do Bruselu ročně více než 17 000 Kč!

A navíc jsou „zlé“ jazyky, které tvrdí, že ČR byla ve výsledku vždy v pozici čistého plátce. Například Petr Mach již v roce 2012 tvrdil, že nás Unie stojí asi 200 miliard ročně!

 

převzat z blogu autora, titulek upraven redakcí